Restaurátoři o orloji: Autor je dokonalým příkladem ignoranta, ale mohou za to i jiní

Domácí Domácí
8. 6. 2022 17:38
Malíř Stanislav Jirčík se změnami na nové kopii kalendária pražského orloje provinil proti restaurátorské etice, je to extrém, shoduje se většina restaurátorů, které oslovilo Aktuálně.cz. Tím, že například některé tváře oproti originálu zcela pozměnil, podle nich překročil zásady běžné restaurátorské praxe. Odpovědnost by ale podle nich měli nést i ti, kteří tuto podobu schválili, míní.
Porovnání původní kopie Mánesova kalendária s novou kopií, která zdobí Staroměstský orloj od roku 2018.
Porovnání původní kopie Mánesova kalendária s novou kopií, která zdobí Staroměstský orloj od roku 2018. | Foto: Muzeum hlavního města Prahy, porovnání Klub za starou Prahu, Martin Frouz

"Na turisty kouká teta Máňa. Jirčíka už nepovažuji za kolegu"

Radomil Klouza, akademický malíř a restaurátor: "Stanislav Jirčík dostal příležitost se nesmazatelně vepsat do historie pražského orloje a to se mu vlastně povedlo. Zda pozitivně, či naopak, není tak podstatné. Absolutně ignoroval základní etiku restaurátora, to je především vykonat ze své odborné pozice službu svěřenému dílu, kdy autenticita díla je závazná a vůbec nerozhoduje, zda jde o restituci díla v rámci restaurování, či o proces zhotovení kopie originálního díla.

Vlastní invence je striktně nepřípustná, pokud se nejedná o takzvanou inspirativní kopii, která však nenahrazuje originál, ale spadá pod samotný novodobý autorský počin. Ta ovšem nemá místo tam, kde by měla nahradit originál v jeho plném autentickém vyznění.

Proto se zadávají realizace restaurátorům, kteří by například u technologické kopie měli dodržet veškeré materiálové, technické a technologické postupy podmíněné originálem a dosáhnout maximální vizuální shody s předlohou bez jakékoli odchylky, natož osobního přínosu. To však každý restaurátor nedovede.

Stanislav Jirčík je dokonalým příkladem ignoranta, který tento primární profesní úzus nectí, a to prakticky po všech stránkách. Nemohu ho již v tomto případě označit za svého kolegu restaurátora.

Ale zároveň tato kauza přece není jen o Stanislavu Jirčíkovi a jeho diletantském přístupu k zadání. Je to i o těch, kteří mu takový profesně eticko-morální exces umožnili. Jirčík spoléhal na to, že tam, kde není žalobce, není soudce, a že s postupem času ho už nikdo nebude konfrontovat, jak vypadalo původní kalendárium, protože masy turistů už budou mít nafoceného Jirčíka a bude jim lhostejné, že na ně z kalendária kouká teta Máňa, strejda Bohouš či kamarád ze stolního tenisu Vráťa s pihou na tváři.

Bojím se, že tato kauza zapadne v propadlišti dějin, neboť ti, kteří jsou za to především zodpovědní, pro to ze svých lukrativních pozic udělají vše. Nejen pan Jirčík, ale i oni by se museli za tuto dehonestaci kulturní památky po všech stránkách zodpovídat."

 

Právě se děje

Další zprávy