S pandemií koronaviru žijeme již více než rok. Jaké to bylo období?
Na jaře díky velmi rychlé a správné reakci vlády se nám podařilo epidemii zachytit. Nicméně od léta už jdeme jen od porážky k porážce. Pokazilo se všechno, co se pokazit mohlo, a výsledkem je celonárodní katastrofa s téměř 30 tisíci mrtvými, která nemá v moderních dějinách obdoby. S důsledky se budeme vypořádávat velmi dlouho. Navíc je společnost rozdělená, lidé jako by spolu přestali komunikovat.
Kdy nastala klíčová chyba, po níž přišel zlom?
První velkou chybou bylo rozvolnění téměř všeho na začátku loňských letních prázdnin, kdy jsme podlehli pýše a prohlašovali, že jsme nejlepší na světě a že jsme všem ukázali, jak se to má dělat. Od té doby už svět sleduje jen naši nezodpovědnost a sérii selhání. Podcenila se jakákoliv příprava, o všem se pouze mluvilo. Když už bylo jasné, že se situace výrazně zhoršuje, nastoupily děti do škol bez roušek, rozjuchaní jsme se vrátili z dovolených a šíření viru se velmi zrychlilo. Velkou roli sehrály krajské volby, před nimiž politici zatajovali občanům informace a tvářili se, že se nic neděje, aby udrželi pózu, že jsme nad covidem vyhráli. Když už to bylo neúnosné a najednou jsme měli 15 tisíc nových případů denně, "byl odejit" naprosto neschopný ministr Adam Vojtěch a od té doby už máme za epidemií jen zpoždění.
Dá se dohnat rozjetý vlak pandemie? Jinými slovy, pokud jsme jednou nabrali zpoždění, je možnost to zvrátit?
Rozhodně. Docela zajímavé je například srovnání Česka a Portugalska. Portugalsku to také počátkem nového roku ujelo a epidemie se tam rozšířila, nicméně oni přijali okamžitě opravdu tvrdý lockdown včetně zavírání průmyslu a omezení pohybu obyvatel. Díky tomu se dokázali rychle vzpamatovat a dnes jsou úplně někde jinde než my.
Co byste tedy v průběhu epidemie udělal vy, aby se situace vyvíjela lépe?
V září se děti neměly vrátit do škol bez roušek a bez testování, stejně tak se měly nosit roušky na pracovištích. Děláme opakovaně stejnou chybu: protiepidemická opatření se přijímají pozdě a vždy jsou nedůsledná, mají spousty výjimek, modifikují se a jsou málo účinná. Naopak jsme mistři v rozvolňování, chceme rozvolňovat všichni všechno a hrozně rychle. Politici se trumfují v tom, kdo bude větší rozvolňovač.
Je to tedy především politická chyba? Proto lidé ztrácejí důvěru ve vedení země a v zavedená opatření?
Ano, důvěra ve vládu značně klesá a to není dobře. Ale zase bych to neredukoval na tvrzení, že za všechno může Andrej Babiš, ačkoliv je premiérem. I když je pravda, že kdyby takhle řídil Agrofert, už dávno by zkrachoval. Nicméně i opozice se chová neskutečně sobecky - když umíralo 150 lidí denně a nemocnice se zahlcovaly, politici si vystačili mezi sebou rituálními politickými tanečky o tom, zda bude, nebo nebude nouzový stav. To společnost hrozně demoralizuje. Chybí tu mimopolitický nadhled, kdy by se strany spojily proti společnému nepříteli koronaviru a snažily se ho porazit.
Prosazoval byste tedy krátký, ale tvrdý lockdown?
