Parašutista Kubiš: "Nezastaví mě ani to nejhorší." A pak hodil bombu na Heydricha

Obrazem: Neznámá tvář Jana Kubiše. Parašutisty, který změnil dějiny Československa
Prezident Edvard Beneš vyznamenává Josefa Gabčíka Československým válečným křížem 1939. Vedle něj stojí Jan Kubiš. Snímek i s prezidentovým podpisem se shodou šťastných náhod dochoval v Janově pozůstalosti.
Zastupující říšský protektor, architekt holokaustu a jeden nejvýkonnějších nacistických mozků Reinhard Heydrich. Jeho likvidaci označují přední historici jako jeden z největších činů evropského odboje. Pokud by se dožil konce války, mohla by podle expertů vypadat porážka nacistického Německa o dost jinak.
Dne 27. května 1942 v 10 hodin a 35 minut byl explozí bomby Jana Kubiše smrtelně zraněn zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Heydrichův automobil byl vrženou pumou poškozen v Kichmayerově ulici v Holešovičkách. Pravděpodobně jde o vůbec první snímek Heydrichova mercedesu pořízený nedlouho po atentátu na místě útoku.
Pietního aktu odhalení Kubišovy busty se zúčastnil i Jaroslav Klemeš z paraskupiny Platinum-Pewter..
Foto: Archiv: Eduard Stehlík, Jaroslav Čvančara, VHÚ
Jan Gazdík Jan Gazdík
27. 5. 2021 9:51
Jan Kubiš si nedlouho před vysazením do nacisty okupované vlasti zapsal do deníku: "Dnes nejsem si jistý dnem, neb jest na mně požadován zvláštní úkol, úkol velice nebezpečný, ale nebojím se ho, jdu s chutí do práce a nezastaví mne ani to nejhorší." Mnohé to o něm vypovídá. Jaký ale opravdu byl? Na Dni Jana Kubiše (v den výročí atentátu na Heydricha) promluví o jeho charakteru přední historici.

Parašutistovi Janu Kubišovi ze skupiny Anthropoid je v Panenských Břežanech věnován celý čtvrtek. Vůbec poprvé, a ne náhodou. V této obci nedaleko Prahy měl totiž své sídlo architekt holokaustu a jeden z nejmocnějších mužů nacistické říše Reinhard Heydrich. Právě odtud také vyrazil 27. května 1942 na svou poslední jízdu. V pražských Holešovičkách ji v 10:35 předčasně ukončila exploze Kubišovy bomby. Před 79 lety. Ostatně ne náhodou se i proto Památník národního útlaku a odboje nachází právě v Panenských Břežanech.

Poprvé je navíc v tomto památníku na jediný den pro veřejnost vystaven Kubišův intimní a velmi působivý dopis Marii Žilanové. Půvabné dívce ho odeslal pouhých 14 dnů předtím, než hodil bombu na Heydrichův mercedes. Začíná slovy: "Milá Máničko… Myslel jsem na Vás každičký den… My také cítíme a máme srdce, které chce pro někoho bít, ale musíme to vždy tlumit…"

Marie Žilanová parašutistu podle ředitele Oblastního muzea Praha Vlastislava Janíka určitě zaujala. "Myslel na ni. Přeskočila mezi nimi jiskra, protože i ona Kubišův dopis po celý život, i v době heydrichiády, schraňovala. Přitom by bylo pochopitelné, pokud by ho z obavy před gestapem zničila. Vražděni byli tehdy lidé i kvůli pouhému vtipu na Heydricha, natož ti, kteří jim - tak jako Marie Žilanová - pomáhali anebo o parašutistech věděli," vysvětluje Janík.

"Připomínku na největší odbojový čin druhé světové války, kterým likvidace Heydricha je, jsme se tentokrát rozhodli pojmout trochu jinak, lidštěji," dodává Janík. Pod jeho Oblastní muzeum Praha východ Památník útlaku a odboje patří. Kubišův dopis chápe jako "důkaz o citlivém, ale velmi odhodlaném a motivovaném klukovi, který zlikvidoval jednoho z největších masových vrahů." Klukovi, po němž velitel Anthropoidu Josef Gabčík bez váhání sáhl, když se v přípravách na atentát zranil ve Velké Británii jeho parťák Karel Svoboda.

