Vy jste se hned na začátku postavila za ministra Hermana ohledně schůze vlády asi před dvěma lety, kde se mluvilo o setkávání s dalajlámou. Proč jste se rozhodla, že takto veřejně řeknete, jak to bylo?
To je jednoduché. Dostala jsem dotaz a řekla jsem pravdu. Popsala jsem, co jsem si pamatovala. Zároveň jsem si ale vědoma toho, že pan ministr Zaorálek je teď ve složité situaci. Já to cítím sama. Vždycky když jedu do třetí země mimo Evropskou unii, zjišťuji si velmi bedlivě, jaké tam máme vztahy, jaké máme priority, abych neudělala problém kolegyni Federice Mogherini (šéfka evropské diplomacie – pozn. red.). Řekla bych, že tady v takto citlivé otázce mělo proběhnout něco podobného. Nechci říct zrovna školení ministrů, ale pokud se pan Herman vůči tomu tak vymezil a pokud to byla tak citlivá věc pro ministerstvo zahraničí, tak se to asi nemělo jen tak přejít. Měla následovat další komunikace.
Jak jste tehdy reagovala vy, když po vás všech ministr Zaorálek chtěl, abyste se nesetkávali s dalajlámou?
Myslím, že většina z nás k tomu nezaujala žádné stanovisko. Vzali jsme ten apel na vědomí. Já jako ministryně zodpovědná za cestovní ruch jsem v tom roce řešila dost závažný problém. Tisíce ruských turistů přestaly cestovat do střední Evropy alias do Prahy. Já jsem poslouchala velice úpěnlivé výzvy ze strany byznysu, restaurací, hotelů, abychom to doplnili. V roce 2014 jsme proto dělali masivní marketing směrem k Číně, abychom sem dostali aspoň 100 či 150 tisíc turistů. Já jako ministryně turismu jsem tedy smlouvu s Čínou velice kvitovala.
Jak reagujete na pročínské prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů? Bylo nutné?
K tomuto už bych se nerada vyjadřovala. To je vyloženě současná domácí politika. Já bych do toho neměla moc mluvit.
Dění okolo přijetí dalajlámy, kauzy Brady i pročínského prohlášení nakonec vyústilo ve velké oslavy 28. října na Staroměstském náměstí, které spolupořádal dnes už oficiální prezidentský kandidát Michal Horáček. Vás už dříve zmiňoval jako možnou kandidátku na prezidentku Andrej Babiš. Vy jste to tehdy odmítla. Nevyvinuly se v tomto směru vaše úvahy?
Mám tři zarážky, proč jsem řekla, že je vysoce nepravděpodobné, že bych kandidovala. Jedna je ta, že mám závazky v Evropské komisi, kam mě poslala česká vláda. Pro mě to je velmi silný závazek. Nevím, co by se muselo stát, abych chtěla skončit dřív. Za druhé, když myslím na institut prezidenta, hlavy státu, tak z toho mám takovou posvátnou bázeň. Mám před očima pana prezidenta Masaryka a pana prezidenta Havla. Musím se sama sebe ptát, jestli jsem takto zralá. Spíš se přikláním k tomu, že to tak není. A za třetí, nepřeje si to moje rodina.
Jezdím tramvají a lidé mi nadávají
Pan Horáček by se vám líbil jako prezident?
Uvidíme, kdo se další přihlásí.
To beru spíš tak, že by se podle vás ještě mohl najít někdo lepší.
Uvidíme. Je to zábavná záležitost. Přímá volba je i velká zpráva o národu, nejenom o kandidátech. Kampaň je neuvěřitelně těžká disciplína a všichni kandidáti si toho musí být vědomi. Člověk jde mezi lidi, baví se s nimi a poslouchá je. Třeba mě tohle vždycky bavilo. Myslím, že jsem jedna z mála političek, kdo miluje kontaktní kampaň v ulicích. Vždycky mě to nabilo energií.
Pak je tam otázka nějaké morální a osobnostní integrity a všeobecného přehledu. Ve vazbě na něj je i schopnost vykonávat řemeslo politika. A to chce trénink. Třeba kandidáti typu pana Horáčka se s tím budou muset srovnat, protože ono se to pak projevuje i v televizních debatách, které, jak známo, mají největší vliv na výsledek voleb. Jak ten člověk reaguje, jak je schopen zalovit pro předchozí politické zkušenosti, jak dlouho se pohybuje ve veřejném prostoru a co dobrého v něm vykonal. Nazvala bych to autenticitou toho člověka. Pokud se někdo objeví z jiné sféry, tak by měl zůstat autentický a měl by se srovnat se všemi těmito požadavky. Neměl by se nechat přešívat píáristy, například na lidového prezidenta. Je tam spousta takovýchto záludností.
