Drahoš jako vědec mluvil jasněji, do práce nosil i zakázaného Orwella, vzpomínají bývalí kolegové

Drahošovi kolegové vzpomínají na začátek jeho kariéry. Drahoš sedí uprostřed, současný ředitel Ústavu chemických procesů Miroslav Punčochář vpravo.
Budovy Ústavu chemických procesů AV ČR vyrostly na polích pražského Suchdola v roce 1964.
Současný prezidentský kandidát Jiří Drahoš začínal svou kariéru v Akademii věd právě tady. Do ústavu nastoupil na podzim 1973. Přišel do skupiny fyzikální chemie, kterou vedl uznávaný Eduard Hála. Ten si prý Drahoše oblíbil.
Současný ředitel ústavu Miroslav Punčochář (vlevo) Drahoše dobře zná, na sklonku minulého režimu spolu bádali v jedné laboratoři. Vedle sebe pracovali asi deset let. Marek Růžička (vpravo) zase přebral po Drahošovi vědeckou skupinu, kterou profesor na ústavu po revoluci založil.
Na ředitelskou kancelář ze skříně shlíží busta zakladatele ústavu, profesora Vladimíra Bažanta. Drahoš tady jako ředitel působil od roku 1995 do roku 2003.
Foto: Zbyněk Pecák
Adéla Skoupá Adéla Skoupá
2. 1. 2018 5:56
Prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše do velké míry utvářelo jeho působení v Akademii věd ČR. Pracoval tam 43 let a z pozice stážisty se vypracoval až na předsedu celé instituce. Začínal v Ústavu chemických procesů, který později i řídil. Bývalí kolegové vzpomínají na začátky jeho kariéry a přiznávají, že je svými výstupy jako prezidentský kandidát někdy překvapuje. Podle posledních průzkumů CVVM z konce prosince by Drahoše volilo 21,5 procenta dotázaných.

Praha - Vodou ve skleněné nádobě probublává plyn. Chemici v prosvětlené laboratoři sledují proudění bublin a zaznamenávají, co se uvnitř děje. Za minulého režimu zde, v Ústavu chemických procesů Akademie věd, podobně sedával prezidentský kandidát Jiří Drahoš. V té době ještě v montérkách, jako chemický inženýr.

"Tehdy ještě nebyly stolní počítače a snímací přístroje se dělaly většinou na koleni. Natáhli jsme odtud kabel do výpočetní laboratoře v protější budově, tam jsme přijímali signál a na drahých přístrojích vytvářeli charakteristiky procesů v koloně," vzpomíná dnešní ředitel ústavu Miroslav Punčochář a ukazuje přitom fotografii pořízenou krátce před sametovou revolucí. Na snímku sedí vedle Drahoše, jeden v "modrácích", druhý ve flanelové kostkované košili.

Než se profesor rozhodl vstoupit do boje o prezidentské křeslo, prošel Akademií věd, od stážisty až k pozici předsedy největší vědecké organizace v Česku. Právě Akademie věd ho do velké míry utvářela. A začínal tady, v laboratořích v pražském Suchdole. Nastoupil jako doktorand k profesoru Eduardu Hálovi, čelné postavě československé fyzikální chemie, a patřil prý mezi jeho oblíbence.

Později se v roce 1980 jako starší kolega Punčocháře ujal, protože oba působili ve skupině zaneprázdněného ředitele ústavu. "Vzal si mě pod křídla i tak, že mi dával ke čtení různé knihy. Přišel jsem tady třeba k Orwellovu 1984, tenkrát to bylo ještě přepsané na cigaretovém papíře v samizdatu. Seznámil mě s Kafkou," popisuje Punčochář.

Na Drahoše vzpomíná jako na tvrdého systematika. "Já patřím spíš ke kreativně-chaotickým typům s neposedným myšlením, on ty věci dokázal usměrnit, a tak jsme se dobře doplňovali," říká dnešní ředitel ústavu, který je s Drahošem podepsaný pod několika patenty. Přestože tehdy Drahoš jako badatel s politikou nekoketoval a nikdy nevstoupil do žádné strany, ambice stavět se do vedení u něj pozorovali kolegové vždycky.

"Byl silná osobnost, kdybychom tady tehdy měli dva takové Drahoše, asi by nastal velký střet," směje se docent Marek Růžička, který dnes na ústavu vede oddělení, jež Drahoš po revoluci nově založil.

Když se ujal jeho vedení, některé kolegy prý překvapil tím, že po nich vyžadoval výsledky. "Na mě to zkoušel asi tři čtvrtě roku, pořád se ptal, co dělám. Když jsem mu pak za dva měsíce přinesl výsledek, který ostatní dělali půl roku, dostal jsem úplně volnou ruku," říká Růžička.  

V době, kdy se po revoluci ústavy Akademie věd vzpamatovávaly a nadechovaly k novému životu, měl Drahoš oproti jiným výhodu, že se už za minulého režimu podíval do zahraničí a mohl do českých laboratoří přinést zkušenosti zvenčí. Ač nestraník, vyjel na rok jako stipendista Humboldtovy nadace na Univerzitu v Hannoveru.

"To bylo tenkrát velice vzácné. Ředitel Čermák byl poměrně otevřený člověk a Drahoše si vážil jako vědeckého pracovníka, ač nekomunisty. Doporučení poslal na obvodní výbor komunistické strany, tam měl ještě ředitel kontakty. Ale pak to muselo odejít na městský výbor a poté na ÚV KSČ. Drahošovi to tam vězelo dlouho, pak cesta proklouzla," popisuje Punčochář.