Vystaven bude v Panenských Břežanech i unikátní olověný odlitek rozstříleného okénka krypty kostela Cyrila a Metoděje (od Petra Stanického) - místa posledního boje sedmi parašutistů: kromě Kubiše a Gabčíka, Adolfa Opálky, Josefa Valčíka, Jana Hrubého, Jaroslava Švarce a Josefa Bublíka.

"A hned vedle bude otisk cihlové zdi, před níž se v Británii fotografovali parašutisté. Symbolizuje to začátek a konec operace Anthropoid," upřesňuje ředitel Janík. Zcela výjimečně bude kromě toho na Den Jana Kubiše zpřístupněn i zámeček, v němž pobýval Heydrich s rodinou.

Čeledín, jenž vstoupil do historie

Janu Kubišovi odepřel jeho otec František vzdělání, které považoval za zbytečné vyhazování peněz. Přesně podle zásady: čím dříve bude po základní škole vydělávat, tak tím lépe.

"Pokud by tedy Kubiš nenarukoval na vojnu, tak bychom o něm dnes nevěděli absolutně nic. Byl by to jakýsi čeledín z jedné vesnice kdesi na Vysočině, který celý život pomáhal u krav. A tím by to pro něj skončilo," konstatuje Kubišův životopisec Eduard Stehlík, ředitel Památníku Lidice.

Historik v mnohaletém shromažďování dokumentů a faktů o Kubišově životě mluvil s jeho příbuznými, spolubojovníky, ale i s lidmi, kteří parašutistu osobně znali. Jak se tedy mohlo stát, že čeledín od krav ovlivnil českou moderní historii jako málokdo? Jeden fakt za všechny: vlády spojeneckých mocností Velké Británie s Francií ustoupily po zlikvidování Heydricha od mnichovské dohody, kdy Československo přišlo o celou třetinu území. 

"Byl to obyčejný a zároveň velmi neobyčejný kluk. Pocházel z velice složitých a chudých rodinných poměrů. V osmi letech mu zemřela maminka, což ho bezesporu poznamenalo. Otec založil zakrátko novou rodinu a malý Kubiš byl odsunut k maminčiným příbuzným daleko od nejbližších. Už v raném dětství se tedy musel vyrovnávat s několika citelnými ztrátami," popisuje historik Kubišovy první životní kroky. 

Avšak nehledě na zmíněná traumata a chudobu mu rodina příbuzných, zejména švagrová Kubišovy babičky z maminčiny strany Kateřina Mitisková, vytvořila harmonickou náhradu normálních rodinných vztahů. Hodně Kubišových vrozených vlastností rozvinul naplno i slepý syn Kateřiny Mitiskové Josef - mimořádně silná, vzdělaná, navíc hudebně nadaná a lidmi oblíbená osobnost. Ale také jeho sestra Berta.

"Třebaže šlo o početnou rodinu, tak zejména tito tři se o malého Jendu vzorně starali," uznává Stehlík.

Byl jedním z těch, kteří stáli u prvopočátku vzniku čs. jednotek v zahraničí

Šlo tedy o kluka s obrovskou vrozenou inteligencí podpořenou cituplnou výchovou v rodině Mitiskových? Historik Eduard Stehlík říká: "Nepochybně."

Za pravdu mu dává i další fakt: Kubiš v roce 1935 narukoval na vojnu, a přestože nebyl vyučen žádnému řemeslu, tak byl už po čtrnácti dnech vybrán zcela mimořádně do poddůstojnické školy.

Kubiš se tedy musel podle Stehlíka už po pár dnech v kasárnách projevit jako někdo, kdo se umí rozhodnout, kdo umí velet, dokáže si udělat úsudek o lidech a má všeobecný rozhled. A hlavně - je ochoten při plnění rozkazů jít bez ohledu na sebe až do krajnosti. Což také 27. května 1942 dokázal… a pak znovu 18. června při obraně kostela Cyrila a Metoděje spolu s ostatními šesti parašutisty proti stonásobné přesile jednotek waffen SS.

Není například příliš známo, že Jan Kubiš opustil okupovanou republiku už 16. června 1939, aby mohl bojovat proti nacismu. A byl také v jednom z prvních transportů z Polska do Francie. Stál tedy u prvopočátků vzniku čs. jednotek v zahraničí.

Ostatně i z Kubišova deníku, v němž popisoval ústupové boje ve Francii, vyplývá na mnoha místech, že šlo o muže, který bez ohledu na vlastní bezpečí, pohodlí a stav své peněženky pomáhal svým vojákům, jak jen to bylo možné. Když tedy selhalo zásobování, Kubiš jako zástupce velitele čety kupoval svým vojákům jídlo z vlastního.

