Praha – Nestává se moc často, aby středoškolák trávil svůj volný čas v domovech důchodců, mezi bezdomovci či v uprchlických centrech. Aby chodil za lidmi na okraji společnosti, pomáhal jim, naslouchal jejich příběhům.
Jakub Trefný je výjimka. Už jako student anglického gymnázia organizoval charitativní finanční sbírky, s nimiž mu pomáhala třídní učitelka.
"Všechny tyto lidi spojuje osamělost a vyloučenost z většinové společnosti," vysvětluje dvacetiletý mladík, co mají společného příjemci jeho pomoci. "Lidé si prostě určili, že tyhle skupiny jsou ti horší a oni sami jsou ti lepší. Nevím, jak na to přišli," dodává.
Za to, co dělá pro druhé, mu Nadace Via udělila Cenu Via Bona – Mladý srdcař. Z ocenění byl trochu rozpačitý. Lepší je zůstat v anonymitě a pomáhat "bezejmenně", říká.
Punková pomoc uprchlíkům
Loni na přelomu podzima a zimy vyrazil Jakub na maďarsko-srbskou hranici. Za uprchlíky.
S podobnou akcí neměl žádné zkušenosti. Když ale viděl, co se v místě děje, příliš neváhal ani neplánoval. Vzal několik kamarádů a společně se vydali na cestu.
"V pátek jsme to vymysleli a v neděli už odjížděli. Bylo to hodně na mně, protože jsem měl dodávku," vypráví.
Naložili oblečení a jídlo a vyrazili. Přesně nevěděli ani to, kam jedou. Když dorazili na rakousko-maďarskou hranici, dozvěděli se, že už další vlaky nepřijedou. Pokračovali tedy dál – až do Srbska.
"To, co jsme viděli, se nedá moc popsat slovy," vzpomíná Jakub Trefný. "Museli jsme naši pomoc provést trochu punkově, protože kdybychom měli dodržovat všechny předpisy a zákazy, tak by se ti lidé pomoci nedočkali."
Inspirovat vrstevníky
Na dotaz, zda by ho reportéři Aktuálně.cz mohli na některé z jeho dobročinných akcí doprovázet, Jakub s odpovědí váhal. Nakonec svolil s poukazem na to, že jeho cesta může inspirovat vrstevníky.
"Třeba si uvědomí, že udělat nějaký dobrý skutek opravdu není nic složitého. Nevyžaduje to žádnou složitou organizaci, prostředky ani velké finance," vysvětluje. "Mnohdy ty lidi stejně spíš než jídlem potěšíte tím, že si s nimi popovídáte, se zájmem je vyslechnete, usmějete se na ně. A to vážně nic nestojí."
Konat dobré skutky v Jakubově pojetí skutečně není žádná věda. Dva lidé vyrazí na nákup potravin k výrobě sendvičů, dvě dívky vaří do termosek kávu a čaj, další čtyři lidé plní chleby a bagety a balí je do fólií.
Jakub s kamarádem Honzou mezitím ladí detaily dalších akcí. Hned o víkendu vyrážejí za uprchlíky do pobytového střediska v Kostelci nad Orlicí, další týden je čeká večeře s bezdomovci na faře.
Srdcaři a mecenáši. Příběhy roku 2016
"Mně už se sen nesplní, jim ano." Nemocný kluk zburcoval celé město, lidé začali pomáhat
Co s vilou a jachtou? Wintonovo dítě žije v pražském paneláku, svůj sirotčí důchod posílá chudým
"Růžový krokodýl" vrací naději rodinám, které už skoro všechnu ztratily. Chybí mu jediná věc
"Připadám si zase jako člověk." Student z Prahy rozdává osamělým lidem radost i důstojnost
"Pro uprchlíky chceme připravit večírek, posedět u jídla a pokecat s nimi. Spolupracujeme na tom s místní farou, minule se zúčastnilo třicet lidí a povedlo se to, nyní se tam chceme vrátit. Večeří s bezdomovci chceme těmto lidem vrátit jejich důstojnost. Inspirovali jsme se podobnou akcí v Arcibiskupském paláci," popisuje.
Společně potom plánují, jak nashromáždí teplé oblečení, čelovky a další věci, které se můžou lidem na ulici hodit. "Dáme jim to jako dárky," řekne Honza. "Důležité je, aby měl dárek každý, kdo přijde. A nebyl smutný."
Když je vše připraveno, vyrazí skupina k pražské stanici metra Vltavská, kde pobývají desítky lidí bez domova. "Je přece pěkný pomáhat druhým, je to dobrá věc," vysvětlují cestou Adéla s Bárou, které nesou termosky s navařeným čajem a kávou, proč se k akci připojily. Samy by prý asi charitativní akci zorganizovat nedokázaly, ale když to udělá někdo jiný, rády se přidají a pomůžou.
