Často se mluví o tom, že je Česko jednou z nejateističtějších zemí světa. Vaše farnost přitom začala stavět na pražském Barrandově nový kostel. Jak to jde dohromady?
Tak hlavně nevěřím, že je Česko nejateističtější zemí. Podle mě je to fake news. Řeknu vám k tomu historku. Před časem jsem měl v kostele pohřeb, pozůstalí za mnou přišli a říkají: "Pane faráři, hlavně ať je to hodně civilní, přijdou samí neznabozi". Nakonec na tom pohřbu všichni zpívali, kam jsem až dohlédl a drtivá většina lidí se modlila. To je charakteristické pro ten náš ateismus. Řekl bych, že lidé mají strach - možná oprávněný, možná neoprávněný - hlásit se k institucím. Ale my jsme velmi spirituální národ. Dobře je to vidět i na různých pověrách, nárůstu vykladačů karet, předpovídání budoucnosti a podobně.
Proč ale potřebujete nový kostel?
Barrandov je sídliště, kde se s kostelem vlastně nepočítalo. A neustále roste, už tam žije zhruba 35 tisíc lidí a bude se tam ještě protahovat tramvajová trať. Přitom tam není ani kulturní dům ani žádný společenský sál. Nejbližší kostel je tady na Zlíchově a ta kapacita kostela a fary nám absolutně nestačí. Na nic. Je to tu obsazené prakticky od rána do večera.
Jak nápad postavit kostel uprostřed panelových domů vznikl?
Na tom pozemku bylo takzvané misijní středisko ze stavebních buněk, které tam po sobě nechali stavaři Barrandova. Naše farnost je přijala do správy, ale po nějaké době se musely zbourat. Lidé pak v podstatě demonstrovali před radnicí, protože chtěli, aby tam vzniklo něco užitečného, ne jen další panelák, který to prostranství úplně uzavře a zastíní.
Na kostel si lidé vybrali peníze mezi sebou. Kolik lidí přispělo?
Aktuálně přispělo dvě stě deset rodin a dalších dárců celkem 74 milionů korun. To považuji za unikát. Většinou se jedná o obyvatele či přátele Barrandova.
Proč to vůbec bylo potřeba?
Když jsem nastoupil do farnosti, tak v kase žádné peníze nebyly. Tohle byla jediná šance, jinak by se to nepostavilo. Arcibiskupství pražské přispěje ještě 30 milionů korun, pomohlo nám s pozemkem a průběžně pomáhá zvláště s odborným zajištěním. A myslím si, že to je v současné době maximum. Arcibiskupství peníze také nemá.
Chcete říct, že církvi chybí finance?
Tady převládá pocit, že církev získala velké peníze a bude se investovat do nových projektů. Skutečnost je ale taková, že církev bude mít vůbec problém udržet stávající rozsah. Ekonomika diecéze byla po zabavení majetku komunistickou vládou navyklá na příspěvky, které chodily ze státu. Jak dochází k jejich postupnému snižování, diecéze musí peníze, co dostává, investovat, aby ten klesající příspěvek dorovnala a aby vůbec udržela stávající stav. A to se ukazuje jako problém. Nepomáhá ani sucho a kůrovec.
Co ty s tím mají společného?
Sucho a kůrovec, který se šíří v lesích, devastují účetnictví diecézí. Lesy byly zatím jediným hmatatelným zdrojem příjmů, snad mimo nájmů, který mohl nahradit ten úbytek peněz ze státního rozpočtu. Také to zřejmě bude znamenat potřebu mnohem většího zapojení jednotlivých věřících do ekonomiky farností. A u nás jsme takoví průkopníci.
Právě slavíme Velikonoce. Dá se říct, že jsou pro křesťany významnějším svátkem než Vánoce?
Asi by se to tak dalo říct. Ale upřímně si myslím, že každý ten svátek má nějaké svoje poslání. Vánoce jsou pro nás unikátní v tom, že Bůh se stává v Ježíši Kristu člověkem. Je to o tajemství vtělení. Božství je často neuchopitelné, ale mohu říci, pokud hledáš Boha, podívej se na Ježíše Krista. To jsou Vánoce.
A Velikonoce?
Myslím, že pro Velikonoce je charakteristické slovo svoboda. Ježíšovy Velikonoce jsou o vyvedení z našeho vlastního vnitřního zajetí. Pán Bůh nám otevírá cestu k definitivnímu štěstí. Samozřejmě je součástí Velikonoc i téma smrti. Ježíš vzal život člověka až do krajnosti. Prožil lidský úděl až do krajnosti, a proto nám dává naději, že tak jako jeho život nekončí smrtí, ale je tady to zvláštní tajemství zmrtvýchvstání, tak i význam našeho života přesahuje horizont pozemskosti.
Jak prožíváte Velikonoce vy sám?
Snažím se sám ty věci prožívat, znovu si ty události nejen historicky připomínat, ale snažit si je uvědomovat a sám z nich pro svůj život čerpat.
