Vaše oddělení bylo první v Česku, které přijalo pacienta s koronavirem. Je to rok, měsíc a sedm dní. Odehrává se pro vás od té doby covidový příběh stejně?
Začátek byl hodně poznamenaný strachem z toho, že se jedná o novou ebolu. Zprávy z Číny nebo Itálie byly velmi dramatické. Na počátku jsme opravdu měli strach, že nám budou umírat sestry a lékaři na covid. Přesto nikdo z mých spolupracovníků neřekl, že se o pacienty s koronavirem starat nechce. Naučili jsme se s tou infekcí žít. Pochopili jsme, že se jí lze bránit. Že když se používají ochranné pomůcky a správné postupy, tak se lze nákaze vyhnout.
Později se také ukázalo, komu hrozí těžký průběh covidu-19 a kdo bude nejspíše marodit lehce. Senioři jsou hlavní rizikovou skupinou dodnes, mladší ročníky stonají hůře hlavně kvůli civilizačním chorobám, tedy obezitě, cukrovce a vysokému tlaku. Virus získával stále přesnější obrysy.
Za rok jsme se o něm naučili nesmírně mnoho. Dnes máme velmi dobrou a velmi rychlou diagnostiku, což jsme loni na jaře neměli. Čekali jsme i řadu dní na výsledek, jestli je pacient pozitivní. Dnes jsme schopni mít diagnózu díky antigenním testům do 15 minut, výsledek PCR testu můžeme mít do hodiny.
Převládá dnes víc to, co o koronaviru víme, nebo je víc toho, co stále nevíme?
Víme, jak se koronavirus chová. Napadá hlavně dýchací cesty a způsobuje zápal plic. Má i některé zvláštní vlastnosti. Dokáže navodit imunitní bouři, která může pacienta zabít. Způsobuje sklon ke krevním sraženinám, což může vést k uzávěru tepen a plicní embolii. Samozřejmě se objevují i nové poznatky. Virus mutuje a mění své vlastnosti, důsledkem je vyšší nakažlivost s dopadem na epidemiologii viru. Ale klinický průběh onemocnění a naše léčebné postupy zatím mutace zásadně neovlivňují.
Jak se za poslední rok proměnila léčba pacientů s covidem?
Za rok jsme se naučili velmi mnoho o tom, jak pacienty diagnostikovat a léčit. Lékaři přesně vědí, jak k pacientovi přistoupit. Jaká vyšetření musí okamžitě provést, abychom dokázali posoudit, jak moc je pacient nemocný a jakou léčbu potřebuje. Že má mít okamžitě rentgen, ultrazvuk nebo CT, jaké má absolvovat laboratorní testy, kolik má dostat kyslíku a kdy ho musíme převézt na jednotku intenzivní péče. Až se z toho stala rutina. Proto se dnes téměř radujeme, když přijde pacient s jinou diagnózou. Žloutenka nás skoro těší.
Loni na jaře se vynořila řada experimentálních léků. Na základě různých článků od čínských nebo italských lékařů se zdálo, že pacienty zachrání. Ale když se následně podařilo dokončit kvalitní vědecké studie s větším počtem pacientů, řada z nich skončila v propadlišti dějin. Dnes máme kromě kyslíku tři základní léky, které fungují, dokážou výrazně zlepšit prognózu pacientů a dramaticky snižují úmrtnost. Díky tomu jsme schopni pacientům poskytnout velmi kvalitní péči a tisíce z nich jsme mohli zachránit.
Můžete popsat ony tři základní léky a jejich účinnost?
Je to remdesivir, který zkracuje trvání příznaků a délku hospitalizace. U našich pacientů se používá běžně. Je to dexametazon, který prokazatelně zlepšuje prognózu a snižuje počet úmrtí u nemocných v těžkém stavu. A jsou to léky na ředění krve, které až o třetinu snižují počet úmrtí u hospitalizovaných pacientů. Všechny jsou dnes naprosto standardní součástí léčby hospitalizovaných.
U nemocných, kteří se díky lehčímu průběhu covidu-19 léčí doma, a těch je stále většina, je hlavní zůstat pod peřinou a nikoho nenakazit. Používat běžné léky na sražení horečky, proti kašli, doplňovat tekutiny a vitaminy. Teprve v posledních týdnech se objevila nová možnost, která tento přístup dramaticky mění. Jde o monoklonální protilátky.