Říkala jste, že máte ráda kontaktní kampaň. Nechybí vám ve vaší funkci kontakt s běžnými lidmi?
Nechybí. Já tady v Praze jezdím tramvají a každý den mi někdo vynadá.
Nikdo vás nechválí?
Ale ano, občas si ke mně přisednou starší ženy. To mě velmi těší.
Oettingera čekají nepříjemné otázky
Jak se jako eurokomisařka zodpovídající za rovná práva a diverzitu díváte na nedávné výroky svého německého kolegy, eurokomisaře pro digitální ekonomiku a společnost Günthera Oettingera na adresu homosexuálů, žen nebo Číňanů, o kterých řekl, že jsou šikmoočka?
Se zdviženým obočím. Je to můj kolega z komise a není zvykem komentovat vyjádření kolegů. Myslím si ale, že si pan Oettinger užije hodně nepříjemné otázky v Evropském parlamentu, až tam půjde na slyšení. Má přebírat portfolio paní (Kristaliny) Georgievy, která odchází do světové banky (místopředsedkyně komise a eurokomisařka pro rozpočet – pozn. red.). Myslím si, že tam ty otázky budou padat, protože samozřejmě těmi prohlášeními zvedá obočí spousty různých lidí, kteří mají právo se ho ptát.
Nekazí vám prohlášeními tohoto typu práci?
Neřekla bych, že je tak zásadní faktor, co prohlásí jeden komisař. Pro mě je důležité, že jsem přišla se strategií na posílení postavení žen ve společnosti, včetně lepšího sladění soukromého a pracovního života. A ze strany komisařů jsem měla velmi dobré přijetí. V komisi, i od pana Oettingera, vnímám teď třeba velmi pozitivní postoj k připravované kampani proti násilí na ženách.
Co je to za kampaň?
Měla by začínat 25. listopadu a pojede celý příští rok. Násilí na ženách je neuvěřitelně závažný problém, který v Evropě máme. Diskutovalo se o tom ve spojitosti s novoročními útoky. Hodně se to přičítá nově příchozím do Evropy, ale tohle je starý evropský problém. Na to, abychom měli hrůzostrašné statistiky, si stačíme my Evropané. Každá pátá žena hlásí, že byla za posledních pět let minimálně slovně napadena nebo byla obětí obtěžování. A samozřejmě část z nich hlásí fyzické násilí. I přesto, že máme takto vysoká čísla, je naprosto zřejmé, že je to nedostatečně hlášeno, že si to ženy nechávají pro sebe. A že dost nedůvěřují policii, když už to přijdou nahlásit. Tohle všechno bych chtěla kampaní změnit. Včetně třeba tlaku na policejní složky, aby k násilí na ženách přistupovaly s větší citlivostí a důsledností.
Vidím na různých průzkumech, jak se do faktoru násilí, zejména domácího, promítá ekonomická závislost žen. V momentě, kdy budou ženy ekonomicky aktivnější, se bude postupně snižovat fenomén domácího násilí.
Oslovila jsem komisaře, aby se zamysleli, čím v jejich portfoliu mohou přispět k boji proti násilí na ženách. Zrovna pan Oettinger patřil k těm nejaktivnějším. Říkal, že má možnosti ovlivnit mediální průmysl, dokumentární, filmovou tvorbu. Našla jsem v něm silného příznivce.
Nebyla bych přepjatě korektní
Říkáte, že mnoho žen hlásí slovní útoky. Ženám se často říkají věci, o kterých si někteří lidé stále myslí, že jsou v pořádku. A vyjádření pana Oettingera byla na podobné úrovni.
Teď vám řeknu něco osobního. Já zas nejsem tak přepjatá, abych byla ostražitá na humor nebo legraci řečenou v neformálním prostředí. Samozřejmě když je to nějaký ostrý výpad nebo něco hrubě urážlivého, tak se ženy, nebo i muži, které to uráží, mají ozvat. Ale nebyla bych tak přepjatě korektní. Myslím si, že i Češi mají rádi humor. Já bych vám mohla říct, jaká je ideální manželka českého muže. Neznáte to? Němá nymfomanka, majitelka pivovaru. S tímhle fórem slavím úspěchy mezi přáteli po celé Evropě. A také se při tom chlapi neurážejí. Myslím si, že i humor a trocha zdravého rozumu i v takových politikách, jako je gender, může pomoct. Než to šroubovat na sílu a chytat za slovo...
