Typický požár v domácnostech obvykle začíná v obývacím pokoji či kuchyni. Nejprve se objeví malý plamínek, který se postupně rozrůstá. Než se dostane do stadia, kdy v celém bytě šlehají plameny, může to trvat i několik minut. Lidé do té doby mají dostatek času své obydlí opustit a únikovými východy utéct.
"Požár, který vzniká například tím, že někdo usne a upadne mu nedopalek cigarety, má dobu rozvoje třeba deset minut," popisuje Martin Trčka z katedry požární ochrany na Vysoké škole báňské - Technické univerzitě Ostrava.
Sobotní požár v Bohumíně byl v tomto ohledu výjimečný. Podle hlavní vyšetřovací verze ho způsobil žhář, který za pomoci hořlaviny způsobil požár u chodby do bytu. "Následně byly velmi rychle zasaženy všechny místnosti v bytě. Součástí vstupní předsíňky bylo umakartové jádro, které přispělo k rychlému rozvoji požáru. Dalším faktorem bylo, že byla otevřená okna a balkon. Komínový efekt pak způsobil, že šel teplý kouř nahoru a velmi rychle se dostal do všech místností," popsal pro Českou televizi ředitel moravskoslezských hasičů Vladimír Vlček. Tím, že žhář použil hořlavinu, znemožnil podle Vlčka lidem utéct z bytu.
"Tohle byl extrém. To se vymyká všem běžným požárům. To jsou výjimečné situace, na které se nedá reagovat. Přirovnal bych to k tomu, kdyby tam někdo přišel a lidi rovnou postřílel," říká pod podmínkou anonymity jeden z hasičů, který však na místě nezasahoval.
Svědci však bezprostředně po události v médiích líčili, že se jim zásah hasičů zdál pomalý. Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) reagoval, že podle jeho informací "vše proběhlo naprosto profesionálně a v nejkratším možném čase". Přesto se však otevřela otázka, jak jsou výškové budovy v Česku zabezpečené a jakým způsobem hasiči při jejich požáru postupují.
Záchrana vnitřkem je nejefektivnější
Obecně únik osob z výškových budov probíhá skrz chráněné únikové cesty. Za ně se považuje volný prostor vedoucí k východu, který je chráněný proti účinkům požáru, jako jsou zplodiny hoření nebo žár. To je hlavní důvod, proč hasiči vedou zásah vnitřkem budovy, jelikož je nejbezpečnější a nejúčinnější. "Pokud se v Česku staví výškové budovy, tak v zásadě není možné, aby se dělaly z jiných než nehořlavých konstrukčních systémů. Všechno, na čem je závislá statika objektu, je nehořlavé," vysvětluje Trčka.
Navíc upozorňuje, že v některých městech by ani zásah pomocí výškové techniky nebyl možný kvůli velmi omezenému prostoru před budovami. "Naopak víte, že vnitřní zásahová cesta vám po požadovanou dobu poskytne dostatečnou bezpečnost pro zasahující," vysvětluje Trčka, proč se v Česku a obecně v Evropě upřednostňuje zásah vnitřkem budovy.
Takhle obvykle postupují i hasiči v Praze, kteří ve výškových budovách zasahují častěji než jejich kolegové z jiných krajů. "Všechno se vede vnitřkem, protože od sedmého patra musí v budově být chráněné únikové cesty. Lidé se pak ven vyvádějí pomocí vyváděcích masek. Samozřejmě pokud to jde, nasazuje se i výšková technika. Ale tyto domy jsou postavené tak, aby tam tato technika nebyla potřeba. Lidé mohou utíkat po únikových cestách," popisuje Martin Kavka, mluvčí pražských hasičů a vedoucí oddělení zjišťování příčin požárů.
Podobně tak postupovali i hasiči v Bohumíně. "V našem případě šlo o naprosto výjimečnou událost, která byla dána použitím akcelerantu hoření, který znemožnil lidem utéct přístupovými dveřmi do bytu. Je třeba ale zmínit, že zásah vnitřkem byl velmi efektivní, což se ukázalo na tom, že se požár nerozšířil ani do vedlejších bytů, ani do podlaží nad nebo pod ním," říká šéf moravskoslezských hasičů Vlček.
Zároveň popisuje, že na místě sice byla připravena výšková technika - žebřík i plošina, ty však až do jedenáctého patra panelového domu nedosáhnou. Na místě se nafukovala i záchranná matrace, ani to se však včas nestihlo. Připravit ji trvá několik minut, navíc potřebuje rovný prostor pět krát pět metrů a zároveň ji je samozřejmě potřeba umístit tak, aby do ní mohli zachraňovaní dopadnout.
"Pokud něco zachraňovaným znemožní opustit prostor standardní cestou, tak hasiči nemají jinou možnost než využít sekundární způsob záchrany, jakou jsou seskokové matrace nebo záchranné rukávy. Může se potom stát, že nestihnou na takovou situaci zareagovat, protože to samozřejmě vyžaduje přípravu," upozorňuje Trčka.
Záchranná matrace jako krabička od zápalek
Matrace navíc představuje značná rizika, hasiči ji proto ani příliš nepoužívají. Ta, co byla na místě, je určena pro nouzové skoky z maximální výšky 23 metrů, zatímco jedenácté poschodí bylo ještě o zhruba deset metrů výše. Trčka popisuje, že z desátého patra domu se matrace může pro skákajícího jevit jako krabička od zápalek. Je pak pro něj se těžké rozhodnout, jak velký krok má například udělat.
Zároveň je nutné správně dopadnout. "Není jedno, z jaké výšky do ní spadnete. Pořád se chová velmi pevně. Uvádí se, že byste měl dopadnout po nohách v jakémsi polosedu. Jestliže skáčete z jedenáctého patra, tak není úplně jednoduché tuto polohu vůbec udržet, a pokud se člověk otočí a do matrace spadne například po hlavě, tak to může mít fatální následky," vysvětluje Trčka.
Matraci příliš nepoužívají ani pražští hasiči. "Nepamatuji si situaci, kdybychom účinně při požáru výškové budovy použili seskokovou plachtu. Pro člověka, který skáče ze sedmého nebo desátého patra, je to nebezpečné. Nebezpečné je to i pro zasahující hasiče. Proto chceme lidi zachránit standardní cestou," říká mluvčí Kavka.
Vzhledem k tomu, jak probíraným tématem se seskoková matrace stala, chce varovat před tím, aby v případě požáru lidé očekávali, že je hasiči zachrání právě tímto způsobem. "Chci zamezit tomu, aby si lidé mysleli, že když bude hořet v sedmém patře, že místo, aby šli na únikovou cestu, vylezou na balkon a budou čekat, až jim tam dáme plachtu a oni do ní budou skákat. Úplně se bojím, aby si někdo nemyslel, že to takhle bude," říká Kavka.
Plachtu pražští hasiči ale přece jenom používají. A to v případech, kdy vyjíždí k lidem, kteří se skokem z výšky chtějí zabít. U sebevrahů je však vzhledem k vyjednávání obvykle dostatek času matraci připravit. Navíc roli v takovém případě má i psychická stránka věci - sebevrah si může svůj skok rozmyslet, protože se bude domnívat, že by se stejně nezabil, kdyby skočil do plachty.