S pandemií přišlo obrovské vzepětí vědy
V čem spočívá jejich přínos?
Jsou určeny pro skupinu pacientů, u kterých je kvůli nejrůznějším chorobám vysoké riziko závažného průběhu covidu-19 a hrozí jim pobyt v nemocnici, na ventilátoru, nebo dokonce smrt. Pokud dostanou infuzi s monoklonálními protilátkami velmi brzy, tedy v prvních dnech infekce, sníží se toto riziko až o 70 procent. To je skvělá zpráva.
Má tato novinka nějaká úskalí?
Léčba je zatím relativně drahá - 25 tisíc korun stojí jeden přípravek a 60 tisíc druhý, ale peníze nejsou překážkou, pojišťovny léčbu hradí. Je to trochu náročné z hlediska logistiky. Rizikový pacient se musí velmi rychle vyhledat a praktický lékař nebo jiný ošetřující lékař mu tento postup doporučí. Dotyčný se musí dopravit do infuzního místa, dostane krátkou infuzi a pak zůstane hodinku pod dohledem zdravotníků kvůli případné alergické reakci. Pak odjíždí stonat domů.
Přes vysoké náklady tato léčba funguje a kromě prospěchu pacienta může nakonec i ušetřit náklady za hospitalizaci a ulevit přetíženým nemocnicím. Musíme o ní informovat lékaře i pacienty a říkat jim, že v případě velkého rizika těžkého průběhu nemoci je tady nový postup, který toto riziko výrazně sníží. A je potřeba udělat všechno pro to, aby se pacienti k novým lékům dostali.
Odkud se vzala myšlenka léčit pacienty tímto způsobem?
S pandemií koronaviru došlo k obrovskému vzepětí vědy a výzkumu po celém světě. Zapojilo se neskutečné množství vědců a vědeckých institucí. Vlády i soukromé instituce investovaly miliardy dolarů. Výsledkem jsou nové léky, ale také zcela nové laboratorní diagnostické postupy. Neuvěřitelný byl vývoj vakcín - příprava vysoce účinných a bezpečných očkovacích látek proti zcela nové infekci v tak krátké době. Mnohdy se nasazuje na farmaceutické firmy, ale jejich investice do výzkumu jsou důležité pro každého z nás, protože očkování je jedinou cestou ze současné krize.
To platí i pro vývoj nových léků. V případě monoklonálních protilátek zkoumali vědci složení krevní plazmy jednoho z prvních pacientů s covidem-19 v USA. Izolovali z ní protilátku a použili ji jako vzor, podle kterého vyrobili nejdříve v laboratoři a potom na výrobní lince protilátku umělou. Ta se naváže na koronavirus a neutralizuje ho - nedovolí mu proniknout do buněk pacienta a množit se tam.
Co se dělo dál?
Pak už bylo "jenom" potřeba prokázat u stovek pacientů, že to funguje nejen v laboratoři, ale také v reálném životě. Princip je tedy stejný jako u tzv. rekonvalescentní plazmy, ale tu musíte nejprve získat od dárců, kteří covid prodělali a vytvořili si dostatek protilátek, pak ji skladovat a objednávat na transfuzním oddělení. Lahvičku s monoklonálními protilátkami máte v ledničce a nemusíte řešit krevní skupiny.
Neurologové najednou museli léčit covid
Museli jste kvůli covidu na vašem oddělení změnit organizaci práce?
Infekční oddělení v Ústí nad Labem patří k největším v republice, máme 75 lůžek, z toho 15 na velké jednotce intenzivní péče. Zažili jsme epidemii spalniček, velkou epidemii hepatitidy A nebo mexickou chřipku. Všechny jsme zvládli u nás v infekčním pavilonu a zbytek nemocnice o tom skoro ani nevěděl. Podobné to bylo vloni na jaře při první vlně covidu. Pacienti z celého kraje se vozili k nám a z ostatních oddělení či nemocnic to sledovali převážně v televizi.
