Aktuálně.cz: Co se od podzimu 2016, kdy jste měl dostat vyznamenání od prezidenta a navštívil jste Česko, u vás změnilo?
Jiří Brady: Umřel nám pejsek. Tak jsme si koupili nového, jmenuje se Kofola. Taky se narodil syn mé dcery, z čehož máme velkou radost. Je mu pět týdnů, ale už se směje a roste. Takže samé pozitivní věci.
Jak se zpětně díváte na svou návštěvu v Česku, kdy jste nakonec vyznamenání od prezidenta nedostal, ale získal jste řadu jiných poct a cen?
Jiří Brady: V životě bych nečekal, že se něco takového může stát. Ono se tehdy nejednalo o mě, ale o demokracii. A to, co se všechno semlelo, ukázalo, že demokracie stále žije. Já jsem vlastně původně nevěděl, zda tu cenu vzít, nebo ne.
Tereza Brady (manželka): Nakonec bylo jednodušší, že mu tu cenu prezident odmítl dát, aspoň se nemusel rozhodovat, zda ji od něj přijmout, když je to člověk, kterého si nevážíte. Navíc si oba ceníme lidí, kteří jej na vyznamenání navrhli.
Jiří Brady: Pan prezident, který ocenění zamítl, nám dal možnost dostat tolik vyznamenání…
Kdyby vám chtěl prezident Miloš Zeman nakonec udělit státní vyznamenání, přijal byste to?
Jiří Brady: Udělal bych to samé, co jsem řekl tenkrát. Že bych to rád přijal, ale ne od něj. Nemůžu k němu bohužel mít žádný kladný postoj.
Co vám z vaší poslední návštěvy Česka nejvíce utkvělo?
Jiří Brady: Že to bylo k nevydržení. Já si vždycky potřebuji ve svých letech pravidelně odpočinout. Tehdy jsem celý týden šel z jedné sešlosti na druhou. Když jsem se vrátil do Kanady, byl jsem úplně vyčerpaný.
Vypadalo to, že vás novináři hodně vytěžují. Nebylo to až příliš?
Jiří Brady: Manželka jim vysvětlovala, že se s nimi všemi nemůžu vidět. Ale hodnotím jejich práci pozitivně. Myslím, že to pomohlo, hodně lidí se aktivovalo. Mnoho lidí přišlo k volbám. Stále to není dost, ale pořád je to lepší než dřív.
Volili jste v prezidentských volbách?
Jiří Brady: S manželkou jsme byli volit v obou kolech. Bydlíme v Torontu, takže na konzulát jsme to měli kousek.
Kdo byl vaším favoritem?
Jiří Brady: Můžu prozradit, že to nebyl pan prezident Zeman.
Tereza Brady: Byl to pan profesor Drahoš.
Proč jste fandili zrovna Jiřímu Drahošovi?
Jiří Brady: Protože kandidoval proti Zemanovi. Je to vzdělaný člověk a lidé by na něj jako na prezidenta mohli být pyšní.
Sledovali jste dění v Česku? Zajímali jste se o to, co se děje?
Jiří Brady: Sledovali jsme to detailně, nakonec jsme byli překvapení, že Jiří Drahoš získal jen necelou polovinu hlasů. Doufali jsme, že to nakonec vyhraje. Překvapilo nás, že vyhrál pan Zeman. Ale ono to tak není jenom v Česku, je to všude, stejně tak ve Spojených státech. Lidé chtějí změnu a pak volí kdekoho. Prezident Zeman postrádá slušnost.
Tereza Brady: Prezident musí být někdo, kdo důstojně reprezentuje stát a jedná v jeho zájmu. Tyto dvě věci inženýr Zeman rozhodně nedělal, jak jsme mohli sledovat. Problém je, že nemluví pravdu. O spoustě věcí, které nemůžeme posoudit, ale řekl také několik nepravd o Jirkovi, kdy jednoznačně víme, kde je pravda. A on ty nepravdy opakuje stále dokola. Takový člověk by neměl být prezidentem.
Miloš Zeman ale tvrdil, že bude slušnější, mírnější, pokud ho lidé znovu zvolí prezidentem.
Jiří Brady: Těžko se mu to dá věřit.
Tereza Brady: Osobnost se nezmění, zejména v takovém věku. Zase to bude další nepravda, kterou hlásá.
