"Heydrichiáda bylo období, kdy se nesmělo jezdit v autě bez střechy a bylo zakázáno vycházet v noci," píše do testu jeden z žáků deváté třídy. Někteří další spolužáci neurčitě odpoví, že se jedná o represe nebo teror, aniž by upřesnili období, kdy k nim docházelo.
Redakce Aktuálně.cz požádala učitele dějepisu na základních školách, aby deváťákům rozdali test s pěti základními otázkami, které se týkají atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Školáci odpovídali na to, jakou funkci Heydrich zastával, jak se jmenovali českoslovenští parašutisté, kteří na něj zaútočili, jaký byl jejich osud, co značí pojem heydrichiáda a jaké pozitivní důsledky likvidace Heydricha přinesla pro Československo.
U poslední otázky žáci vybírali ze tří možností, jinak žádnou nápovědu neměli. Test vyplnilo přes dvě stě dětí z osmi základních škol. Za každou správně zodpovězenou otázku mohly získat maximálně dva body. Jak se jim vedlo?
Dvě třetiny žáků odpověděly správně na první tři otázky týkající se Heydrichovy funkce, jmen parašutistů a jejich osudu. Vůbec nejlépe si žáci vedli u otázky, jakou funkci Heydrich zastával, alespoň přibližně to vědělo 70 procent z nich. Většinou odpovídali, že se jedná o protektora nebo říšského protektora. I přesto, že se nejedná o naprosto přesnou odpověď, v benevolentním hodnocení získali dva body. Přesný název Heydrichovy funkce, tedy zastupující říšský protektor, znali jen čtyři žáci. Za odpověď: "prominentní nacista" nebo "dával pozor, aby v Čechách nebyl nepořádek", brali bod.
Ačkoliv se v odpovědích na jména parašutistů ojediněle vyskytl i Churchill nebo Vančura, většina školáků - přesně 138 z 221 - si na jméno Josefa Gabčíka a Jana Kubiše vzpomněla. Podobně velká část pak věděla i to, že oba parašutisté po atentátu na Heydricha zahynuli.
Žáci neznají zásadní dopad atentátu
Mnohem hůř si ale žáci vedli u dalších dvou otázek. Dvě třetiny žáků neví, jaké pozitivní důsledky z nejvýznamnějšího odbojového činu v Evropě během druhé světové války vyplynuly pro Československo. Ze tří možností vybralo nejvíc žáků (86) odpověď: "Do konce války již nebyla funkce říšského protektora obsazena z obav, že by ho český odboj rovněž zlikvidoval."
"Výsledek mě příliš nepřekvapuje. Děti mají faktické znalosti osob a konkrétních dat, což je pozitivní, ale bohužel jim chybí souvislosti včetně samotného významu atentátu. Přitom šlo o naprosto zásadní věc," upozorňuje vojenský historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík.
Připomíná, že teprve po atentátu prohlásila Velká Británie a Francie, které patřily k signatářům mnichovské dohody ze září 1938, dokument za neplatný. "Díky atentátu tak mohla být Československá republika v roce 1945 obnovována ve svých předmnichovských hranicích. Do léta 1942 totiž Spojenci nahlíželi na mnichovskou dohodu jako na standardní mezinárodní smlouvu uzavřenou v míru. A tak se nám mohlo stát, že bychom měli po 2. světové válce hranice s Německem u Mělníka," říká Stehlík. O tomto významu atentátu se však podle něj hovoří teprve v posledních dvaceti letech, mnoho učitelů o něm neví a děti ho proto neznají.
Před listopadem 1989 byl atentát komunistickým režimem bagatelizován. Komunistům vadilo, že by se měli oslavovat parašutisté, kteří přišli ze Západu. Navíc jejich spolupracovníci byli sokolové či skauti, tedy z organizací zakázaných komunisty. "Ve škole nám tehdy říkali, že atentát jako čin individuálního teroru neměl žádný smysl a přinesl jen zbytečné oběti. Komunistům vadili skuteční hrdinové, muži, ženy a děti, kteří se postavili totalitě a bojovali za osvobození své země. Představovali pro ně nebezpečný příklad," vysvětluje Stehlík.
Hrdiny místo toho komunisté zavírali do vězení a překroutili dějiny. "A my se s tím potýkáme dodnes. Lépe se ovládá národ, kterému vezmete vzory a říkáte mu, že nikdy žádné hrdiny neměl a že je jen národem zbabělců a kolaborantů," míní Stehlík.