Pro nevěřící jsou však Velikonoce spíš svátky plné lidových zvyků a tradic, které nemají s křesťanstvím mnoho společného. Jak je vnímáte?
Já jsem dost tolerantní. Máme tady skauty ve farnosti a ti se v pondělí scházejí k pomlázce a jdou spolu koledovat. No tak ať jdou, navštíví spoustu svých kamarádů. A to je přece dobře. Nebo vajíčka. V těch samozřejmě můžeme vidět pohanský symbol, ale zároveň je to symbol nového života, symbol naděje, což je ryze křesťanská myšlenka.
Takže nezakazujete na farnosti pomlázku?
Ne. To v žádném případě. Dokážu si ale představit, že by mi mohl vadit nějaký vyloženě nesmyslný zvyk. Někteří mládežníci jsou tady třeba zamilovaní do Harryho Pottera, nosí různé amulety z té knihy a přikládají jim mimořádný význam. To se mi příliš nelíbí. Než abych to ale zakazoval, raději se s nimi bavím o tom, jaký to má význam a co to symbolizuje. Aby se zamysleli nad tím, co nosí a jestli zbytečně nevyhazují peníze za nesmysly, za kterými není žádná hlubší myšlenka.
Je zvláštní, že to zmiňujete. V Polsku nedávno kněz pálil knihy Harryho Pottera. Jak se na to díváte?
Víte, já nevím, s jakým úmyslem a za jakých okolností to ten pan farář dělal. Někdy je těžké takové věci soudit, když nejsme součástí toho společenství a tamní atmosféry. Když se to vytrhne z kontextu, člověk si na to udělá nějaký názor, ale když si zjistí podrobnosti, udělá si názor mnohdy úplně opačný. Obecně vzato na pálení knih není nic dobrého. Když už, dal bych je raději do sběru, nebo na recyklaci. Já jsem třeba ale i Harryho Pottera četl a vnímám ho jako napínavý příběh a trochu jako netradiční detektivku.
Máte ale nějaké pochopení pro to, že farář takhle vystupuje proti literatuře jako je třeba Harry Potter?
To, že někteří lidé berou tu knihu vážněji než jako literární dílo a že si tím nesmyslně nechávají zasahovat do života, to je pravda. Ale já bych je na to spíš upozornil. Děti z těchto věcí někdy bývají zmatené a není dobré to přehlížet. Teď třeba hodně letí hra Fortnite, která má na ně podobný vliv. Je potřeba o tom s nimi komunikovat. Že něco je hra, něco knížka a něco reálný život a že člověk těm věcem musí dávat vždy tu váhu, která jim náleží.
Dodržujete sám některý z lidových zvyků?
Já na to nemám čas. Ale je pravda, že když mám bohoslužbu na Velikonoční pondělí a někdo mi půjčí pomlázku a je k tomu vhodná atmosféra, naše ženy jen tak symbolicky vyšlehám. Ale že bych chodil s pomlázkou po Praze, to ne. Přes Velikonoce mám vůbec problém zajistit, aby všechno fungovalo jak má. Hodně lidí chodí ke zpovědi.
Víc než během roku?
Je jich mnohonásobně víc. O Velikonocích hodně mluvíme o tom, abychom do této doby vstoupili s otevřeným srdcem. Zpověď je pro nás příležitostí trošičku rekapitulovat, prosit za odpuštění a usmíření s lidmi kolem nás.
O Vánocích chodí do kostela i křesťané, kteří jinak církevním životem nežijí. Platí to i o Velikonocích?
Ano. Na Velikonoční pondělí se vytvoří taková zvláštní komunita. Přijdou mezi nás lidé, které normálně nevídáme a kteří chtějí požehnat pokrmy, aby měli u oběda požehnané jídlo.
Velikonoc využívají i obchody, aby přilákaly zákazníky. Mnoho křesťanských výjevů ale ve výlohách nevidíme. Jak vnímáte tyhle obchodní Velikonoce?
Nad tím bych se nepohoršoval. Já sám jsem rád, že žijeme v rozvinuté společnosti, že můžeme přijít do obchodu a koupit si tam co chceme. Takže bych asi byl trošku farizej, kdybych říkal, že se mi to nelíbí, když je v tom mně samotnému dobře. Na druhou stranu je trošku škoda, že se díky tomu někdy vytrácí pravý význam Velikonoc. To se netýká jen Velikonoc, ale i Vánoc, svatého Valentýna nebo Mikuláše.
Vraťme se ještě ke kostelu na Barrandově. Pokud vím, je to první kostel, který po jedenácti letech v Praze vzniká.
Ano, posledním bylo komunitní centrum Matky Terezy na Chodově. Původně se mělo stavět ještě na Černém Mostě, ale tam je problém s pozemky. V pokročilém stádiu přípravy je také vybudování duchovního centra na Lhotce.