Lidi se dají zblbnout všude
Co to vypovídá o Česku, že si lidé znovu zvolili Miloše Zemana?
Jiří Brady: Lidi se dají zblbnout všude. Je mnoho lidí, kteří se nezajímají o politiku a pak jdou k volbám.
Češi mají obecně úctu k prezidentskému úřadu…
Tereza Brady: U myslícího člověka nemůžete zaměnit úctu k úřadu a úctu k osobě. Úcta je něco, co si člověk musí zasloužit, nenabývá to tím, že je v nějakém úřadu.
Co říkáte na to, že Miloš Zeman ve volbách nasadil inzeráty proti imigrantům?
Jiří Brady: Když se podíváte na Kanadu, uvidíte, že imigranti jsou pro společnost přínosem. Ne všichni, ale je mnoho schopných, kteří třeba vybudovali byznys. Když jdu do banky, u každého okýnka je člověk jiné národnosti. Je to radost, jak žijeme dohromady. Takže si můžu jen pochválit, že jsem si vybral zemi, kde demokracie skutečně funguje.
Lidé v Česku mají často nedůvěru k muslimům, až obavu z nich, moc jich u nás nežije…
Tereza Brady: Myslím si, že je to část problému, protože pokud žijete v Kanadě, setkáváte se s lidmi z různých zemí, máte možnost je poznat, zeptat se jich na různé věci. Tady si třeba někdo postaví modlitebnu a udělá den otevřených dveří. Lidé se přijdou podívat, oni jim ukážou, jak to vypadá, takže nemají strach z neznáma. Ale aniž by se lidé v Česku snažili ty, kteří přicházejí, poznat, mají z nich strach. Ne každý, kdo přijde do země a žádá o azyl, je někdo, kdo si ho zaslouží. Ale od toho má každá země nastavené systémy, které tyto lidi kontrolují, a mohou zjistit, zda člověk opravdu utíká z válkou rozervané země.
Volby ukázaly, že společnost je rozdělena na dva tábory, které mají odlišné názory na směřování Česka. Co by měli lidé dělat, aby si porozuměli nebo aby se situace zlepšila?
Jiří Brady: Je to hlavně o vzdělání. Když jsou lidé vzdělaní, vidí. Když nejsou, tak volí toho, kdo tam je.
Tereza Brady: Také vyvstává otázka, co si myslí ty asi tři miliony lidí, kteří nešli k volbám. Na kterou stranu z těch dvou táborů by se přichýlili?
Co by tedy měli dělat lidé, kteří volili někoho jiného než Miloše Zemana, nesouhlasí s tím, jakou politiku vede? Měli by se angažovat ve veřejném životě?
Tereza Brady: Myslím si, že je to otázka informovanosti a angažovanosti lidí. Část problému je zřejmě v tom, že většině lidí se v Česku velice dobře žije. Nemají pocit, že by měli za něco bojovat, o něco se starat, že by něco mohlo zmizet. Ale to všechno není pravda, protože jestli lidé nebudou demokracii podporovat, budovat, tak taky nemusí v zemi zůstat. A věci se změní k mnohem horšímu. Takže je potřeba, aby lidé, kteří si to uvědomují, byli mezi lidmi a říkali jim, jaká je situace. A že to, co má nyní každý Čech zaručené, je sice privilegium, ale nemusí zůstat. Proto je důležité získávat informace a chodit volit.
Co říkáte na vývoj politické kariéry svého synovce Daniela Hermana, který se na podzim nedostal do sněmovny? Myslíte si, že mu uškodilo setkání s dalajlamou a celá situace okolo vašeho vyznamenání?
Jiří Brady: Těžko odtud odhadnout, ale myslím, že je to schopný, slušný člověk, takže se nakonec octne někde, kde budou jeho schopnosti oceněny.
Chystáte se ještě do Česka?
Jiří Brady: Rád tam jezdím, ale je to do určité míry námaha, už je to na mě dost daleko. Když se budu cítit dobře, rozhodně bych Česko ještě navštívil.
Můj život je vždycky plný práce
Čemu se nyní věnujete?
Jiří Brady: Můj den je vždycky plný práce. Protože vyšla kniha Hanin kufřík v padesáti zemích, dostávám mnoho dopisů od dětí z celého světa: z USA, z Indie, Číny a tak dále. Snažím se každému poslat podepsanou fotku a odpovědět.
