Praha - Hrozby extrémního sucha či naopak častých povodní přiměly vědce z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy k ojedinělému výzkumu dávno zaniklých nádrží v prameništích šumavských říček a řek.
"Pokud bychom obnovili jen ty na střední Šumavě, vytvoříme tam slušnou zásobu vody ze středně velké přehrady," vysvětluje mezinárodně uznávaný expert na rizikové přírodní procesy profesor Bohumír Janský, vedoucí katedry fyzické geografie a geologie.
V Česku jsou podobných vodních staveb, které v horních tocích řek postavili lidé v minulém a předminulém století, desítky. Jejich celkový objem vody vydá podle odhadů vědců na sedm středně velkých přehrad.
Janský těmto dávným nádržím přezdívá "vodní díla blízká přírodě". "K přírodě totiž už za tu dobu patří... přesto jsme ale jejich hráze vyhazovali v minulých dobách do povětří, anebo nechali dna těchto umělých jezírek zarůst stromy," popisuje profesor dnešní stav zaniklých vodních děl.
Ministr Brabec: Voda odtéká z Česka až příliš rychle
Po letošní zimě beze sněhu udržují ředitelství českých povodí hladiny přehradních nádrží na maximální možné výši, takže městům na dolních tocích nedostatek vody nehrozí. Hydrologové přesto varují: pokud budou i dvě následující zimy stejné jako ta letošní, pak Česko pocítí kritický nedostatek vody.
"Je nejvyšší čas, abychom začali s konkrétními kroky k výraznějšímu zadržení vody v přírodě. Letošní zima je jen malou ukázkou toho, co můžeme v příštích letech pravidelně očekávat," dodává Janský.
Opuštěné či poničené horské nádrže mohou podle něj sehrát dvojí roli: v době sucha mohou v krajině uchovat značné množství vody a při povodních naopak zadržet přívalovou vlnu už v horních tocích řek.
Profesorovy obavy sdílí i ministr životního prostředí Richard Brabec. A má pro to následující důvody: Česká republika leží na rozvodí tří evropských řek (Labe, Dunaje a Odry), takže většina spadlých dešťových či sněhových srážek z republiky odtéká, pokud není jako povrchová voda zadržena v nádržích nebo pozdržena a "zasáknuta" jako budoucí zdroj podzemní vody.
"Zrychlený povrchový odtok vody z krajiny kvůli při urbanizaci upravovaným a narovnávaným korytům řek či intenzifikaci zemědělství (degradace půdy, ztráta krajinných struktur – mezí, remízků, mokřadů, břehových porostů) a lesního hospodářství má velmi negativní vliv na ekosystémy v krajině a postihuje i obyvatelstvo. Ať již v období intenzivních srážek, či naopak při jejich dlouhodobém deficitu. Důsledky těchto změn pociťují mnozí z nás stále častěji.
V době narůstajících extrémů počasí a možných klimatických změn nabývá zadržování vody v krajině na významu," souhlasí ministr Brabec. Zadržování vody v krajině prohlásil mimochodem za svou prioritu už při svém nástupu do úřadu.
Obavy z povodní jsou, ze sucha už méně
Profesor Janský hovoří dokonce o extrémním odtoku vody z pramenných oblastí, k jehož zmírnění by mohl vést i již zmíněný badatelský projekt přírodovědecké fakulty (pracuje v něm 15 lidí), na který Janský získal třináctimilionový grant. Projekt může nicméně pomoci jen tehdy, pokud nezůstane na papíře.
"Vhodné nádrže jsme již vytipovali, posoudit se ale musí jejich stabilita, na kolik by přišla oprava a jak rychle by bylo možné je napustit. Jen nad šumavskou Modravou je takových nevyužitých nádrží v oblasti Roklanského a Modravského potoka dvanáct. A to nemluvím o přirozených prohlubních, které by bylo možné s minimální stavební úpravou k zadržení vody využít," dodává profesor. A zároveň připomíná další aspekt smyslu svého projektu: obnovená vodní díla blízká přírodě v prameništích řek musí tvořit systém udržení vláhy v přírodě. Ať již při jejich koordinovaném napouštění, či vypouštění.
"Občas si lámu hlavu s tím, jak to ti naši předkové bez telefonů či jakéhokoliv spojení dokázali, že při vypouštění vody z nádrží vytvořili ´vlnu´, na níž pak splavili vytěžené dřevo. K povodním už jsme získali respekt. Ale že by jednou mohlo Česko překvapit obdobně zničující sucho - to si zatím nepřipouštíme," varuje Janský.
S úctou proto hovoří o vodohospodářích a projektantech z minulých dob, před které komunistický režim postavil nekompromisní úkol, aby zajistili dost vody pro těžký průmysl.
"V rámci svých tehdejších možností to udělali natolik dobře - ať již jde o velká vodní díla, jako je Orlík, Lipno, Slapy, Nové mlýny, Vrané či Želivka, ale i desítky těch menších -, že dnes díky těmto projektům nestrádáme nedostatkem vody. A budeme jí mít dost asi tak ještě deset či patnáct let. Říkám tomu ´zásoby vody na horší časy bez vody´, které nás nepochybně čekají," vysvětluje profesor.
Vodu na další roky by pak Česku mohla zajistit i zvažovaná obnova zaniklých horských nádrží v prameništích řek. Profesor přitom pomíjí jiné, kontroverznější varianty - přehrady na středních tocích řek. V Česku je pro ně vytipováno 66 vhodných míst.
Neznamená to ale, že vzniknou všude. Následujícím konstatováním si profesor Janský vědomě popudí mnohé ekology: "Je na čase přemýšlet, zda je přednější jedna či dvě květinky, anebo zajištění ekologické stability krajiny, když zatopíme k tomu vhodné místo. Někteří ekologové zapomínají, že všude tam, kde je voda, se udrží či vzniká život," dodává Janský.
Vyprázdnit před povodní přehrady? Dnes mohly být prázdné
Plány na využití někdejších vodních nádrží podporuje i náměstek ředitele Hydrometeorologického ústavu hydrolog Jan Daňhelka. Rovněž on ale upozorňuje, že obnovené nádrže musí tvořit systém - jen tak se totiž může přírodě s vodou pomoci.
"Izolované rybníčky jsou k ničemu," konstatuje Daňhelka. Zatímco povodně se Česko už naučilo i podle Daňhelky zvládat, neplatí to o očekávaných a častějších obdobích sucha. "Fenomén such nemáme ještě tak dobře zvládnutý," přiznává hydrolog.
Riziko dlouhého období bez deště je podle ministra životního prostředí Richarda Brabce důvod, proč jeho úřad připravuje "Strategii přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR". "Koncem letošního roku budou navíc veřejnosti zpřístupněny národní plány povodí a plány pro zvládání povodňových rizik, aby se lidé mohli ke strategii vyjádřit. Vláda by pak měla tyto záměry schválit v závěru příštího roku," slibuje ministr.
O jak složitou otázku jde, svědčí i následující detail: při loňské velké vodě bylo Povodí Vltavy lidmi ostře kritizováno za to, že nevypustilo přehrady vltavské kaskády. Prázdné přehrady mohly podle těchto názorů povodním zamezit. Pokud si ovšem odmyslíme i další funkce vltavské kaskády, jako je udržování plynulého toku řeky či výroba elektřiny, nebylo by zřejmě po letošní zimě beze sněhu přehrady čím naplnit.
