Praha - Funkci hlavního ideologa někdejší hlavní politické správy, kterou mu Hrad vyčítá, podle svých slov Jan Eichler nikdy nevykonával. Připomíná také, že třikrát úspěšně prošel různými typy lustračního řízení.
Vedle lustrací ministerstva vnitra, díky nimž v roce 1992 získal osvědčení, že není evidován v žádném svazku, prošel prý Eichler také o rok dříve takzvanými atestacemi. V jejich rámci ho prověřovali náměstek ministra obrany a 1. zástupce náčelníka Generálního štábu.
Třetí lustraci si podle něj udělali sami Francouzi krátce předtím, než ho prezident Jacques Chirac v roce 2003 jmenoval do hodnosti Důstojník Národního řádu za zásluhy.
Odborník na mezinárodní politické vztahy z Ústavu mezinárodních vztahů, který absolvoval profesorské řízení na Vysoké škole ekonomické (VŠE), odmítá, že by byl hlavním ideologem někdejší hlavní politické správy.
"Tato funkce byla ve skutečnosti vyhrazena pouze generálům. (...) Já jsem byl vždy na základní funkci 'starší instruktor' s plánovanou hodností podplukovník (do té jsem byl povýšen v roce 1988), čemuž se oficiálně říkalo 'koncový pracovník', neoficiálně pak 'kominická koule'," uvedl.
Funkci propagandisty vykonával rok
V armádě, v níž za komunismu působil, také prý nikdy neexistovalo nic jako propagandistické útvary. Funkci propagandisty vykonával rok v 70. letech.
Pak se vrátil ke studiu a získal vědeckou hodnost kandidát historických věd (CSc.). Na přelomu 70. a 80. let byl vyslán na funkci sekretáře a leteckého přidělence do Paříže.
"Mými hlavními úkoly byly každodenní analýzy denního tisku, odborných časopisů, monografií, korespondence s ministerstvem obrany a s Generálním štábem Francouzských ozbrojených sil," popsal těžiště své pracovní náplně.
Setkával se také s československými odbojáři, kteří trvale žili ve Francii.
Na svoji obhajobu dodává, že ve Francii se k profesuře dopracovalo i několik bývalých velitelů z války v Alžírsku a na amerických univerzitách si profesuru udělali i někdejší velitelé vietnamské války.
Fajt: Hlava státu šíří účelovou lež
Opakovaně dnes prezidentovy důvody, proč profesorský dekret nepodepsal, odmítl historik umění a ředitel Národní galerie Jiří Fajt.
Ve Fajtově případě Zeman uvádí, že důvodem k odmítnutí podpisu byly informace, že jako ředitel NG navrhoval, aby mu byly vypláceny odměny z komerční sféry. Fajt již dříve uvedl, že přípravu smlouvy konzultoval s ministrem kultury Danielem Hermanem a po zralé úvaze toto řešení nezvolili. Připravovaná smlouva ale byla zveřejněna poté, co někdo napadl elektronickou komunikaci v NG. Minulý týden Zeman řekl, že nejmenuje vysokoškolským profesorem "člověka, který si řekl o milionový úplatek".
"Uváděné důvody prezidentova kroku jsou nepodstatné a zástupné. Jeho výrok vůči mé osobě je urážlivá a nepravdivá pomluva, která mě poškozuje nejen v osobním, ale i profesním životě v Čechách i za hranicemi. (...) Využiji všech prostředků, které mi poskytuje český právní řád k tomu, abych veřejně obhájil své dobré jméno a pověst a ukázal, jakou účelovou lež hlava státu svým výrokem šíří," řekl Fajt.
Dodal, že reformy, které provádí v NG, spojené s rozbitím letité klientelistické sítě, "mají opozici se silnými vazbami na Pražský hrad". "To mě však nezastaví v jejich úspěšném dokončení," uvedl.
Chládek se sejde s rektory
Třetím kandidátem na profesuru, jejichž jmenovací dekrety odmítl prezident podepsat, je Ivan Ošťádal, který stejně jako Fajt prošel řízením na Univerzitě Karlově (UK). Zemanův krok narazil na silný odpor akademické obce. Kvůli jejich bojkotu byl ceremoniál zrušen.
Ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) se chce kvůli vyhrocené situaci sejít s prezidentem za přítomnosti rektora UK Tomáše Zimy a rektorky VŠE Hany Machkové. Termín schůzky zatím není znám, řekl hradní mluvčí Jiří Ovčáček.