Ano, skutečně přísná opatření na krátkou dobu, která ale postihnou každého, všichni se nějakým způsobem na řešení epidemie podílí a kolektivně nesou její náklady. Dnes tomu tak není. Opatření jsou polovičatá - nefungují služby ani kultura, maloobchod je těžce postižen, ale velké firmy fungují po celou dobu. Dojíždí do nich statisíce lidí a to je obrovská díra v protiepidemických opatřeních, tím pádem jejich efektivita klesá a doba omezení se prodlužuje. Ti, kteří jsou postiženi nejvíce, nesou náklady opatření hrozně dlouho, zatímco někteří je nenesou vůbec. Je to obrovská nespravedlnost, která způsobuje, že se společnost rozkližuje.
Hovoříte o firmách jako o díře v opatřeních. Testování ale prozatím neukazuje, že by byly velkými ohnisky šíření viru. Podíl pozitivních testů ve firmách není tak velký, jak se původně očekávalo…
Ano, ale to má několik možných důvodů. Jedním je nespolehlivost antigenních testů, druhým kvalita provedení testů a pak je to také kvalita vykazování, tedy zda se zveřejňují skutečné výsledky. Firmy vykazují především počet provedených testů, aby měly nárok na státní příspěvek na testování. Evidují také počet pozitivních a negativních výsledků, ale nehlásí nikde konkrétní jména zaměstnanců, kteří byli pozitivní. A tak je otázkou, zda pak ti pozitivně testovaní lidé skutečně absolvují i PCR test a jdou do izolace. Navíc pokud se antigenní testování dělá jednou týdně, tak to žádné zásadní protiepidemické opatření není, protože testovaný člověk může vyjít jako antigenně negativní a bude týden chodit do práce, i když by mu třeba PCR test vyšel pozitivně. Nebo si dokonce řekne: "Jsem negativní, tak proč bych dodržoval hygienická opatření a omezoval se." Upozorňuji, že negativní antigenní test nic neznamená.
Skutečná zátěž nemocnic je mnohem větší, pacienti mizí ze statistik
V minulosti jste kritizoval také vykazování hospitalizovaných pacientů a označil jste jej za polopodvod. Jsou tyto statistiky dezinterpretovány?
Ano, Ústav zdravotnických informací a statistiky vykazuje dvě hodnoty - počet hospitalizovaných s covidem a kolik je z toho pacientů ve vážném stavu. Ovšem vedle toho existuje ještě několik tisíc pacientů, kteří jsou hospitalizovaní kvůli covidu-19, ale už ve statistikách nefigurují. Nejpozději po 20 dnech se pacient stává covid-negativním, zmizí ze statistiky, ale zůstává v nemocnici. Spousta z těch lidí je ve vážném stavu, leží na JIP, dále potřebuje podporu životních funkcí nebo je na kyslíku.
Čísla tedy neodpovídají aktuální situaci v nemocnicích?
Skutečné zatížení nemocnic je mnohem větší, to jsme viděli na podzim, kdy statistiky nejprve ukazovaly, že v nemocnicích je asi osm tisíc pacientů, pak sice číslo kleslo na šest tisíc, ale ve skutečnosti byly v tu chvíli nemocnice více zaplněné než předtím. Pacientů klidně může být ještě o dva až tři tisíce víc. Na začátku února jsem oficiálně požádal ministerstvo zdravotnictví, aby se ve statistikách objevila ještě jedna kategorie - hospitalizovaný kvůli covidu, toho času již neinfekční, abychom viděli skutečnou zátěž nemocnic. Ministerstvo to bohužel odmítá.
Máte pocit, že ministerstvo zdravotnictví záměrně prezentuje situaci jako méně vážnou, než ve skutečnosti je?
Dlouhodobě upozorňuji také na to, že Ústav zdravotnických informací a statistiky přestal zveřejňovat počty aktuálně nemocných. Také v dobách, kdy se snižoval počet nových případů, byla čísla aktuálních případů stále hrozivá a atakovala hranici 200 tisíc. Nehledě na to, že se karanténa již neukončuje negativním testem, a tak až pět procent lidí muže být stále infekčních. Pořád je tu tendence situaci lakovat na růžovo. Jenže pak se zase nelze divit lidem, když nejsou ochotni respektovat opatření, protože v nich politici vzbuzují pocit, že to zas tak vážné není. To, že se přestanou zveřejňovat údaje, vůbec nepomůže, a lidé začnou mít pocit, že se před nimi něco zatajuje. A ono se zatajuje.