Jindy si zase po vyčerpávajícím přesunu bral v noci stráž jen proto, aby se jeho na smrt znavení muži vyspali, třebaže to ze své funkce dělat nemusel. Nakonec nespal několik nocí za sebou. Přesto ale velel, organizoval obranu, kryl se svou jednotkou ústup jiných jednotek. Stal se tak jedním z pouhých dvaatřiceti pěšáků z celé 23. francouzské divize, který byl za odvahu v boji a až nezvyklou obětavost vyznamenán Francouzským válečným křížem.

Služební záznamy, ale i zaznamenaná svědectví vypovídají o tom, že na Jana Kubiše bylo za všech okolností spolehnutí: nebál se převzít zodpovědnost, takže s ním jeho vojáci šli bez obav do akce, protože věděli, že je nebude vystavovat zbytečnému riziku a zároveň bude ochoten nasadit i vlastní krk, jen aby jeho jednotka v boji obstála.

Britský instruktor Thomas Young: Kubiš? Velmi spolehlivý, klidný, dobromyslně popichuje 

Když tedy začal ve Velké Británii v roce 1940 výběr mužů, kteří by mohli být jako parašutisté vysláni do okupovaného Protektorátu Čechy a Morava, tak se Kubiš ocitl zákonitě mezi prvními pěti vytypovanými kandidáty. "Mezi muži, kteří jsou schopni na nepřátelském území působit samostatně, odvážně a s velkým nasazením," doplňuje Stehlík.

Kubiš působil oproti impulzivnímu Gabčíkovi dost rozvážně. Bezkonkurenční střelec z ručních zbraní Gabčík byl oheň, čertík ze škatulky. Kubiš naopak o složitých situacích, v nichž se při výcviku oba ocitli, víc přemýšlel. Od britského instruktora Thomase Younga si tak vysloužil hodnocení: "… velmi spolehlivý, klidný, občas dobromyslně popichuje".

"Kubiš s Gabčíkem, tito dva délesloužící poddůstojníci se už od setkání v Polsku vzácně doplňovali. Vyhovovali si stylem někdy i drsného humoru, společnými zájmy, prožitky, měli rádi děvčata… bylo jim spolu fajn," podotýká Vlastislav Janík.

Při pročítání posledního zápisu v Kubišově deníku až zamrazí: "Dnes je po mně požadován zvláštní úkol, úkol velice nebezpečný, ale nebojím se ho, jdu s chutí do práce a nezastaví mne ani to nejhorší."

Den Jana Kubiše v Panenských Břežanech není podle historiků, kteří ho připravili, jen o Janu Kubišovi a jeho nesmrtelném odbojovém činu. S Josefem Gabčíkem by ho totiž nebyli schopni provést bez pomoci desítek obětavých příslušníků odboje, z nichž na to většina doplatila životem.

Den Jana Kubiše chápou proto historici jako den všech lidí, kteří bojovali za svobodu republiky, ve které dnes žijeme. A o tom, jací to byli vlastně lidé, svědčí i další dopisové vyznání velitele sedmi parašutistů z krypty a paraskupiny Out Distance Adolfa Opálky: "Miluji tuto republiku víc než vlastní život."

VIDEO: Unikátní fotky strůjců atentátu na Heydricha, podívejte se

Když jsem negativy držel poprvé v ruce, ovládly mě silné emoce. Později mi došlo, jaký vzácný nález držíme v rukou, říká k objevu fotek historik Michal Burian, kurátor výstavy Tváře odvážných. | Video: DVTV
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 5 minutami

Ondra a Adamovská jsou mistry republiky v boulderingu

Olympionik Adam Ondra a Eliška Adamovská vyhráli mistrovství republiky v boulderingu. Oba favorizovaní sportovní lezci ve finále šampionátu ve Slaném pokořili jako jediní všechny čtyři cesty.

Za bývalým mistrem světa v boulderingu i v lezení na obtížnost Ondrou, který v Tokiu nenaplnil medailové ambice a v olympijském finále skončil šestý, skončil hlavní soupeř Martin Stráník. Ten měl "topy" tři. Bronz získal Štěpán Volf.

Adamovská, jež v červenci vyhrála v Brianconu závod Světového poháru v obtížnosti, dnes ve Slaném zvítězila před Michaelou Smetanovou a Markétou Janošovou.

Další zprávy