Ale na podzim se situace zcela změnila a druhá i třetí vlna byly tak mohutné, že se covidová oddělení musela zřídit ve všech nemocnicích v kraji. A v té naší jsme postupně zabírali další oddělení. Pacienti s covidem byli celkem na 12 odděleních a do péče o infekčně nemocné se museli zapojit lékaři a sestry třeba z neurologie, traumatologie, rehabilitace, onkologie, psychiatrie, z očního a řady dalších oborů.
Přizpůsobili se rychle?
Odborníci zvyklí starat se o zlomeninu krčku se najednou museli přeškolit a naučit se pečovat o nemocné se zápalem plic. A všechno to museli zvládnout v infekčním režimu ve skafandru. Nebylo to pro ně vůbec lehké. Museli jsme je samozřejmě zaučit, po celou dobu jim pomáhat a garantovat, že všichni nemocní s covidem dostanou tu nejlepší péči. Ale naši kolegové to zvládli skvěle a jsme jim za to nesmírně vděční.
Krajská zdravotní
Krajská zdravotní je největší společností v Ústeckém kraji, současně se řadí k vůbec největším zdravotnickým firmám v zemi. Zaměstnává 7200 lidí. Společnost zahrnuje nemocnice v Ústí nad Labem, Teplicích, Mostě, Chomutově a v Děčíně. Jediným akcionářem firmy je krajská samospráva. Firma vznikla v roce 2007 a její základní jmění činí 5,3 miliardy korun.
Ocitli jste se někdy v tak kritické situaci, že pacienta s covidem jednoduše neměl kdo léčit? V uplynulých měsících docházelo v několika nemocnicích k převozu pacientů do jiných regionů.
Nemám rád pojmy, jako je "stav hromadného postižení osob", a podobné výkřiky, to je naprosto k ničemu. Máme samozřejmě výhodu v tom, že Krajská zdravotní je největší zdravotnické zařízení v republice tvořené šesti páteřními nemocnicemi Ústeckého kraje. Vždy jsme měli rezervy. Když narůstaly počty infikovaných, vždy jsme byli schopni garantovat, že pomůžeme všem pacientům, kteří to potřebují. Ukázalo se to třeba před třemi týdny, kdy jsme během víkendu přijali 35 pacientů s covidem a obsadili všechna lůžka.
V neděli večer jsme museli narychlo zabrat chirurgické oddělení a pacienty odsud přestěhovat na jiná oddělení. Sestry a lékaři z chirurgie se okamžitě převlékli do skafandrů a začali se naprosto samozřejmě a obětavě starat o nemocné s covidem. Když začala nejvyšší vlna opadat, chirurgickou stanici jsme rychle vrátili k provozu. Bylo to hodně operativní řízení. Přestože to bylo pro všechny obtížné, tak se to prostě muselo zvládnout.
Neuměl jsem si představit, že budu tolik pracovat
Poslední rok zažíváte dost možná největší profesní vypětí v životě. Naučil jste se za tu dobu hospodařit se svými silami?
Nikdy jsem si nedovedl představit, že budu v životě ještě tolik pracovat. Na druhou stranu čeští lékaři jsou bohužel na stovky hodin přesčasů nebo na půlku úvazku navíc zvyklí. Není to pro nás úplně nové. Nepříjemné je, že jsme všichni, a to se netýká jen zdravotníků, přišli o drobné nebo větší radosti. Zajít si do kina, do divadla, na večeři s přáteli nebo jet někam na dovolenou. To nás trápí úplně stejně jako ostatní obyvatele. Doufáme ale, že se to změní. Jediné řešení vidíme v očkování.
Bohužel třeba jedna paní docentka z Brna v posledních dnech na internetu vypráví, že očkování je zbytečné. To je dáma, která není lékařka, je přírodovědkyně. V laboratoři pěstuje tkáňové kultury, a přesto cítí oprávnění se vyjadřovat k očkování. V životě neviděla pacienta s covidem. Neviděla důsledky covidu, v životě nikoho nenaočkovala a nemá s tím žádnou zkušenost. Přesto si troufne vykládat nesmysly. Bohužel takových lidí tady máme mraky, pro mě je to smutný příběh.