Jak stavba pokračuje?
Loni se položil základní kámen a stavba běží dokonce rychleji, než jsme předpokládali. Počítáme s tím, že Vánoce v roce 2020 už by se tam měly slavit. Součástí areálu bude i společenský sál, klubovny a kavárna.
Návrh kostela působí velmi moderně a ne příliš sakrálně. Proč jste se přiklonili zrovna k tomuto stylu?
Neřekl bych, že kostel nepůsobí dostatečně duchovně, z mého pohledu se dnešní kostely staví ještě méně sakrálně. Ve finále o vzhledu rozhodovala pastorační rada - chtěl jsem, aby se do toho mohli lidé maximálně zapojit. Byl to proces, který trval několik let. Přihlásilo se nám jedenáct architektonických týmů z Česka i zahraničí. Myslel jsem si, že bude výběr těžký, ale v podstatě zadání zcela splnil jen jeden projekt od pánů architektů Žišky a Šmelhause.
Jaké jste měli požadavky na vzhled?
Aby to bylo na první pohled rozpoznatelné jako církevní stavba a chtěli jsme, aby tam byla věž a zvon. Ve všem ostatním jsme nechali architektům svobodu. Měl jsem mezi návrhy vizuálně jiného favorita, ještě odvážnějšího. Ale když jsem se o tom potom bavil s lidmi, řekli mi - to ne, pane faráři, nám část té stavby připadá jako výdechy z metra. Mně, jako klukovi ze Žižkova, který žádné výdechy neznal, se to líbilo. Ale ten můj oblíbený návrh byl zas o trochu dražší a interiér byl problematičtější třeba akusticky, takže jsme se ho trochu báli.
Kostel je zasvěcen Kristu Spasiteli. Jakým způsobem se vybírá, komu bude kostel zasvěcen?
To si vybírá sama farnost. Měli jsme různé návrhy a nakonec jsme se přiklonili ke Kristu Spasiteli. Postava Ježíše Krista je pro nás samozřejmě centrální postavou. Kostel Krista Spasitele již v Praze jednou byl - v areálu kláštera klarisek, který založila sv. Anežka v ulici U Milosrdných na Praze 1. Měl se dokonce stát pohřebištěm Přemyslovců, jenže při vpádu Pasovských v roce 1611 byl klášter vypleněn a za Josefa II. zrušen. Kostel byl zbořen, tak to vnímáme trochu jako jeho náhradu. Na Barrandově navíc žije i hodně Rusů a Ukrajinců a vnímáme, že Kristus Spasitel má velký význam i pro tyto obyvatele. Chtěli jsme, aby to byla otevřená náruč pro každého.
V kostele mají být také umístěny ostatky svaté Ludmily…
Ano, dostali jsme je od kolegy Karla Kočího, faráře ve Strašnicích, který předtím působil v Komunitním centru Matky Terezy na Chodově a ostatky ochraňoval.
Jaký význam pro vás mají?
Přáli jsme si, aby v kostele byla vazba na nějakého typicky českého světce a svatou Ludmilu vnímáme jako někoho, kdo vytváří duchovní zázemí, jakožto babička svatého Václava. Dřív, když se stavěla vesnice, vždy měla kostel, hospodu, školu a stavělo se kolem. Na Barrandově tohle strašně chybí. Věříme, že to přítomnost svaté Ludmily pomůže změnit. V roce 2021 si také můžeme připomenout 1100 let od zavraždění svaté Ludmily na hradišti Tetín.
Pochopil jsem, že kostel a komunitní centrum budete půjčovat i dalším církvím. Je to tak?
Určitě. My máme dobré vztahy napříč církvemi, v tomhle jsme hodně otevření a já osobně to považuji za ostudu, že jsme jako křesťané rozdělení. Přijde mi to absurdní, protože ty důvody byly často spíš lidské než teologické. Často to byl spíš takový šprajc a politika.
Měli jste se stavbou nějaké obtíže?
Hodně lidí se bálo zvonů na Barrandově, že tam bude z kostela hluk. Udělali jsme si strašné množství analýz a poptávali jsme se na to různých zvonařů. Nakonec v kostele nebude jeden zvon, ale sada malých zvonečků, které budou schopny vytvořit zvonkohru. Jednak tedy budou tišší a jednak to bude melodický zvuk. Ale bude to dost unikátní, protože žádný z nových kostelů nic takového nemá.
Říkal jste, že v kostele na Zlíchově máte neustále plno. Zvyšuje se podle vás počet věřících?
V Praze mi to tak skutečně přijde. Druhá věc ale je, že se vylidňuje centrum metropole. Nájmy jsou drahé pro běžné lidi, do toho Airbnb, takže v centru máme velké množství nevyužitých kostelů, ač se některým dá najít jiné využití - například Svatý Mikuláš je krásný prostor na koncerty. Ale problém se přesunul do periferií jako jsou Stodůlky, Chodov, či právě Barrandov.
