Ulici West End Lane ve čtvrti West Hampstead v severozápadní části Londýna lemují členité cihlové domy s bílými římsami, pečlivě zastřižené živé ploty, nízké zídky s kovovými brankami, občas košatý strom. V domě s číslem 74 se nachází Bohemia House, Český klub s tradiční restaurací, který po válce sloužil pro válečné veterány a později se v něm scházeli Češi prchající před komunistickou perzekucí. To však ještě stával na Bedford Place v centru britské metropole.
Na zdi v jedné z jídelen visí pozoruhodná deska s nápisem "Letci, kteří dali vše za svobodu" a více než pěti sty jmény. Co řádek, to Čechoslovák, jenž během druhé světové války padl v uniformě Royal Air Force, britského Královského letectva. Dnes je pamětní deska kopií z pryskyřice. Mosazný originál byl v roce 1991 přemístěn do Armádního muzea na pražském Žižkově.
V jednom ze sloupců v kovu vytepaných jmen je nenápadná vada. Jeden řádek je dodatečně zahlazen. Kdysi nesl jméno Augustina Přeučila. Letce RAF v hodnosti Flight Sergeanta (F/Sgt), který krátce sloužil u stíhací perutě, ale jinak byl u technických jednotek a pomocným instruktorem na letišti v Unsworthu.
Zmizel 18. září 1941 nad Severním mořem u Sunderlandu při cvičném letu. Svému polskému žákovi ve druhé stíhačce oznámil problémy s letounem a z velké výšky prudce klesl až k hladině oceánu.
Všichni ho považovali za mrtvého. Další tragický zápis na mosazné desce.
Jenže Přeučil těsně nad hladinou "pád" vybral a v nízké výšce přeletěl pod dosahem německých radarů do vnitrozemí okupované Belgie. Zaznamenala ho jen posádka nepřátelské protiletadlové baterie na pobřeží. Nouzově přistál u obce Ortho poblíž města Bastogne. Přeučilův Hurricane Mk. I. nedostal zásah. Ani se neporouchal. Byla to zrada pilota. Jako konfident gestapa jen plnil rozkazy. Stíhačku ukradl.
To ale místní nevěděli. Snažili se "britskému" letci pomoci a před okupanty ho ukryli. Augustin Přeučil se druhý den nechal zatknout a zachránce udal. Dva muži, hajný Leon Charlier a podkovář Amand Durand, za to zaplatili životem. Ani zdaleka nešlo o jediné oběti, které má rodák z Třebsína na Benešovsku na svědomí.
Zpackaný odchod do Brazílie
Příběh jeho zrady se začal odvíjet mnohem dříve. V roce 1935 se jedenadvacetiletý Přeučil přihlásil do civilní letecké školy při ministerstvu veřejných prací v Letňanech u Prahy. Ukončil ji jako sportovní pilot, což ovlivnilo i jeho vojenské zařazení k 74. letce leteckého pluku č. 6.
Po okupaci zbytků roztříštěného Československa v roce 1939 se Augustin Přeučil pokusil na brazilském konzulátu v Praze získat vízum k vycestování. Nicméně byl záhy zatčen gestapem. A podepsal spolupráci. Za jakých okolností přesně, se dnes již těžko zjistí. Přeučil se po válce hájil, že byl přinucen. Výhrůžkami i bitím. Celkový rozsah jeho následné zrady však dalece přesáhl představitelnou mez.
Leccos naznačuje závěrečné odůvodnění rozsudku Mimořádného lidového soudu, který po válce nad Přeučilem vynesl hrdelní trest. "Soud došel k přesvědčení, že obžalovaný vždy a všude pracoval ve prospěch zla. Proto považuje trest smrti za nejmenší ochranu všeho dobra a krásna na světě. Naopak, kdyby takový člověk zůstal naživu a podařilo se mu spojiti se po čase se zlem, k čemuž má sklony, považoval by se potom soud za spoluviníka."
V červenci 1939 Augustin Přeučil přece jenom z protektorátu utekl. Do Polska, kde se v Małých Bronowicích u Krakova formovala československá vojenská jednotka. Ilegální přechod v okolí Fryštátu byl však fingovaný. Vše se odehrálo v režii tajné policie.
"Měl zasílat do Prahy o tamní situaci zprávy gestapu, které mělo zvláště zájem na odkrývání a likvidaci ilegálních přechodových tras z protektorátu do Polska. S gestapem pak byla dohodnuta forma zasílání zpráv na krycí adresu do Prahy na jméno Bedřich Smetana, zubní lékař, Husova ulice," upřesnili pro Deník historici Jan Němeček a Daniela Němečková, autoři knihy Prototyp zrady: životní příběh Augustina Přeučila.