Co vám děti píšou?
Jiří Brady: Že je mrzí, jak to dopadlo s mou sestrou, protože se s tím ztotožňují, jsou stejně staré. Myslím si, že děti je mnohem lehčí ovlivnit a vysvětlit jim demokracii než lidem, kteří jsou dospělí. Jinak sem tam ještě dělám nějaké přednášky, ale už jich není mnoho. Mimo to se dělá film o časopise Vedem, který jsme psali s chlapci v Terezíně. Byl to vlastně historicky první samizdat. Píše se taky divadelní hra.
Kdo ten film natáčí?
Jiří Brady: Zatím se připravuje scénář, píše ho známý scenárista ze Seattlu Todd Komarnicki. Napsal také scénář k filmu Sully: Zázrak na řece Hudson, který je o nouzovém přistání letadla. Říká se o něm, že když napíše scénář, není problém najít někoho, kdo by zaplatil zfilmování. Zadání dostal od filmaře Grega Feinberga, který měl na příběh práva, a sháněl někoho, kdo by se toho ujal. Todd byl strašně nadšený, nevím proč. Přišel sem a dělal se mnou rozhovor, chystá se přijet i na moje narozeniny, stali se z nás kamarádi.
V pátek oslavíte devadesátiny. Jaké to je, dosáhnout takového věku?
Jiří Brady: Nezdá se to tak zlé, donedávna jsem se cítil hodně mladý, až v posledních asi dvou letech jsem nějak zestárl. Předtím jsem lyžoval, hrál tenis. Vždycky si dělám legraci, že moje největší vyznamenání bylo, když jsem před třemi lety dostal v klubu zlatou medaili ve slalomu. Byl jsem v kategorii jediný, takže to nebyl žádný zázrak.
Těšil jste se někdy do penze?
Jiří Brady: Netěšil, ale naštěstí nemůžu říct, že jsem v penzi, protože dostávám stovky dopisů a e-mailů. Dost mě to zaměstnává.
Jak narozeniny oslavíte?
Jiří Brady: Moje dcera pozvala 280 mých blízkých přátel. Bude to setkání v hale, kde budou mít moje děti proslovy.
Je něco, co byste si ještě přál stihnout?
Jiří Brady: Hlavně chci, aby byli všichni zdraví, to se doposud zaplaťpánbůh dařilo. Celá rodina, všichni synové, vnuci a vnoučata jsou zdraví a můžu na ně být pyšný. To je můj největší úspěch. Můj syn dělá rekonstrukce staveb, je velmi úspěšný. Nejmladší syn rozjel byznys, kde vyrábějí počítače pro menší firmy, prostřední v Americe pracuje u filmu a dcera působí tady v Torontu v mezinárodní komunitě a úžasně mi pomáhá. Když chodíme do škol, tak mluví se mnou.
Je něco, co byste v životě udělal jinak?
Jiří Brady: Co se mě týče, tak ne, ale kdybych mohl zachránit rodiče nebo sestru, udělal bych to. To, co se stalo, nemohl nikdo z nás čekat. Mám vždycky pozitivní pohled na život a to mi hodně pomohlo.
Sám jste nikdy neuvažoval o tom, že byste vstoupil do politiky, že byste ovlivňoval životy lidí z pozice politika?
Jiří Brady: Měl jsem všechny možné zájmy, ale nikdy jsem neměl touhu angažovat se v politice. Měl jsem jiné pozitivní věci, které jsem mohl dělat, ale nepotřeboval jsem, aby mě lidé špinili a kritizovali.
Když se díváte na současnou politickou situaci ve světě, jste optimista?
Jiří Brady: Já vždycky věřím, že to dobře dopadne. Jakou škodu nadělají politici mezitím, to je jiná věc. Bohužel to nezměníme. Můžeme se jen dívat a stěžovat si, ale moc tomu nepomůžeme.
Máte za sebou nabitý, pohnutý život. Prošel jste dvěma koncentračními tábory, pak zažíval těžké začátky imigranta v Kanadě. Kdyby si z vašeho příběhu měli lidé něco odnést, co by to bylo?
Jiří Brady: Nevzdat se. Vždycky se na všechno pozitivně dívat, rozhodnout, co chci, a potom za tím jít a nevzdat se. A vždycky to pak nějak, alespoň pro mě, dobře dopadlo.
