Praha - Prostory dětského domova na pražské Zbraslavi polidšťují kromě plyšáků a kreslených postaviček na zdi i fotky zdejších dětí koupajících se v azuru pod palmami.
Před dvěma lety měly štěstí a podívaly se k moři na Kanárských ostrovech.
I když se ale ústavu podaří sehnat peníze na ozdravné prázdniny v zahraničí, nemusí na ně tyto ohrožené děti dosáhnout.
Souhlas k vystavení cestovního pasu musí dát totiž rodiče, i když se o svého potomka nestarají. Cestu k moři těmto dětem komplikují nejen oni, ale i české úřady.
Pas za dlouhé měsíce
"Jen co k nám dítě přijde, začnu mu vyřizovat pas. Může to totiž trvat i tři čvrtě roku," vypráví sociální sestra Věra Kodrová ze zbraslavského dětského domova, které nese jméno Charlotty Masarykové.
V rekonstruované budově ústavu má domov asi třicítka dětí od jednoho do tří let, zřídka i předškolního věku, to pokud jde o sourozence.
Jejich osudy si zaslouží vaši pozornost. Po obědě se tu ukládá ke spánku čtveřice sourozenců jedné mladé matky, která sama dětství a dospívání prožila po ústavech. Nebo opuštěný chlapec s fyzickým i mentálním handicapem, pro kterého jsou poslední nadějí na život v rodině adoptivní rodiče ze zahraničí, často méně "vybíraví" než ti čeští.
"Někteří rodiče nám dali souhlas k vystavení pasu bez velkých problémů, velmi těžké ale bývá je sehnat. Stává se také, že rodiče nechtějí, aby dítě jelo do ciziny. Vzhledem k tomu, že se jedná o sociálně slabé rodiny, sami většinou necestují," popisuje své zkušenosti Kodrová.
Pátrání po rodičích
Podobné zkušenosti popisují i ředitelé dalších dětských domovů. "Legislativně je to ošetřeno tak, že je to pro děti nevýhodné. Není snadné jejich rodiče kontaktovat," říká zástupkyně ředitele Dětského domova v Uherském Hradišti Šárka Rajskupová.
Zákon o cestovních dokladech pamatuje i na to, že se rodiče vypátrat nepodaří. V takovém případě dostane pro vystavení pasu - a pouze pro tento úřední úkon - opatrovnické právo ředitel nebo jiný pověřený zaměstnanec dětského domova.
"Ředitel dětského domova ale musí zároveň doložit, co všechno udělal pro to, aby rodiče sehnal, například kolikrát v místě bydliště byl nebo zda oslovil sousedy," sdělila Aktuálně.cz Petra Schneiderová z ministerstva vnitra.
Právě výpravy do místa trvalého bydliště bývají pro dětské domovy náročné. Přestože děti pobývají například ve zmiňovaném pražském ústavu, trvalé bydliště mohou mít po celé republice. Soudy o jejich umístění rozhodují v místě, kde došlo k rozhodnutí o odebrání dítěte. Pro pas se ale musí na městský úřad, kde jsou děti zapsané.
Tam se musí osobně dostavit i dítě kvůli povinným biometrickým údajům v dokladu. "Sehnat pas pro dvacítku dětí je téměř nadlidský úkol," míní ředitelka Dětského domova v Aši Anna Židův.
Širší výklad zákona
Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnkové, která na Úřad vlády přišla mimo jiné z Nadace Naše dítě, je legislativa vyvážená a zohledňuje práva dětí i zákonných zástupců dětí, tedy často rodičů. Připouští ale problémy při výkladu zákona.
"Domnívám se, že ustanovení týkající se souhlasu zákonného zástupce může v určitých případech poškozovat zájem dětí umístěných v ústavní péči, jež by měly možnost vycestovat do ciziny, proto by výklad zákona měl být širší," míní Šimůnková.
Podle ní by mělo být směrodatné například to, že by rodič dítěte na výzvu k souhlasu nereagoval v přiměřené lhůtě. Nebo pokud by se mu takovou výzvu opakovaně nepodařilo doručit.
Praktikům z dětských domovů by pomohlo právě to, kdyby kvůli pasům pro své malé klienty nemuseli opakovaně křižovat celou republiku.
"Situaci by nám ulehčilo především to, kdyby se pas dítěte nemusel vystavovat v místě jeho trvalého bydliště, ale v místě trvalé adresy dětského domova," dodává sociální sestra ze Zbraslavi Věra Kodrová.
