Po více než šesti letech uzavřel Nejvyšší soud případ Libora Grygárka. Stvrdil tím rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a pražského městského soudu, které stíhání bývalého žalobce zastavily. U žádné z instancí neobstála konstrukce obžaloby, podle níž Grygárek coby náměstek Vrchního státního zastupitelství v Praze "odklonil" vyšetřování od politického podnikatele Romana Janouška.
V listopadu 2008 požádali Švýcaři české orgány o právní pomoc, začali prověřovat původ Janouškových peněz. Lobbista si uložil do curyšské banky 200 milionů korun. Tamní prokuratura měla podezření na legalizaci výnosů z trestné činnosti. Jejich podnět ale narazil u Vrchního státního zastupitelství v Praze, kde dělal Grygárek náměstka. Úřad proti lobbistovi nevedl žádné trestní řízení. Švýcaři se pomoci nedočkali.
Z usnesení Nejvyššího soudu plyne vysvětlení, proč na postupu vrchního státního zastupitelství nebylo nic nezákonného. A proč Grygárek nespáchal trestný čin. V první řadě žádost Švýcarů měl na stole coby příslušný státní zástupce tehdejší ředitel odboru závažné hospodářské a finanční kriminality Zbyněk Eger. Tehdejšímu šéfovi vrchního státního zastupitelství Vlastimilu Rampulovi měl navrhnout postup, jak se s podnětem vypořádat.
Egerův přípis pro Rampulu prošel rukama i Grygárkovi. A ten přitom sám navrhl, aby Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality ve spolupráci s Interpolem prověřil konto Janouška i jeho matky. "Takovou aktivitu by zcela nepochybně nevyvíjel, pokud by jeho úmyslem bylo jmenovanému (Janouškovi) pomoci," píše ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
Kauza prošla rukama 15 lidí
Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality podnikatele Romana Janouška a jeho matku prolustroval. V lednu 2009 odpověděl vrchním žalobcům, že nikdo z nich není z ničeho podezřelý. Mezitím státní zástupce Eger odešel z úřadu a na pozici odpovědného žalobce ho vystřídal Ladislav Letko. A ten ve stejném duchu jako protikorupční policie připravil odpověď pro Rampulu. Grygárek byl opět jen prostředníkem komunikace.
Případ se z pohledu vrchního státního zastupitelství uzavřel v únoru 2009, kdy při poradě došli jeho představitelé k závěru, že Švýcaři ani česká strana nemají dost důkazů, aby mohli Janouška stíhat. Celkově se přitom jeho kauzou zabývalo 11 českých žalobců a kriminalistů a další čtyři na švýcarské straně. Nejvyšší soud se proto ztotožnil s postřehem pražského městského soudu, že není jasné, proč obžaloba mířila zrovna na Grygárka.
"Jestliže za těchto okolností byl obviněný jen jedním z několika státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Praze, jimž odpověď švýcarským orgánům 'prošla rukama', soud prvního stupně se důvodně pozastavil nad tím, v čem bylo právě jednání obviněného tak závažné a od jednání všech jeho (…) kolegů natolik odlišné, že je v něm spatřován trestný čin, zatímco v jednání dalších státních zástupců nebylo shledáno ani kárné provinění."
Známost nikdo nedoložil
Obžaloba ani nedokázala, že by se Grygárek s Janouškem v rozhodné době znali. Právě jejich přátelství mělo být Grygárkovým motivem, aby lobbistu uchránil od trestního postihu. Jejich údajné styky potvrdil pouze jistý Jan N. Grygárka podle svých slov viděl u jednoho stolu v restauraci v pražském Obecním domě jednat právě s Romanem Janouškem a developerem Luďkem Sekyrou.
Jenže údajná schůzka měla proběhnout až na podzim 2009, tedy tři čtvrtě roku od vyřízení žádosti Švýcarů. Setkání navíc Jan N. nijak nedoložil, nepotvrdil ho ani nikdo jiný. Jana N. tehdy vyslechla policie ve vězení, kde seděl kvůli podvodům. První kontakt Janouška s Grygárkem navíc zachytily policejní odposlechy až v březnu 2011.
"Pokud již (státní zástupce) chtěl v podané obžalobě přikládat takový význam svědecké výpovědi Jana N., vůbec nevysvětlil, o jaký důkaz opírá tvrzení, že 'obviněný se s JUDr. Romanem Janouškem osobně znal nejpozději od listopadu 2008, byl mezi nimi přátelský vztah a stýkali se spolu ve volném čase'," konstatuje Nejvyšší soud. Obžalobu na Grygárka podalo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, které vede Ivo Ištvan.
Zemanovi se nelíbilo neveřejné rozhodnutí
Když nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podával proti pravomocnému zastavení stíhání dovolání, soustředil se i na formální postup nižších soudů. Vadilo mu, že se v kauze nekonalo hlavní líčení. Jinými slovy že neproběhlo standardní projednání důkazů či výslech svědků, ale že soudy věc vyřídily neveřejně "od stolu". V Zemanových očích takový postup neslouží k vynesení výroku o (ne)vině.
Podle Nejvyššího soudu přitom stav důkazů předložených obžalobou byl takový, že hlavní líčení nebylo nutné. Žádnou přidanou hodnotu by nedodalo. "Městský soud v Praze nepochybil, pokud po předběžném projednání obžaloby trestní stíhání zastavil, neboť důkazy provedené v přípravném řízení a doplněné při předběžném projednání obžaloby svědčily pro závěr, že žalovaný skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci," uvedl Nejvyšší soud.
Grygárek vedle toho měl podle obžaloby nelegálně zasáhnout do vyšetřování svého známého, podnikatele a právníka Jana Součka. Policie objasňovala údajný úvěrový podvod v jeho podání ve výši 77 milionů korun. Kauzu však odložila. Tento údajný Grygárkův delikt se přitom řešil v minulosti kárnou cestou, kdy sám nejvyšší státní zástupce Zeman seznal, že se Grygárek ničeho nedopustil.
Soudy trestní linii této kauzy také zastavily (vyhověly Grygárkově námitce, že případ je promlčený). Nejvyšší soud jim dal za pravdu. "Zcela správně vůbec neshledal důvod k věcnému projednání tohoto dovolání, neboť se jednalo pouze o diletantský a předem k neúspěchu odsouzený pokus," reagoval pak Grygárek na výsledek, jakým Nejvyšší soud odmítl Zemanovo dovolání.
