Když v roce 1922 vznikla Velká Praha a k osmi původním částem se připojilo 37 okolních měst a obcí, rozloha české metropole se zvětšila asi osmkrát. A ještě více se ve městě znásobil podíl zemědělské půdy. Aktuálně.cz přináší další díl seriálu Praha 100 let velkoměstem, tentokrát se věnuje zemědělství.
Mapy a vyčíslení ploch polí z roku 1933 odhalují, že ačkoli v původních částech Prahy byl podíl zemědělské půdy minimální, v nově připojených čtvrtích, jako byly Dejvice, Vokovice, Hloubětín, Jinonice nebo Hostivař, zabírala klidně až polovinu plochy. A ještě v 60. letech byly rozlehlými lány charakteristické například Petřiny, Zličín nebo Modřany.
Většinu této plochy sice v dalších desetiletích pokryla panelová sídliště, pole lze ale v Praze najít i dnes. Podle nejnovějších dat Českého statistického úřadu tvořila v roce 2020 osevní plocha v metropoli asi devět tisíc hektarů, což je 18,5 procenta z celkové rozlohy města. Nacházejí se pochopitelně zejména na okrajích, nejvíce v katastru Ruzyně, Slivence, Březiněvsi, Třeboradic, Dubče nebo Uhříněvsi. Nejblíže centru lze na zemědělsky využívanou půdu narazit v okolí Děvína a Hlubočep, což je zhruba 2,5 kilometru vzdušnou čarou od Vyšehradu.
Asi pět tisíc hektarů pokrývají pole obilná - zejména pšenice a ječmen. Hojně se také pěstuje řepka, přibližně na dvou tisících hektarech. A v hlavním městě jsou zastoupeny i brambory - na ploše devíti hektarů. V čem ale Praha vyniká a překonává i několikanásobně větší kraje, je počet ovocných stromů. Na území města roste přes 104 tisíc jabloní - to je sedmkrát více než v celém Karlovarském kraji a dvakrát více než na Vysočině.
Vinice na Smíchově i na Letné
Nicméně nepřekvapí, a historik Jan Malý z Národního zemědělského muzea to potvrzuje, že Prahu nelze považovat za tradičně zemědělské město. Po většinu své existence je závislá na dovozu plodin z hospodářského pásu, který ji obklopoval. Uvnitř města bylo polí vždy pomálu, a když, rozprostíraly se u hradeb na okraji tehdejší zástavby. Někteří měšťané a také duchovní z klášterů pak sklízeli plodiny ze svých zahrad. "Byly to ovocné stromy, jablka, léčivé bylinky. Běžně se pěstoval také hrách," upozorňuje Malý.
Ale existuje i plodina, která je s Prahou neodmyslitelně spojená - vinná réva. V posledních staletích sice vinice postupně ustoupily domům i jiným plodinám a dnes zabírají zhruba jen 15 hektarů plochy města, historicky ale byla Praha jejím významným producentem. Nejstarší záznamy o vinicích v Praze pocházejí z 11. století, podle pověstí se ale už začátkem 10. století staral o víno na jižním svahu pod Pražským hradem kníže svatý Václav. Podle toho se jí dnes říká Svatováclavská.
Největší rozvoj vinice zažily v polovině 14. století, kdy Karel IV. vydal nařízení, aby se začaly budovat na svazích v okolí tehdejší Prahy. Tam, kde se dnes zpravidla rozprostírají vilové čtvrti.
Některým místům v Praze dalo víno jméno, které si zachovaly dodnes - kromě Vinohrad například Vinoři. Vinice bychom ale ve středověku nalezli také na Žižkově, na svazích Petřína, na Smíchově nebo i na Letné.
Jiným pražským místům zase zůstaly názvy odvozené od plodin, které sem přijížděli prodávat sedláci z okolí. Například u ulice Ječná to byl ječmen, na souběžné Žitné žito a na Senovážném náměstí seno.
Zelenina z Vyšehradu a ovoce z klášterů
O tom, jak se v Praze hospodařilo v 60. letech 19. století, tedy těsně před zbořením jejích hradeb, vypovídá popis okresu Prahy vydaný v roce 1882. Dozvídáme se například, že se větší zahrady a pole nacházely na Hradčanech, na východním svahu Petřína, na Karlově a pod Vyšehradem. Z obilí se pěstovalo zejména žito, ječmen a technické plodiny.
"Nejlepší pole a zahrady byly za Strahovskou branou, za klášterem směrem na Pohořelec. Nejméně plodné naopak byly ty u Vyšehradu," cituje historik Jan Malý dokument. Na druhou stranu se právě pod Vyšehradem a v Podskalí pěstovalo nejvíce zeleniny. Ovocné stromy bylo možné najít v zahradách klášterů. Víme také, že na území tehdejších čtyř pražských měst žilo 442 krav. "Zejména se chovaly na mléko," doplňuje Malý.
Z tehdejších zhruba 160 tisíc obyvatel města se výhradně orbou živilo jen kolem sedmi stovek lidí "Z popisu okresu víme, že obdělávání půdy bylo velice namáhavé, terén byl v tehdejším rozložení Prahy velmi složitý. Téměř všechna pole byla do svahu a zpravidla šlo o malé a stísněné prostory," dodává historik.
Po zboření hradeb v 70. letech 19. století se v Praze i jejím okolí začíná masivně stavět a orná půda v dříve klíčových satelitech, jako byl například Karlín, se začíná zmenšovat.
Historie pražského zemědělství je neodmyslitelně spojená s hospodářskými usedlostmi. Těch byly v okolí pražských měst rozesety stovky. Ve středověku a novověku typicky vznikaly na západ od tehdejších pražských měst, například ve Střešovicích nebo Břevnově.
Našli bychom je tehdy ale také v Dejvicích, na Smíchově (zejména kolem Anděla), v Karlíně nebo v Podolí. Ačkoli velká část z nich zanikla, dodnes zanechaly svou stopu například v názvech zastávek veřejné dopravy.
Ačkoli sloužily nejdříve pro hospodářské účely, většina z nich si prošla mnoha proměnami. Zajímavou historii má za sebou například Kajetánka na pomezí Břevnova a Střešovic. Ta byla nejdříve dvorcem s vinicí, v 17. století se z ní stal klášter. O století později ji tehdejší majitel nechal přestavět na malý zámeček. Za dob socialismu byla obvodním domem pionýrů a mládeže, po roce 1989 dlouho chátrala. Od roku 2014 je z ní luxusní bytový komplex.
