Za podivně znějícím pojmem „čtenářská gramotnost" se však skrývá dost možná jedna z nejdůležitějších dovedností, kterou by školy měly žáky vybavit. Se čtením je tomu totiž podobně, jako je tomu s šachy: znalost pohybů figurek ještě neznamená, že jsem dobrým šachistou.
V době, kdy je informací čím dále více, je důležité vybavit žáky tím, co jim umožní vyznat se v rychle se měnícím světě. A ve čtení, obdobně jako v šachu, je zvládnutí techniky jen prvním krokem.
Číst a porozumět
Čtenářská gramotnost v sobě zahrnuje mnoho dovedností, mezi něž patří v první řadě textu porozumět, chápat jeho význam, umět nalézt důležité informace, umět je interpretovat a umět vyhodnotit důvěryhodnost textu a jeho záměr.
Organizace OECD, která pořádá mezinárodní srovnání v oblasti vzdělávání, definuje čtenářskou gramotnost jako: „schopnost porozumět psanému textu, přemýšlet o něm a používat jej k dosahování určitých cílů, k rozvoji vlastních schopností a vědomostí a k aktivnímu začlenění do života společnosti."
Čtenářskou gramotnost tedy využíváme mnohokrát během každého dne: při čtení novin, při pročítání podkladů v práci, při luštění spletitých návodů, ale i při hledání informací na internetu a zajisté při čtení knih. Bez ní bychom toho se čtením mnoho nesvedli: k čemu by nám bylo, že bychom text přečetli, pokud bychom mu nerozuměli? Ale, možná právě proto, že jde o něco tak běžného, je cílené rozvíjení čtenářské gramotnosti v našich školách opomíjeno. I přesto že, podle všeho by právě toto bylo nejvíce potřeba.
Mezinárodním šetření PISA, vedené již zmíněnou OECD v roce 2009, prokázalo, že výsledky českých žáků jsou ve srovnání s vyspělými zeměmi stále horší a celkově podprůměrné. Není to ale způsobeno „hloupnutím" českých dětí. Jde o prostý důsledek toho, že české školy na rozdíl od jiných zemí čtenářství zanedbávají.
Proč je čtenářská gramotnost důležitá
Lidé, kteří mají nízkou úroveň čtenářské gramotnosti, čelí později mnoha problémům: jakékoli studium je pro ně mnohem náročnější, setkávají se značnými obtížemi při hledáním práce a v neposlední řadě jsou náchylnější k populismu a pasivnímu přejímání názorů.
Společnost, jejíž členové nejsou při práci s texty s to vyvozovat závěry klást si otázky, hledat souvislosti a skryté významy nebo určovat podstatné informace a myšlenky se pak těžko může nazývat otevřenou a demokratickou. Rozvinutí čtenářské gramotnosti by proto mělo být jedním z prvořadých cílů základního vzdělávání.
Jak lze čtenářskou gramotnost rozvíjet?
Oblast čtenářské gramotnosti je bohatě zmapovaná a způsobů, jak jí rozvíjet, je nespočet. Přesto české školství postrádá její zasazení do širšího rámce vzdělávání. V klíčových dokumentech ministerstva školství chybí. V rámcovém vzdělávacím plánu o ní není ani zmínka. Samotné školy se proto tomuto tématu věnují pouze druhotně - vždyť kolikrát jste již slyšeli pojem čtenářská gramotnost?
Dobří učitelé si samozřejmě potřebu rozvíjet čtenářskou gramotnost uvědomují, bez dostatečné podpory je však pro ně velmi těžké opravdu kvalitní výuku poskytnout. Země, které v mezinárodních šetřeních dosahují těch nejlepších výsledků, jich však nedosahují náhodou. Naopak, téměř všechny pracují s promyšlenými strategiemi, jak čtenářskou gramotnost do výuky zapojit. Nepovažují ji jen za součást jediného předmětu, obdoby Českého jazyka, ale plánovaně čtenářství rozvíjejí napříč všemi předměty. Jako samozřejmost berou i to, že předpokladem rozvíjení čtenářské gramotnosti je kladný vztah ke čtení.
Čtení z povinnosti, tak časté na českých školách, však veškerou spontánní zálibu ve čtení spolehlivě ničí, což dokazují i ony horšící se výsledky. Navíc není jen jeden způsob, jak čtenářskou gramotnost rozvíjet. Naopak, každý žák si ji osvojuje jiným způsobem a jinak rychle.
„Učit se" proto v úspěšných vzdělávacích systémech neznamená jen pasivně přijímat poznatky a informace, ale jde o aktivní zapojení do procesu poznávání, prostřednictvím toho, co je žákům blízké a co jim připadá smysluplné. Žáci zkrátka nejsou chápáni, jako prázdné nádoby, do kterých se vlévá obsah, jim do té doby neznámý, ale nadaní mladí lidé, kteří již značnou míru znalostí a dovedností zvládají, přičemž škola jim pomáhá je co nejvíce rozvíjet.
Bez debaty to nepůjde
Zatímco sousloví „umět číst" pozvolna a nepozorovaně získalo dvojí význam, čtenářská gramotnost se stala nepostradatelnou pro učení samotné, pro spolupráci s ostatními i pro podílení se na životě společnosti. Pokud má vzdělávání obdařit mladého člověk výbavou k životu a práci ve společnosti, je čtenářská gramotnost jednou z věcí, které by se mělo věnovat především.
Zvýšit úroveň čtenářské gramotnosti, je ale velmi náročný úkol, školství je jako obrovský parník, jemuž změna směru trvá úměrně jeho velikosti. Ale než tato změna nastane, je třeba, aby o tomto veledůležitém tématu mohli debatovat nejen odborníci ale i všichni, kteří k tomu mají co říci - učitelé, rodiče a, samozřejmě, i žáci.
Autor pracuje v nezávislé společnosti Scio, která je členem AEA-E (Association for Educational Assessment Europe)