Zároveň podle něj bývá význam atentátu upozaďován i kvůli výrazu "zastupující říšský protektor". Lidé často pokládají Heydricha za nacistického funkcionáře druhé či třetí kategorie. Přitom byl zároveň šéfem Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (RSHA), spadalo pod něj gestapo i další bezpečnostní složky, včetně vraždícího Einsatzkommanda.
Zároveň Heydrich 20. ledna 1942 předsedal konferenci ve Wannsee, kde bylo naplánováno technické provedení vyvraždění jedenácti milionů evropských Židů. Plánoval také vyhlazení Čechů. "Gabčíkovi s Kubišem se podařilo zlikvidovat muže, který patřil k nejvýznamnějším postavám třetí říše, k jejím nejefektivnějším vrahům. Zachránili tím statisíce životů. Nacistům se Heydricha již nikdy nepodařilo nahradit," dodává Stehlík.
Historik: Nenuťte děti jen opakovat fakta
Polovina dětí také netuší, co znamená pojem heydrichiáda, třetina jich má alespoň nějaké základní povědomí.
Podle učitele dějepisu na Gymnáziu Olgy Havlové v Ostravě-Porubě, spoluzakladatele a dlouholetého šéfredaktora vzdělávacího portálu Moderní dějiny Petra Šimíčka to může být tím, že se v dějinách rozlišují dvě heydrichiády, což žáky znejistí a pak chybují. "Může to být také tím, že se přímo s tímto termínem ve škole při popisu celé události a jejích aktérů nesetkali. Samotný sled událostí doby označované tímto názvem tedy mohou znát, ale nespojují si ji s konkrétním historickým pojmenováním," vysvětluje Šimíček.
Také podle něj je pochopitelně důležité, aby se děti o odstranění Heydricha učily, protože se jedná o zásadní čin období takzvaného protektorátu s dalekosáhlými důsledky. "Ale především je to příběh hrdinství, vzdoru a odvahy. Žáci se v dějepise musejí seznamovat s příběhy lidí, kteří přinesli nejvyšší oběti v dobách nesvobody. To platí pro období nacismu i komunismu," podotýká.
Ministerstvo školství učitelům doporučuje, aby se zaměřovali celkově na výuku moderních dějin. Zároveň resort vytvořil projekt Dějepis+, do kterého je nyní zapojeno 250 učitelů dějepisu. Podle webu projektu se jedná o "pokusné ověřování moderní a efektivní metody výuky dějepisu a možné podpory škol ve vztahu k faktické proměně způsobů a metod výuky".
Šimíček učitele nabádá, aby vysvětlovali dětem souvislosti a kontext místo toho, aby je jen nutili drtit se konkrétní data a mechanicky opakovat faktografické informace. "Třeba i smysluplně používané filmy podepřené o dobrou metodiku mohou pomoct vzbudit pozornost žáků o dané téma," vysvětluje.
Učitelé dnes mají podle mluvčí ministerstva školství Anety Lednové dostatek prostoru pro výuku moderních dějin. Vysvětluje, že rámcové vzdělávací programy nestanovují, kolik hodin se má věnovat jakému historickému období. Říkají pouze, jaké jsou očekávané výstupy a učivo.
"A to poměrně obecně. Je tedy na jednotlivých školách a zejména učitelích, aby si určili, jaký prostor pro moderní dějiny vytvoří. Může to tedy být jeden ročník, ale klidně i dva. Případně mohou dějepis učit obráceně, tedy začít současností," doplňuje Lednová.
Učitelé podle Šimíčka dnes skutečně kladou na výuku moderní historie větší důraz než třeba před deseti lety. "Sílí tlak na posílení výuky soudobých dějin. Záměrně to prosazuje současná politická reprezentace, především s ohledem na události ve světě, které mají své historické pozadí a je žádoucí, aby je žáci vnímali v kontextu a souvislostech," míní.
Výuku moderních dějin pak vedle mediální výchovy považuje za způsob, jakým lze bojovat proti dezinformacím. "Učitelé dějepisu, které znám, na ni v naprosté většině kladou zvýšený důraz. Někteří žáci jsou však i přes kvalitně a kreativně vedenou výuku dějinami téměř 'netknutí', protože se například zajímají o jiné předměty, vztah k dějinám nepěstují ani jejich rodiče a podobně. Proto mě výsledek testů nepřekvapil a nepovažuji ho za nejhorší," dodává Šimíček.