Co by pomohlo posílit důvěru občanů? Větší transparentnost?
V Česku chybí veřejně uznávaná nezávislá apolitická instituce, která by měla odbornou autoritu a zveřejňovala data, jež by interpretovali a komentovali opravdu erudovaní odborníci - epidemiologové, kteří by doporučovali další postup. A politici by se poté rozhodli, jestli je budou respektovat, v jaké míře a jaká opatření nastaví. U nás tato čísla zveřejňuje ministerstvo zdravotnictví, které je pak zároveň interpretuje a nastavuje opatření - a to je problematické. Apolitický korektiv tu chybí.
Politizování Sputniku je trapné, Rusko ho má samo nedostatek
Politickým problémem se v poslední době stává také ruská vakcína Sputnik V nebo některá experimentální léčiva…
Ano, do toho by politici zasahovat vůbec neměli a týká se to jak prezidenta, tak premiéra i dalších. Měli by v tomto být maximálně zdrženliví a neměli by v lidech vzbuzovat falešnou naději - tu v zázračnou vakcínu, tu v zázračný lék. Působí to trapně a je to chyba.
Jaký je váš postoj k ruské vakcíně Sputnik V?
Pozice České lékařské komory je v tomto jednoznačná - nemůžeme dopustit očkování látkami, které nejsou řádně schválené. Až bude registrována, tak v pořádku. Další věcí je, že dodávky těchto prostředků jsou velmi nejisté. Nemyslím si, že by nám Rusové byli schopni vakcíny dodat, protože je nemají ani pro své lidi. Míra proočkovanosti v Rusku je velmi nízká, je dokonce nižší než u nás, nikdy se nehovořilo o skutečném počtu očkovacích látek, které by mohly být dodány do Česka, je to spíš chiméra.
V poslední době se také hodně mluví o možném léku na covid-19 ivermektinu.
Důležité je říci, že je to experimentální léčba. Situace je vážná a plodí zoufalé pokusy. Léků, do kterých jsme vkládali naděje, bylo více - hydroxychlorochin na jaře, u kterého se nakonec ukázalo, že nejenže nepomáhá, ale dokonce škodí. Isoprinosine, u něhož se nikdy žádný účinek neprokázal, stejně jako u ivermektinu. Česká lékařská komora uložila ministerstvu zdravotnictví, aby zadalo vypsání klinické studie na účinky tohoto léku. Bohužel k žádné takové klinické studii nedojde, protože pan premiér všechno urychlil, nechal ivermektin zakoupit v Bulharsku a "bylo vymalováno". Takže místo klinické studie se ivermektin začíná nadivoko používat.
Máte pocit, že pan premiér nenaslouchá lékařům?
To se nedá říci. Pan premiér bohužel naslouchá kdekomu, loví názory po sociálních sítích. On je trochu hyperaktivní člověk, chce být spasitel, který všechno zvládne a všechno vyřeší. Je to chaotické těkání a premiér se zachová podle toho, kdo s ním jako poslední promluví. Ale rozhodně ivermektin nebude zázračným lékem, který by zásadně pomohl zvládnout epidemii. S tím pomůže skutečně pouze očkování. Jsme v paradoxní situaci: vakcíně, která podlehla obrovsky přísné kontrole, je vyjadřována nedůvěra, na druhou stranu se přehnané naděje upínají k léku, o němž jeho výrobce tvrdí, že není na koronavirus účinný a že se nemá používat. Je to iracionální jednání.
Narážíte na vakcínu firmy AstraZeneca? Nicméně několik evropských států pozastavilo očkování kvůli jejím možným vážným nežádoucím účinkům. Nemělo by se Česko připojit?
