Expolicista vítězí nad státem: StB jsem nedonášel

Veronika Lehovcová Suchá Veronika Lehovcová Suchá
16. 11. 2008 20:05
Lidé z registrů StB spory s vnitrem vyhrávají

Praha - Ministerstvu vnitra reálně hrozí, že bude muset zaplatit stovky tisíc korun bývalému šéfu Kriminalistického ústavu Janu Hlaváčkovi, kterého Ivan Langer obvinil ze spolupráce s StB.

Jeho jméno se skutečně objevilo v seznamu spolupracovníků Vojenské rozvědky. Poté, co ministr Langer vyhlásil po svém nástupu do funkce očistu policie od "estébáků", musel Hlaváček ze svého místa odejít, i když měl negativní lustrační osvědčení.

Hlaváček spolupráci popírá a vnitro zažaloval, že je v registrech veden neoprávněně. Soud první instance mu dal za pravdu, ale spor s vnitrem ještě neskončil.

"V září jsme se odvolali k Vrchnímu soudu v Praze. Jednání ale zatím nařízeno není," uvedla Hana Malá z tiskového oddělení resortu vnitra. Případ Hlaváček je jedním z případů, že ani 19 let po listopadu 1989 nekončí spory o to, zda byl někdo uveden v seznamu spolupracovníků StB oprávěně.

Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Vnitro zřejmě zaplatí

S ohledem na stejné soudní pře z minulosti, nemá vnitro velkou šanci, že by ve sporu nakonec uspělo. Stejně jako u většiny podobných kauz totiž stát nemá důkazy. A samotný fakt, že byl někdo veden jako spolupracovník soudům nestačí. Jediným důkazem proti Hlaváčkovi je právě jeho jméno v seznamu, celý spis byl skartován.

Ministerstvu nakonec možná nezbyde nic jiného, bež odvolanému řediteli zaplatit odškodnění - minimálně ušlou mzdu od května minulého roku, kdy v čele ústavu skončil.

Většina známých procesů - například herců Jiřiny Bohdalové a Jiřího Kanyzy - dopadla vítězstvím lidí, kteří se domáhali vyškrtnutí ze seznamu. Důvod? Důkazní břemeno v takových sporech leží na státu, respektive na ministerstvu vnitra, a to jej obvykle "neunese". Není schopno doložit, že dotyčný skutečně donášel.

"Lidé uvedení v seznamech žalují stát, že jsou v nich neoprávněně. To znamená, že důkazy předložit nemohou. Nemůžou dokázat něco, co neexistovalo. Stát důkazy ve většině případu neumí dodat," vysvětluje mluvčí pražského Městského soudu Petr Kulawiak.

Nejde jen o důkazy, ale i o jejich posouzení

Situaci ministerstvu komplikuje fakt, že od údajné spolupráce lidí na seznamech uplynuly desítky let a mnoho listinných důkazů skončilo ve skartovacích strojích.

Rozhodnutí soudů v minulosti kritizoval i současný ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček
Rozhodnutí soudů v minulosti kritizoval i současný ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček | Foto: Ludvík Hradilek

"U nás musí dokazovat jen stát, ale to je i důsledek přístupu soudců. Třeba na Slovensku podobné soudy vypadají jinak," říká mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Reichel.

Podle historiků, kteří podklady pro podobné spory shromažďují, někdy soudy neumí důkazy posoudit v dobovém kontextu.

"Základním rozdílem je úhel pohledu. soud to vnímá pouze z dnešního data, roku, kdy rozhoduje," komentoval v roce 2004 pro LN rozsudek pražského Vrchního soudu v kauze herečky Jiřiny Bohdalové současný ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček.

"Historik nemůže posuzovat události staré třicet, čtyřicet let pouze prismatem dnešní doby, ale musí vědět, jaký byl systém, agenda, jaké měli státní policisté směrnice, jak pracovalo to či ono konkrétní oddělení, kolik mělo svazků, poměřovat tento svazek s jinými svazky. Teprve z tohoto pohledu můžeme říci, zda ten člověk byl či nebyl agent," dodal Žáček.

Pozornost vzbudilo i rozhodnutí soudu ve zmíněném případu herce Jana Kanyzy. Proti tomu u soudu svědčil i jeden z tehdejších estébáků, kterému měl Kanyza podepsat vázací akt. Soudkyně jeho výpověď označila za nevěrohodnou a odporující písemným důkazům.

Případ Jiřiny Bohdalové byl průlomový - dosáhla toho, že její jméno bylo odstraněno ze všech typů seznamů, nejen na internetu.
Případ Jiřiny Bohdalové byl průlomový - dosáhla toho, že její jméno bylo odstraněno ze všech typů seznamů, nejen na internetu. | Foto: Ondřej Besperát

Soud dal za pravdu Kanyzovi, který tvrdil, že nespolupracoval, ale byl pouze opakovaně vyslýchán. "To, že někdo s vlastním jménem Jan, dostane krycí jméno Honza, nepůsobí zrovna konspirativně," řekl soud.

I pravidlo, že lidé uvedení v seznamech u soudů se státem vítězí má své výjimky: Bývalý plzeňský zastupitel Miroslav Charvát u soudů s podobnou žalobou na vyšktnutí ze seznamů neuspěl. V jeho případě se totiž dochoval celý spis, který na něj vedla Vojenská kontrarozvědka včetně vlastnoručně podepsaného slibu spolupráce.

"Podali jsem novou žalobu, kde tvrdíme, že pan Charvát nespolupracoval. Ta předchozí napadala to, že byl neoprávněně evidován," vysvětluje Charvátův advokát Jaroslav Ortman.

Charvátovým případem se bude zabývat také Nejvyšší soud.

 

Právě se děje

Další zprávy