Vědecká kocovina po návratu ze Západu

Po návratu prý Drahoš zažil typickou vědeckou "kocovinu". "Hořely mu uši, planuly oči a říkal, co všechno by se tady dalo udělat, než zjistil, co všechno by se tu udělat nedalo," směje se.

V Německu se Drahoš seznámil s dalším stipendistou, profesorem chemického inženýrství z univerzity v Tokiu Kunio Yoshidou. "S Jiřím si tehdy padli do oka a už tenkrát mu bylo tlumočeno pozvání do Japonska, až se tady časy změní," říká Punčochář, který s Drahošem také hned po revoluci Japonsko navštívil, později přijel na oplátku i Yoshida do Česka. S Japonci pak začali lidé z ústavu v Suchdole spolupracovat, hlavně na takzvané teorii chaosu, což byl tehdy žhavý vědecký trend.

Poté, co se stal Drahoš nejprve zástupcem ředitele ústavu a pak vedení přebral, se už vědě tolik nevěnoval. Někteří mu vytýkají, že je podepsaný pod řadou patentů, které na ústavu vznikly, i když na nich neodvedl tak velký díl práce jako jiní. Podle Punčocháře ale často přispěl k výsledku tím, že s lidmi jejich výzkum diskutoval a radil jim.

Takto je připojený například k týmu, který přišel s novým způsobem recyklace PET lahví, licenci k patentu nakonec odkoupila firma v Polsku. Drahoš je podepsaný pod dvaadvacítkou patentů, některé z nich ale nakonec zůstaly "v šuplíku" a v praxi se nevyužily.

Například metoda mikrovlnného sušení knih, s níž přišli vědci po ničivé povodni v Česku v roce 2002. Punčochář to přisuzuje jednak nekalému konkurenčnímu prostředí na trhu a jednak nastavení vědní politiky, která tlačila odborníky k chrlení co největšího množství výstupů.

Jako ředitel prý Jiří Drahoš nebyl výrazným reformátorem, spíš ústav stabilizoval. Někteří jeho bývalí kolegové jsou z výpadu dřívějšího fyzikálního chemika do světa politiky rozpačití.

"Je mi líto, že šel do politiky, mohl nám ještě hodně pomoci jako vědecký manažer a mohl třeba pomoct stmelit Akademii věd a univerzity, aby se pořád nehádaly o peníze. Představa, že chemik bude dělat politiku, je pro nás zvláštní, je to, jako kdyby sem přišel politik a začal nám mluvit do chemie," říká Růžička.

Oponuje mu při procházce laboratořemi Drahošův žák Petr Stanovský. Je přesvědčený, že Drahoš se v politice naučil chodit v době, kdy vedl Akademii věd. Musel se s tehdejší vládou Mirka Topolánka handrkovat o peníze na vědu, a vstupoval tak do politických šarvátek.

Nechce si rozházet voliče

"Jedna věc je dělat politiku za akademii, kterou má v malíku, protože se vypracoval od píky, od montérek až úplně nahoru, a druhá věc je vstoupit do kalných vod velké politiky. Připadá mi to jako nebezpečný krok," míní Růžička.

Stejně jako jiní Drahošovi bývalí kolegové sleduje jeho přerod z vědce na politika s překvapením. Udivuje je třeba tím, že v roli prezidentského kandidáta není tolik jasný ve svých výrocích, jako když byl badatelem nebo ředitelem ústavu. "Myslím si, že je tak opatrný proto, že si nechce část voličstva znepřátelit. Čekal jsem, že bude jasnější, protože tady býval," říká vědecký pracovník Jiří Vejražka.

O Drahošových politických schopnostech ale nepochybuje. "Myslím, že na rozdíl od nás má konkrétnější představu o tom, jak to chodí, protože je s politiky v kontaktu, což my tady nejsme. Ví, do čeho vstupuje," říká.

Na počátku Drahošovy kampaně se na ústavu sbíraly podpisy pro jeho kandidaturu, někteří lidé nosili petiční archy i domů rodinám. Přestože ředitel nejdříve váhal, zda by ústav neměl zůstat apolitickým, nakonec Drahošovu kandidaturu veřejně podpořil.

Jiří Drahoš a další kandidáti na debatě iniciativy Prezident 21

Podívejte se na sestřih debaty kandidátů na prezidenta, která se konala v Centru současného umění DOX a pořádala ji iniciativa Prezident 21. | Video: Tomáš Cetkovský, Blahoslav Baťa
 

Právě se děje

před 3 hodinami

Vaclík pomohl Seville k výhře nad Levante čistým kontem

Fotbalisté Sevilly zvítězili v utkání 9. kola španělské ligy nad Levante 1:0. Čistým kontem k tomu přispěl český brankář Tomáš Vaclík.

Jediný gól utkání, ve kterém měla domácí Sevilla navrch, vstřelil čtyři minuty před koncem Luuk de Jong. Vaclík, na kterého šly čtyři střelecké pokusy, si připsal už čtvrtou nulu z devíti ligových startů.

San Sebastian po dvou ligových prohrách zvítězil nad Betisem Sevilla 3:1 a posunul se na čtvrté místo. Utkání však nezačal ideálně, od 12. minuty prohrával. Ještě do přestávky skóre otočil, po vlastní brance Javiho Garcíi z 22. minuty se o čtrnáct minut později trefil Willian José. Zisk tří bodů pro domácí stvrdil v 58. minutě Portu.

Athletic Bilbao pouze remizoval s Valladolidem 1:1. Za domácí pálil v 33. minutě Iňaki Williams, Valladolid vyrovnal v 71. minutě díky vlastnímu gólu Iňiga Martíneze.

Zdroj: ČTK
Další zprávy