Brno - U Krajského soudu v Brně se soudce Michal Ryška zabývá případy, ve kterých jde o ochranu osobnosti. Na jaře tak měl třeba možnost rozhodovat v mimořádném případu.
Šlo o satisfakci za dítě, které matka nechtěla, ale po nezdařeném potratu se přesto narodilo.
V září čeká na Michala Ryšku ještě větší kauza. Právě on bude rozhodovat o satisfakci pro rodiče dětí, které vyměnil personál v třebíčské nemocnici.
Celkem rodiny žádají dvanáct milionů korun. Společný právník rodin Igor Veleba chce pro každou z matek tři miliony, pro otce dva miliony a pro děti milion.
Samosoudce Ryška promluvil o tom, jak obvykle postupuje při stanovování výše satisfakce. Běžné jsou podle něj částky v řádech statisíců. Plíživě ale rostou.
A.cz: Přibývá u nás těch případů, kdy lidi chtějí vysoudit peníze? Přijde mi, že dříve by se rodiče vyměněných dětí třeba ani nesoudili, o nepovedeném potratu ani nemluvě.
Ano, těch případů přibývá. Nemocnice jsou u nás velmi častými hosty.
A.cz: A narůstají také částky, které lidé chtějí vysoudit?
Mně se na to nechce moc odpovídat - právě s ohledem na to, že nás čekají ty třebíčské děti s požadavkem dvanácti milionů. Ale obvykle se částky u ochrany osobnosti pohybují ve statisících.
Průlomovým rozhodnutím byla satisfakce členům rodiny při úmrtí osoby blízké z roku 1996, kdy jim Krajským soudem v Ostravě bylo každému přiznáno padesát tisíc. Dnes se pozůstalým rodičům přiznává běžně 240 tisíc, což ale nevylučuje, aby byl přiznáno víc.
Čtěte více: Rodiny s vyměněnými dětmi žalují nemocnici o 12 milionů
A.cz: Na jaře jste přiznal nárok na osmdesátitisícovou satisfakci ženě, které se po nezdařeném potratu narodilo zdravé dítě. Mnoho lidí namítalo, že ta žena má být ráda, že se jí narodilo zdravé dítě, a ne běhat po soudech...
Takzvaný přístup „prolife" považuje lidský život za každých okolností za štěstí, dar, požehnání. Obecně tato myšlenka jistě platí, ale nelze na ní za každých okolností dogmaticky trvat. Mimo jiné jsou zde každým rokem desítky tisíc žen, které podstoupí tento zákrok, což by asi nedělaly, kdyby to pro ně bylo štěstím a darem.
Zákon hovoří o „nežádoucím" těhotenství. To také rozhodně nevyznívá jako něco pozitivního. Znalec zase řekl, že přežití plodu po interrupci je řazeno z hlediska lékařské terminologie mezi komplikace. Spojovat štěstí a požehnání s komplikací, to jde proti sobě.
Nemocnice, ani nikdo z nás, nemá právo ji z důvodu nejednotných „dobrých mravů" nutit, aby nedovodila právní důsledky z toho, že byla poškozena. Ani lidé uvažující v duchu „pro life" myšlenek nemůžou zpochybnit ta duševní traumata, která žena z obav o vývoj té holčičky prožila.
Čtěte více: Chtěla potrat,má zdravé dítě. Dostane 80 tisíc náhrady
A.cz: Takže to bylo v podstatě to, za co ta žena dostala satisfakci ve výši osmdesáti tisíc korun. Jak jste tuto částku určil? Máte na to snad tabulky?
Ne. Nemáme žádné tabulky ani metodiky výpočtu. To je věcí volné úvahy soudu na základě řádně zjištěného skutkového vztahu. Navíc se musíme držet v podmínkách našeho prostoru a času.
Aby to odškodnění nešlo do výše běžné spíše v amerických podmínkách. V současné době je situace nastavená tak, že při závažných zásazích do osobnostních práv se ty satisfakce pohybují řádově ve statisících.
A.cz: Zde byla ale vysouzená částka nižší. Proč?
V téhle věci to bylo v desetitisících na základě racionální úvahy. Jako vodítko jsem vzal částku 240 tisíc, která se obvykle přiznává rodičům, kteří při autonehodě ztratí dítě. Ta částka byla pro mě základem pro výpočet. Na straně ženy bylo ale dvoutřetinové spoluzavinění.
První díl spoluodpovědnosti spočíval v tom, že naprosto zanedbala otázku předcházení nežádoucímu těhotenství, antikoncepci. Druhá třetina spočívala v opožděném příchodu na lékařskou kontrolu. Zbylo osmdesát tisíc. To ale neznamená, že to bude vodítko pro další podobné případy. Můžou se soudit třeba ženy, které si samy nezaviní vůbec nic.
A.cz: Je osmdesát tisíc částkou za nenarozené nebo snad za „nechtěně narozené" dítě, jak ji někteří kritici nazývali?
Nerozhodoval jsem o hodnotě jakéhokoli lidského života. Ta je nevyčíslitelná. Poukazoval jsem na nemajetkovou újmu. Ta spočívala ve dvou skutečnostech. Že bylo porušeno právo ženy svobodně se rozhodnout o svém těhotenství a mateřství. Druhá újma spočívala v tom, že měla obavy o vývoj svého dítěte po takto drastickém nepovedeném zákroku.
A.cz: Takže to nebylo odškodnění za škodu, kterou by jí dítě způsobilo svou existencí?
Většina lidí si pod odškodněním představí materiální škodu. Náklady spojené s výchovou a výživou, ušlý zisk v těhotenství a na mateřské dovolené a podobně. Tady ale šlo pouze o nemajetkovou újmu. V řízení na ochranu osobnosti se ani žaloba na náhradu škody řešit nesmí. Tyto otázky by se musely vyloučit a postoupit příslušnému soudu.
A.cz: A mohla by s nimi ta žena uspět?
Ve světě je k tomu přístup různý. Pokud bych se inspiroval rakouskou právní teorií a rakouskou a německou judikaturou, tak by uspět mohla.
| Čtěte 2. část rozhovoru: S novináři nemám problém. Jsme partneři |