Václav z Pragulic
Začíná se na vltavském břehu, kde bydlí hned několik bezdomoveckých "celebrit". První zastávkou je místo pod Hlávkovým mostem, které hlídá ostře štěkající pes. Vstup zdobí sbírka hrnečků, a jelikož je advent, i vánoční strom.
Bydlí zde Václav Šíma, průvodce ve společnosti Pragulic, která nabízí zájemcům prohlídku Prahy očima bezdomovce. Tohle řemeslo převzal po svém nedávno zesnulém kamarádovi Janu Badalcovi.
Na dotaz, zda si k Vánocům uloví z Vltavy kapra, Václav Šíma mávne rukou a řekne: "Kdepak, na kapry já nejsem, ti mi moc nechutnají, to takhle třeba lososa. Ale až mi přijdou peníze, koupím bílou klobásu a na Štědrý den si ji opečeme."
"Nechcete grog? Uvařil bych vám," zve Václav studenty.
Na námitku, že "to bychom vás tedy vyšli draho", odvětí: "No jo, je vás tady dneska hodně. Tak velkou konvičku nemám."
Pak obdrží bílozlatou pozvánku na večeři na faře v Praze 7. Dostanou ji postupně všichni, koho studenti ten večer navštíví.
U starých známých
Trasa deseti až patnácti mladých dobrovolníků pokračuje k vltavskému břehu naproti ministerstvu dopravy. Tady sídlí – mediálně známí – Jana a Miroslav. Úřad městské části Praha 7 jim nedávno vystrojil svatbu. Oddávala je filmová producentka Hana Třeštíková.
Studenti pro ně mají kromě občerstvení i teplé oblečení, o které pár žádal minule. "Tím, že je navštěvujeme pravidelně, se dobře známe a oni se nám spíš svěří a nebojí se o něco požádat," vysvětluje Jakub. "Navíc se mohou spolehnout, že každý týden přijdeme."
Na dotaz, jak se páru žije po svatbě, začne Mirek nadávat, že je to s Janou ještě horší než před svatbou. "Jak jako? Co to povídáš? Počkej večer!" odvětí Jana a za chvíli už se oba hádce jen smějí.
Jana ještě poprosí o nějaké malé kalhoty, které by neplandaly, nechá si nalít druhou kávu s mlékem a pochlubí se novými zimními botami. "Přišla sem paní, ptala se, co bych potřebovala, a koupila mi boty i bundu," vypráví.
"Zase jako člověk"
Jakub a jeho kamarádi obejdou ještě několik koutů u Vltavy. Na první pohled nevypadají, že by měly skrývat nocležníky, ale studenti jdou najisto.
Nakonec zamíří ke stanici metra, kde je bezdomovců nejvíc. Mnozí zde nebydlí, pouze sem dojíždějí za kamarády a také za občerstvením, které se už pomalu stává tradicí.
"Moc vám děkujeme, opravdu moc děkujeme," říká studentům Standa. "Ani nevíte, co pro nás znamenáte. Všichni se nám vyhýbají obloukem. Když si s námi vždycky přijdete pokecat, připadám si zase jako člověk."
Jakub jen přikyvuje. "Pomáhat není opravdu nic těžkého. Jak jste viděli sami, stačí se chovat k druhým jako člověk k člověku, vyslechnout ho a dát mu najevo, že mě zajímá to, co ho trápí," řekne po chvíli.
Je 20:15 a studenti ještě stále debatují na Vltavské s lidmi bez domova. Někdo si k nim jde pro jídlo, pro čaj na zahřátí, dva starší pánové přišli pro radu, jak postupovat při obnovení dokladů a žádosti o práci.
Dojde i na slzy. Blíží se Vánoce a to je příliš citlivé téma.
"Vánoce? Ty mě nezajímají!" prohlásí nejprve s hraným smíchem jeden z přítomných. "Prosím vás, jaké já můžu mít Vánoce? Jak jdou slavit na ulici Vánoce?" zeptá se potom smutně. Jakub mu podá pozvánku na večeři na faře a bezdomovci rázem zvlhnou oči.
Cena Via Bona 2016
Nadace Via ocenila filantropy, kteří svým osobním nasazením či penězi pomáhají ve svém okolí.
Letos zvítězili:
- Kategorie Srdcař a Cena veřejnosti: Zdeňka Mocňáková
- Kategorie Mladý srdcař: Milan Dzuriak a Jakub Trefný
- Kategorie Dobrá firma: Dušan Hopp, Auto Díly Servis s.r.o.
- Kategorie Mecenáš: Sanjiv Suri
- Kategorie Věrný dárce: Asaf Auerbach
- Kategorie Závěť pomáhá: Ludmila Šilhánková