Je dobře, že se o těchto nežádoucích účincích referuje a sledují se, dává to celému procesu důvěryhodnost. Kdyby se o žádných nežádoucích účincích nemluvilo, bylo by to podezřelé. Je ale třeba také srovnat množství podaných látek a množství těch skutečně nebezpečných nežádoucích účinků - a to je nesrovnatelné. Nežádoucí účinky jsou velmi vzácné. Nyní je potřeba zkoumat případ od případu, zda jde skutečně o nežádoucí účinek, nebo o náhodu, protože trombózy, o kterých se mluví, jsou poměrně časté onemocnění způsobené řadou rizikových faktorů - ať už jde o genetiku, ale také nedostatek pohybu, obezitu nebo kouření.
Pozastavování očkování je přehnaná panická reakce. Musíme si uvědomit, že na covid se umírá. A umírá hodně lidí. A očkování funguje jako ochrana. Takže když zpomalíme očkování, umře víc lidí. Na druhu stranu státy, které očkování pozastavují, jsou v jiné, lepší situaci než my. U nás si nemůžeme takovou reakci dovolit. Každý den odkladu znamená víc mrtvých.
Pandemie ukázala klíčovou roli zdravotnictví
Dokázal byste na rok trvající pandemii najít i něco pozitivního?
Na takovéto katastrofě se těžko hledá něco pozitivního, aby člověk nebyl za cynika. Ale asi bych vyzdvihl jarní atmosféru, která mi připomněla listopad 1989, kdy jsem měl pocit, že lidé zase najednou drží pohromadě, že si pomáhají. Svět určitě už nebude stejný jako před pandemií. Asi by bylo dobře, kdybychom si z toho odnesli ponaučení, že se vyplatí dodržovat hygienická opatření, v čemž jsme měli určitě rezervy. Bylo by správné, kdybychom se naučili, že je dobré si mýt ruce, smrkat do papírových kapesníků, a když mi není dobře, zůstat doma nebo si vzít roušku, pokud jsem nachlazený. Ukázalo se také, že zdravotnictví je důležité.
Může pandemie paradoxně pomoci zdravotnictví tím, že ukázala jeho klíčovou roli?
Bylo by dobré, kdyby se politici přestali do zdravotnictví navážet a označovat ho za černou díru a kdyby si společnost i nadále uvědomovala, že je skutečně důležité. Také by tomu měly odpovídat investice do zdravotnictví a lepší odměny pro lidi, kteří v něm pracují. Lékařská komora společně s odbory věnovala neuvěřitelné úsilí tomu, aby zabránila nejrůznějším reformátorům redukovat počty nemocnic či lůžek. To je stejný nesmysl jako platit hasiče, jen když hoří. A ukázalo se, že přijde-li krize, kapacity se nám hodí. Zajímavé je také srovnání Česka a Slovenska, u nás je na počet obyvatel mnohem víc nemocných než na Slovensku, ale počty zemřelých jsou tam mnohem vyšší. Jinými slovy je na tom české zdravotnictví mnohem lépe než slovenské.
Ocenil byste i technologický posun, například při výrobě vakcín, které se podařilo vyvinout poměrně rychle?
Stoprocentně, to je fantastický výkon, že se podařilo v tak krátkém čase vyvinout tolik vakcín. Fantastické jsou především mRNA vakcíny od Pfizeru a Moderny, založené na úplně nové bázi. Farmaceutické společnosti měly tento typ sice již předpřipravený, protože dlouhodobě pracovaly na vakcínách proti ebole, ale dokázaly ho krásně zužitkovat. A vytvořily něco, co si lze představit jako vagónek, který má podvozek a kontejner. Podvozek je hotov, a když přijde nějaká nová mutace, pouze se vymění kontejner a vakcínu je tak možné rychle modifikovat a přizpůsobovat novým mutacím. Technologický pokrok je skutečně veliký. Zároveň se ukazuje, že vývoj účinného léku proti virům je velmi obtížný a nákladný a je potřeba ho také finančně podpořit.
