Praha - Téměř devět z deseti dětí, jejichž rodiče se rozvedou, zůstává v Česku v péči matek. K otci chodívají jenom o víkendu, v zásadě na návštěvu s přespáním.

Tento jednoznačný poměr má změnit novela zákona o rodině.

Má to být změna  ve prospěch rodinných vztahů, kdy dítě tráví například čtrnáct dní s matkou a následující dva týdny v domácnosti svého otce. Nebo se u dětí v původním bytě rodiny střídají rodiče.

Střídání rodičů, kteří nechtějí žít spolu, ale o děti se starají oba, se osvědčilo ve Skandinávii nebo v Německu.

Třikrát víc - a pořád málo

„Střídavá a společná výchova mohou nejlépe zajistit dítěti péči, která by odpovídala situaci původní rodiny," míní předkladatel novely zákona o rodině poslanec Pavel Staněk z ODS. Novelu minulý týden schválila sněmovna.

Úprava v zásadě říká, že soudy mají střídavou péči volit jako první možnost. Zákon teď bude muset schválit Senát a podepsat prezident.

O střídavé péči obou rodičů bylo v loňském roce rozhodnuto v 867 případech, oproti tomu matky dítě po rozpadu rodiny dostaly do péče ve více než dvaceti tisících případech.

Toto minimální procento už ale je samo o sobě výsledkem rostoucího trendu, od roku 2002 se počet soudních rozhodnutí ve prospěch střídavé péče téměř ztrojnásobil.

Matka přece nic neprovedla

V Česku však střídavá péče stále budí spoustu emocí. Proti jejímu preferování je vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková, která je sama expertkou na práva dětí. Na vládní úřad přišla z Nadace Naše dítě.

„Stále se hovoří o právech rodičů na péči o děti, právo dítěte by však mělo být vždy na prvním místě," říká zmocněnkyně.

„Dospělí si mají uvědomit, kdy 'právo podílet se na výchově stejně intenzivně jako partner' musí ustoupit právu dítěte na stabilní emocionální prostředí, na domov a přátele, i kdyby to znamenalo, že s nimi budou jen o víkendech a o prázdninách," míní Šimůnková. Novela podle ní navíc příliš zasahuje do rozhodování soudů, které mají přistupovat ke každému případu konkrétně.

Jenže dětský psycholog Václav Mertina si myslí, že české soudy potřebují s rozhodováním ve prospěch rovnoprávné péče o dítě naopak popostrčit.

„Zdejší soudy to rozhodovat neumí. Není to jen otázka práva, ale i lidského přesvědčení," míní Mertin. Odborník Aktuálně.cz popsal situaci, kdy soudní znalec uvedl, že „není důvod ke střídavé péči, protože matka nic neprovedla".

Děti se berou jen alkoholičkám

„V Česku je zažitý názor, že děti se odebírají, jen když je matka například alkoholička," dodává.

On sám se ke střídavé péči staví pozitivně. Nedoporučil by ji v případě, že by dítě muselo navštěvovat dvě různé školy, nebo když je příliš malé, a tedy závislé na matce.

 „Je to nejméně špatné řešení. Na druhé misce vah je pak to, že dítě vyrůstá bez jednoho z rodičů," uvádí argumenty pro psycholog.

Podobný pohled ze své zkušenosti popisuje i Jana Pužmanová, která své syny ve střídavé péči vychovává. Popisuje, že ani pro ni nebylo jednoduché se vyrovnat s reakcí okolí.

"Po rozvodu a zavedení střídavé péče jsem sama cítila nepochopení. Odsouzení, někdy opovržení, slova jako ,krkavčí matka' nebyla výjimkou," píše na svém blogu na stridavka.cz.

Muži se bojí

Novelu naopak vítají otcové-aktivisté, kteří se právy mužů v rodinných záležitostech zabývají dlouhodobě. Tvrdí, že české soudy jednoznačně nadržují matkám.

„Soudy střídavou péči dávají jen nerady, sabotují ji, a to i v případech, kdy jsou k tomu jednoznačně vytvořené podmínky," říká mluvčí iniciativy K213 Jiří Štefek na obranu práv otců.

Aktivisté odmítají, že by otcové měli malý zájem pečovat o dítě po rozvodu.

"Registrujeme však u rodičů určitou neznalost a u otců i nevíru v to, že by mohli se svými návrhy na výchovu dítěte uspět. Mnozí právě proto příslušné návrhy ani neučinili a konec konců všude možně je také ubezpečili, že v současné situaci nemají jakoukoliv naději na úspěch," dodává Štefek.