Z lékařské komunity právě zazněla řada názorů, podle kterých není covid závažná choroba a v zásadě nepředstavuje větší problém. Jak k takovým názorům přistupujete?
Někteří lidé by měli dostat bobříka mlčení. Je pro mě naprosto neuvěřitelné, co se tady vynořilo odborníků, často ale také nelékařů - vyjadřují se různí imunologové, molekulární biologové a odborníci na tasemnice. Kdo je "olog", má zkrátka patent na rozum a přes Skype nebo z obrazovky vykládá národu svá moudra a vyjadřuje se k věcem, ke kterým není vůbec kompetentní.
To není o demokracii a právu na názor. To je o velké zodpovědnosti a sebekázni, kterou by měl mít každý člověk s titulem, kterému lidé naslouchají. Když například nějaký "vědec" zpochybňuje očkování, které za posledních 100 let zachránilo miliony životů, může být v budoucnu morálně zodpovědný za životy těch, kteří mu uvěřili a očkování odmítli.
Svůj podíl na tom mají i sdělovací prostředky. Mnohé přinášejí perfektní informace a pomáhají lidem se zorientovat. Jiné ale volí děsivé titulky, protože takových si čtenáři spíše všimnou. Negativní zprávy nás bohužel provázejí už přes rok a přispívají k všeobecné frustraci.
Co proti tomu děláte?
Od loňského jara říkám pozitivní zprávy. Třeba když se koronaviru zbavili první tři čeští pacienti. Dnes už máme přes 1,3 milionu uzdravených. Naprostá většina je bez trvalých následků a vrátila se k normálnímu životu. Ale když tohle řeknete novináři, tak si stejně přečtete titulek, že oba senioři, kteří spolu přišli jako manželé na oddělení, zemřeli.
Do jaké míry je česká společnost podle vašeho soudu odolná vůči mnohdy zavádějícím informacím o covidu?
Mnoho lidí jim podléhá. Denně vidí obrázky z přeplněných nemocnic, ale raději uvěří nějakému nesmyslu na sociálních sítích. Trochu se bojím, že kvůli odporu k očkování nám na podzim vakcíny zbydou a s epidemií a respirátory na obličeji se budeme trápit ještě roky. Přitom jedině očkování ochrání seniory, vyprázdní nemocnice, vrátí děti do školy a otevře hospody.
Buďme na sebe hodní a dejme se očkovat
Kvůli covidu se nejpozději od ledna omezuje standardní péče, oficiálně to přiznává i vláda. Obáváte se hrozby, že kvůli odkladům vyšetření či zákroků čeká Česko po covidu vlna zhoršení zdravotního stavu obyvatel?
K tomu dojde zcela určitě. Už nyní, kdy se zabouchly dveře praktických lékařů a péče se poskytuje na dálku, pacientovi nikdo nenabere krev, to vidíme. K nám se tak nedostane řada pacientů s chronickým zánětem jater a nevědomky spějí k jaterní cirhóze. Kvůli covidu se mnoho diagnóz odhalí pozdě, kdy bude léčení obtížné nebo nemožné. Pro zdravotnictví to bude náročné i po skončení epidemie a s následky se budeme vyrovnávat dlouho.
Nemůže mít tohle v dlouhodobém horizontu závažnější dopad na společnost než epidemie koronaviru?
Je potřeba se co nejrychleji vracet k normálnímu fungování zdravotnictví. Otevřít ordinace a zvát lidi na pravidelné kontroly, nepodceňovat příznaky. Pacienti bez covidu nesmějí být zanedbáváni a potřebnou péči jim musíme poskytnout i v těchto těžkých dobách. U nás na oddělení se to týká třeba HIV pozitivních. Dál odebíráme krev v testovacích místech a vyhledáváme nakažené, poskytujeme léky a pravidelně je kontrolujeme.
Co by podle vás lidé měli v této době nejvíce slyšet, čemu by měli přikládat největší význam?
Epidemie koronaviru pomine, dříve či později se vrátíme k normálnímu životu a za pár let po covidu ani pes neštěkne. Pro všechny je to nyní těžké, ale buďme optimističtí a buďme na sebe hodní - spory, útoky, agresivita a nenávist ničemu nepomohou. A dejme se všichni očkovat.