Momentálně připravujete legislativní balíček zaměřený na podporu rodin a slaďování rodinného a pracovního života, který byste měla předložit v prvním pololetí příštího roku. Jak by měl vypadat?
Já jsem vůči této legislativě extrémně opatrná, protože může zasáhnout do života domácností a firem. Víme všichni, že je to citlivá sféra. Proto návrh koncipuji tak, aby odbourával bariéry – pro ženy, aby šly do práce, a pro muže, aby eventuálně zůstali doma a podíleli se víc na péči o děti, pokud budou chtít. Důležitá je flexibilita a možnost volby, aby si to lidé uzpůsobili, jak jim to bude vyhovovat.
Zároveň jsem si ale vědoma toho, že neodbourám věc, kterou bych nazvala tradičním postavením muže a ženy ve společnosti. To je na kulturní změnu, na změnu myšlení. Legislativa by měla zahrnovat větší ochranu ženy po mateřské dovolené při návratu do práce. Což ale myslím, že české zákonodárství má nastavené velmi dobře. Myslím, že ten efekt se projeví v jiných státech než v Česku. Potom budu navrhovat nějakou dobu pro otcovskou dovolenou po narození dítěte. Myslím si, že to nakonec dopadne tak, že to bude jeden dva týdny. Bavíme se ještě o tom, jestli bude placená, nebo neplacená.
Co změny v rodičovské?
Pro rodičovskou dovolenou už směrnici máme, ale chceme ji inovovat. Měla být genderově neutrálnější. Chceme garantovat nějaké období do 12 let věku dítěte s tím, že si to rodiče namixují, jak se jim to bude hodit. Bude tam zachovaná nepřevoditelná doba zhruba jeden měsíc, abychom motivovali muže, aby taky přiložili ruku k dílu. (To, že si jeden měsíc rodičovské dovolené musí vzít muž, jinak toto období rodičům propadne, je v evropské směrnici už od roku 2010. Státy včetně Česka tuto možnost do legislativ příliš nezahrnují – pozn. red.)
Potom tam budou nějaké návrhy směřované k trhu práce a k pracovním podmínkám, to znamená větší tlak na zaměstnavatele, aby poskytovali zkrácené úvazky, sdílená pracovní místa, práci z domova. Tady to ale bude něco měkčího. Nemůžeme garantovat zaměstnancům, že když si požádají o zkrácený úvazek, že ho musí dostat. Já mám velkou úctu k nějakému fungování firemního hospodářství a myslím si, že nemůžeme zavádět do legislativy něco, co by ty firmy opravdu mohlo ruinovat. Pak je tam návrh, aby členské státy více investovaly do školek a jeslí a služeb, které se vztahují k pomoci pracujícím rodičům.
Otcovskou v Česku prosazuje ministryně práce Michaela Marksová. Návrh už je ve sněmovně. Největším kritikem ale byl váš stranický šéf Andrej Babiš. Mluvíte s ním o těchto tématech?
O tomhle jsem s ním ještě nemluvila. Já samozřejmě sleduji jeho reakce. Ale nikde není psáno, že k tomu, co navrhnu v Evropské komisi, se ministr financí, který je ze stejné stranické líhně, musí připojit. Je to vždycky na dialog, soustředěný tlak a argumentaci.
Co z těch změn, které plánujete, se v Česku projeví?
To vám teď nemůžu říct, protože nemáme finální verzi legislativy ještě připravenou. Mám samozřejmě nějakou mezizprávu. V Česku by se toho moc měnit nemělo, zvlášť potom, co se tu chystají nové změny. Ale budu dělat srovnávání, až když budu mít finální verzi.
Je zajímavé, že zaměstnanost žen, které mají děti do šesti let věku, je v Česku absolutně nejnižší v Evropě. Je tam schodek 30 procent. Asi je to i společenským tlakem. Má se tady za to, že žena má být s dítětem. Ale pokud se na to ta žena cítí a chce jít do práce dřív, tak by prostě měla mít možnost.
V Česku je rodičovská dovolená poměrně dlouhá v porovnání s ostatními státy. Na toto byste chtěla nějak sahat?
Na to sahat nemůžu, já se pohybuji v rovině minimálních standardů. Pokud ta země jde nad ně, tak je to samozřejmě její kompetence.
Ale právě ta délka je u nás možná ten problém.
Ano, je to berlička. Ale do toho nechci vůbec mluvit. To je na státní politice. Myslím, že musejí zafungovat nějaké další pobídky pro ženy, aby šly do práce dřív. Možná že zrovna možnost vybrat si rodičovskou dřív a neroztáhnout ji na celou dobu je jednou z věcí, které by mohly zafungovat i tady.
