Praha - Ministerstvo financí muselo zaplatit přes 47 tisíc korun a dalších 26 tisíc na nákladech řízení Luďku Maděrovi, který několik let neúspěšně žádal o informace o hradních platech a odměnách. Maděry se zastal až soud, který postup Hradu označil za zneužití práva, jež "nemůže mít v právním státě místo".
A v uplynulých dnech navíc Nejvyšší soud odmítl dovolání, které proti verdiktu ministerstvo financí podalo. To, že bude dovolání neúspěšné, se přitom dalo očekávat: uvedená suma nepřesahuje padesát tisíc korun, což je podmínka, aby mohl Nejvyšší soud případ vůbec projednat.
Ministerstvo muselo místo hradní kanceláře platit kvůli tomu, že za nesprávný postup úředníků ručí stát, zastoupený právě ministerstvem financí. To by pak mělo sumu vymáhat po konkrétním úředníkovi, který za způsobenou škodu může.
Hrad: Rozsudek není spravedlivý
Ministerstvo proto již oslovilo Kancelář prezidenta republiky, aby uvedla, kdo je za uvedenou škodu zodpovědný. "Kancelář prezidenta republiky nám zaslala stanovisko, které neoznačuje konkrétní osobu či osoby, jež měly zavinit škodu, a navrhuje nevymáhat regresní náhradu," uvedl pro Aktuálně.cz mluvčí ministerstva Jakub Vintrlík.
Ten poukázal na to, že je obtížné viníky zjistit - tím, že Nejvyšší soud dovolání odmítl, se ani nezabýval spornými otázkami jako například tím, zda pro posouzení regresního nároku musí být prokázáno pochybení konkrétní osoby.
Pátrání po konkrétním viníkovi by ale naopak nemělo být složité: odmítnutí žádosti podepsal ředitel právního odboru Václav Pelikán. A jeho rozhodnutí poté potvrdil hradní kancléř Vratislav Mynář.
Mimochodem: uvedené stanovisko, že ministerstvo financí nemá po Hradu vymáhat náhradu škody, podepsal právě jeden z podezřelých úředníků - Václav Pelikán. "Kancelář prezidenta republiky nepovažuje rozsudek za spravedlivý, protože nezohledňuje naše relevantní argumenty, jimiž je zdůvodňováno, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo a nemajetková újma nevznikla," stojí v dokumentu, který redakce Aktuálně.cz získala na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.
Kdo nevymáhá, může sám platit
Pelikánův názor, že stát může rezignovat na vymáhání škody po konkrétním viníkovi, protože s pravomocným verdiktem nesouhlasí, je podle Maděrovy advokátky Petry Bielinové mylný. "Zadostiučinění i přiznaná náhrada nákladů řízení byla za stát zaplacena a na majetku státu tak jednoznačně vznikla škoda," poukázala .
"Povinnost vymáhat nárok na náhradu škody je výslovně stanovena všem organizačním složkám státu zákonem o majetku státu," upozornila Bielinová s tím, že rozsudek, na jehož základě ministerstvo zaplatilo, nejenže nabyl právní moci, ale již jej nelze ani nijak zvrátit. "Není proto žádný důvod, aby stát na vymáhání nároku rezignoval," podotkla Bielinová, podle níž je jasné, že viníky jsou ti, kdo uvedené dokumenty podepsali.
"Ministerstvo financí má jednoznačně trvat na úhradě, nemělo by podlehnout vyhýbavým kličkám hradních právníků, které ostatně nejsou zřídkavé," uvádí spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím a poradce pro otevřenost veřejné správy Oldřich Kužílek. I podle něj je evidentní, že viníky jsou Pelikán a Mynář, kteří uvedená nezákonná rozhodnutí podepisovali.
"Pokud někdo takto způsobenou škodu nevymáhá po konkrétním viníkovi, tak se stává spoluodpovědným a může být ta škoda vymáhána i na něm," podotkl na adresu ministerstva financí.
Ministerstvo financí ale nadále tvrdí, že sumu nemůže vymáhat, když není potvrzeno, kdo je konkrétní viník. "Samotná úhrada přiznané náhrady škody podle Zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci není dostačující pro vznik regresního nároku vůči konkrétní osobě, neboť pro jeho vznik musí být naplněny i další zákonné předpoklady. Naplnění těchto předpokladů je stále v šetření," reagoval za ministerstvo financí mluvčí Jakub Vintrlík.
Nejsou to nadlidi
Zlínský důchodce Luděk Maděra v lednu 2015 požádal, aby mu Kancelář prezidenta republiky podle zákona o svobodném přístupu k informacím řekla, kolik berou její přední úředníci včetně kancléře Vratislava Mynáře či tehdejšího protokoláře Jindřicha Forejta. Poukázal přitom na precedentní rozsudek, který již dříve stanovil, že kancelář podobné informace musí poskytovat.
Jenže neuspěl, a proto na prezidentskou kancelář podal žalobu. Hrad mu nakonec vyhověl - ale až poté, co mu přišla předvolánka k soudu. Maděra proto se svou advokátkou Petrou Bielinovou chtěl za obstrukce satisfakci.
Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Lenka Vávrová Maděrovi vyhověla. "Kancelář prezidenta republiky svým postupem dala návod, jak zákony obcházet a nedodržovat," uvedla Vávrová, která tak loni v polovině října za obstrukci hradní kanceláře přiřkla Maděrovi 47 250 korun. A to jako odškodné za to, že se odpovědi domohl až po takřka dvou letech.
"Postup Kanceláře prezidenta republiky nepochybně musel v žadateli o informace vyvolávat frustrující pocity a nedůvěru v právní stát," konstatovala Vávrová s tím, že "postup kanceláře nemůže mít v právním státě místo".
Poukázala i na to, že běžný subjekt by takto obstrukčně nepostupoval a informace by bezpochyby poskytl. "Například i jen proto, aby se vyhnul negativním finančním dopadům v podobě nákladů soudních řízení a podobně, které by musel hradit. Tento aspekt zjevně u KPR roli nehrál," zkritizovala Hrad. Argumentaci Hradu, že dopady zveřejňování platů zaměstnanců kanceláře jsou jiné než u obyčejných občanů, označila za nepřijatelnou. "Tento výklad znamená, že se považují za nadlidi," podotkla.
Ministerstvo financí se odvolalo, ale Městský soud v Praze letos v dubnu verdikt potvrdil.
Dělali si legrandu
To, že prezidentská kancelář patří mezi instituce, které podléhají informačnímu zákonu a musí zveřejňovat i údaje o platech rozhodujících úředníků, řekl soud už v červenci 2012, když vyhověl žalobě novináře a právníka Tomáše Němečka. Jenže i poté žádosti o informace odmítal.
"Zjistili jsme, že kromě pana Maděry bylo pět případů, kdy Hrad postupoval stejně a dělal si ze žadatelů legrandu. Od začátku ví, že ty informace bude muset poskytnout, ale protahuje to a dává je až těsně před jednáním soudu," říká Maděrova advokátka Petra Bielinová.
Sám Maděra říká, že mu vůbec nešlo o odškodné. "Dělám to proto, abych povzbudil lidi a řekl jim, že má smysl se ptát. A že buď získají informace, nebo mohou žádat odškodné," uvádí pětasedmdesátiletý muž, který má spolu s Bielinovou s podobnými žalobami už zkušenosti. "Kdyby se mi podařilo nažhavit lidi, aby dávali víc žádostí o informace, nejen o výši platu, ale třeba jaké faktury kdo proplatil, tak by se nemohlo tolik krást," myslí si.
