Praha - Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Helena Králová se v posledním roce díky kauze Jany Nečasové-Nagyové stala jedním z nejsledovanějších soudců v zemi.
Třiašedesátiletá Králová, která byla až do ledna 1990 členkou KSČ, patří k nejdéle sloužícím soudcům v zemi. Letos na podzim oslaví čtyřicetileté výročí ode dne, kdy poprvé oblékla talár. A pokud se o jejích verdiktech mluvilo či psalo, tak to bylo nejčastěji v souvislosti s tím, že obžalované zprostila viny. Tedy stejně tak, jak skončil její poslední případ – údajné zneužití vojenské rozvědky bývalou ředitelkou kabinetu a milenkou premiéra Petra Nečase.
Soudkyní se Králová stala jen těsně poté, co vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy - těsně po jejích 24. narozeninách ji Česká národní rada v říjnu 1975 jmenovala soudkyní Okresního soudu v Chebu, odkud po krátké době přestoupila do sousedních Karlových Varů.
V osmdesátých letech justici na několik let opustila, aby se v říjnu 1990 nechala jmenovat soudkyní Obvodního soudu Pro Prahu 1.
Válka taxikářů i vydírání Železného
I když byla jen na soudu nižší instance, nevyhnulo se jí několik zajímavých kauz. V polovině devadesátých let řešila válku mezi taxikáři o lukrativní stanoviště v centru metropole. Před jejím senátem stálo devět taxikářů ze skupiny Thorges, kteří byli obžalováni z vydírání a zastrašování konkurence. Za mříže sice poslala čtyři z nich, odvolací soud ale její rozsudek zrušil. (Jak případ definitivně dopadl, není známo, média jej po osmi letech přestala sledovat.)
Po roce 2000 dostala na stůl jednu z tehdy hojně sledovaných kauz bývalého ředitele TV Nova Vladimíra Železného. Toho vydíral galerista George Novotny a chtěl po něm sto tisíc dolarů za to, že zamlčí, že spolu při dovozu obrazů krátili daně. Králová dala Novotnému za vydírání a zpronevěru dvouletou podmínku. (Oba dva jiný soud podmínečně odsoudil za krácení daní.)
Opět dvouletou podmínkou skončil i případ známého stylisty Martina Vaňka. Za to, že podvedl více než 200 lidí, když z nich vylákal tisíce až desetitisíce korun za fotografie a slib zařazení do katalogu jeho castingové agentury, dostal dvouletý podmíněný trest.
Drahá nafta i drahý proud bez trestu
Další citlivý případ dostala Králová na stůl v roce 2011 – obžalobu bývalého ředitele státního podniku Čepro Tomáše Kadlece a jeho zástupce Alexandra Houšky. Ty státní zástupce obžaloval z toho, že připravili podnik nevýhodnými obchody s naftou o více než čtvrt miliardy korun. Nastrčené firmě prý prodávali levně pohonné hmoty, které s přirážkou vzápětí nakupovali zpět.
Policie ve spolupráci se švýcarskou justicí později přišla na to, že Kadlec si ve stejné době zřídil ve Švýcarsku bankovní konto, na které přitékaly miliony pochybného původu. Uvedené obchody ale podle Králové nebyly trestným činem a oba dva osvobodila.
A do vysokých státních manažerských vod zabrousila i v případě Jana Komárka, někdejšího ředitele Správy železniční dopravní cesty. Žalobce jej vinil, že nákupem předražené elektřiny poškodil svůj podnik bezmála o miliardu korun – zavázal se nakoupit elektřinu o pětinu dráž, než byla v té době její cena na trhu.
Králová případ projednávala natřikrát a odvolací soud pokaždé její verdikt smetl. Králová Komárka nejdříve dvakrát osvobodila (mimochodem: při vyhlášení rozsudku v soudní síni odmítla stejně jako v případě Kadlece či Nagyové svůj verdikt odůvodnit), ale soudce odvolacího Městského soudu v Praze Luboš Vlasák jí případ dvakrát vrátil zpět k novému rouhodnutí.
Napotřetí tedy Králová poslala Komárka na dva roky do vězení – ale s podmíněným odkladem na tři roky. I tento verdikt ale odvolací soud zrušil a nakonec Komárka sám osvobodil.
První trest pro firmu
Králová má také za sebou jedno prvenství – byla patrně prvním soudcem v republice, který potrestal firmu podle nového zákona o trestní odpovědnosti firem, jenž platí od roku 2012. Byť to byl trest pouze symbolický: Za to, že soukromý penzion seniorů neodváděl pojistné, které zaměstnancům strhl z platu, jej potrestala tím, že musel rozsudek na své náklady zveřejnit v novinách.