Českoslovenští vojáci, včetně Přeučila, se posléze v předtuše celoevropské války přesunuli do Francie, kde je 1. září 1939 zastihl útok nacistického Německa na Polsko, o dva dny později se do konfliktu zapojily i Francie a Velká Británie. Augustin Přeučil byl jako stíhací pilot zařazen na leteckou základnu v Chartres, kde se měl společně zhruba se stovkou krajanů přeškolit na francouzské stroje.
"Brzy se však dostal do konfliktu s nadřízenými kvůli nedodržování disciplíny, což vyvrcholilo počátkem roku 1940 stížnostmi a žádostí o přeřazení k pěchotě. Jeho nadřízený, škpt. František Burda, o tom po válce vypověděl: 'Již ve Francii jsem se zasazoval o jeho vyloučení z letectva v důsledku jeho chování, jak osobního, tak kázeňského, podvracel disciplínu u mužstva nekonáním svých povinností… působil dojmem člověka lehkomyslného, zejména se oddával hraní karet,' " popsali Němečkovi.
Stejně jako v Polsku posílal Přeučil, jehož krycí jméno bylo Gustav, do Prahy zprávy s podrobnostmi o vojsku. O transportech do Francie, o počtech pilotů, místech výcviku a podobně. Využil přitom německého agenta s označením H 17.
Po porážce Francie, v červnu 1940, část československých vojáků uprchla do Velké Británie, aby mohla pokračovat v boji proti říšskému vůdci Adolfu Hitlerovi. Z Francie gestapu do Prahy odešla poslední zpráva agenta H 17: "G. odplul podle předaných pokynů do Anglie."
Augustin Přeučil sloužil u nebojových servisních a výcvikových britských jednotek. Poté nastoupil jako pomocný instruktor v Usworthu nedaleko Sunderlandu. I v Anglii ho přitom doprovázely kázeňské problémy.
Hurricane skončil v muzeu, letec na gestapu
Jak jeho anglická anabáze dopadla, známe. Onoho 18. září 1941 se Přeučil se svým strojem odpoutal od polského kolegy a zamířil přes Severní moře ke kontinentu. Po zhruba sedmi stovkách kilometrů, s prázdnými nádržemi, nouzově přistál u zmiňovaného Bastogne. Jeho Hurricane skončil v Berlíně v muzeu, on v ústředním říšském sídle gestapa.
Po výsleších, kdy Němcům sdělil podrobnosti o britském letectvu a vojenských objektech v Anglii, se koncem září 1941 mohl vrátit do Prahy. Za Lamanšským průlivem o tom nějaký čas neměli ponětí, úřady ho prohlásily za nezvěstného, později za mrtvého. Mezitím si "Gustav" vyzvedl v pražském sídle gestapa v Petschkově paláci odměnu 10 tisíc říšských marek a podepsal vázací akt placeného konfidenta.
Identifikoval podle fotografií bývalé spolubojovníky, aktivně usvědčoval sestřelené československé letce, udával lidi, kteří se vůči okupantům vymezili či jen poslouchali zahraniční rozhlas. "Někteří odnesli jeho udání vězněním, jiní za něj zaplatili životem, jako byl akademický malíř Josef Hurt z Měchenic, jenž zahynul v Malé pevnosti v Terezíně necelý měsíc před koncem války," zmiňují Jan a Daniela Němečkovi.
Augustin Přeučil byl v Terezíně také vězněn. Ale jako nastrčený zvěd německé tajné policie. Nasazen byl v listopadu 1943 do cely s českými odbojáři, aby od nich získal cenné informace, což se mu podařilo. Jeho půlroční působení skončilo v okamžiku, kdy u něj spoluvězni nalezli moták adresovaný gestapákům.
Venku pak "věznění" v Terezíně využil k získávání důvěry lidí, které následně udal. Tajná policie ho také přiřadila na Úřad sociálního zabezpečení v Praze, kde mimo jiné pracovali bývalí důstojníci československé armády, kteří se zapojili do odboje. Naštěstí tady jeho pravou tvář rychle odhalili.
Válka skončila. Přeučil byl zatčen. A postupně se začala skládat svědectví, která ukazovala rozsah jeho udavačské činnosti. V pondělí 14. dubna 1947 nad ním vynesl pětičlenný senát Mimořádného lidového soudu v Praze trest smrti provazem. Poprava byla vykonána téhož dne na dvoře pankrácké věznice ve 21.50 hodin. Příběh zrádce se tím uzavřel.
