Paradoxem je, že bezradnost nad školními známkami platí i pro děti samotné. Vysvědčení na konci roku jim řekne jen málo o tom, do jaké míry probíraná témata pochopily, a co hůř, nedá jim šanci si výsledky zlepšit.
Závěrečné vysvědčení je totiž typickým příkladem tzv. sumativního hodnocení, jehož cílem je zjistit studentovu úroveň a podat zprávu o jeho úspěšnosti, či neúspěšnosti. Proto je takové hodnocení většinou konečné, nedá se opravit.
Jako opak sumativního hodnocení bývá uváděno hodnocení označované jako formativní. Jedná o druh průběžného hodnocení, které využívá formálních i neformálních metod, aby získalo podrobné informace o pokroku žáka v učení. Spíše než o „speciální druh testu" jde o soubor postupů, které spojuje myšlenka, že smyslem hodnocení je pomoci žákovi, aby dosahoval lepších výsledků.
Zatímco sumativní hodnocení neslouží žákovi, ale někomu jinému, průběžné, tedy formativní hodnocení je tu především pro toho, kdo se učí. Pomocí podrobného rozboru toho, co se žák naučil, namísto pouhého psaní testů přesouvá důraz od známkování k učení samotnému a umocňuje vnitřní motivaci.
Zásady formativního hodnocení
Aby formativní hodnocení slavilo úspěchy, je třeba se řídit několika základními principy. V první řadě je pro úspěch průběžného hodnocení zásadní atmosféra bezpečí a důvěry. Dále by měly být jasně stanoveny učební cíle a jasně popsána kritéria hodnocení i očekávané výsledky. Neméně důležité je využívání různých výukových strategií, které by měly být přizpůsobeny potřebám žáků. Další důležitou příměsí je používání různých postupů při zjišťování učebních výsledků, jako jsou například žákovská portfolia či prezentace.
Základem formativního hodnocení je pravidelná zpětná vazba. Hodnocení, které pomáhá žákovi, bývá tedy většinou průběžné a interaktivní. Příčiny mylného myšlenkového postupu totiž učitel často zjistí až v dialogu s žákem. Dialog také umožní podrobně rozebrat příčiny případného neúspěchu a nabídnout rady, jak se jim napříště vyhnout.
I díky tomu je formativní hodnocení klíčové pro rozvoj komplexních dovedností (například čtenářské gramotnosti) a pro zvládání nejednoznačných situací. Formativní způsob hodnocení také podporuje různorodé vyučovací metody, například projektové vyučování, které se významně liší od pouhého „odříkání látky", zvláště v aktivním zapojení studentů. I díky důrazu na častou komunikaci s žáky však vyžaduje takový přístup od učitelů ochotu přistupovat k žákům různým způsobem a používat velkou paletu nástrojů pro jištění míry, do jaké žák tématu rozumí.
Prokletí testů
Ostatně, hodnocení žáků je i zpětnou vazbou pro učitele, který by na jeho základě měl výuku přizpůsobovat potřebám studentů. Výhodou formativního hodnocení oproti hodnocení sumativnímu je to, že poskytuje mnohem podrobnější informace o tom, do jaké míry žák téma zvládl.
Zcela správně i zcela chybně vyplněný znalostní test totiž ještě nemusí mnoho znamenat. Políčka vyplněná správnými názvy, daty a vzorečky neříkají nic o tom, zda se to vše ihned po dopsání testu z hlavy nevypaří. A co naopak s výstavní pětkou? Je znamením toho, že žák nerozumí některé z předchozích lekcí? Či snad špatně porozuměl zadání? Nebo je to tak, že principu rozumí, ale dělá chyby z nepozornosti?
Stačí jen takto krátký výčet nedostatků, aby se psaný test ukázal jako velmi nepřesná metoda posuzování toho, jak se žákovi daří se vzdělávat. Pokud by se podobnými zásadami řídil nějaký lékař, nejspíše by u pacienta se zlomenou rukou konstatoval, že nemá horečku, nekrvácí ani nekašle, a s celkovou známkou 2- by ho poslal domů.
Každý je génius
Zdůrazňování sumativního či formativního hodnocení má obrovský vliv na to, jak bude vzdělávací proces vypadat a co si z něho žáci odnesou. Přestože je myšlenka pomoci žákům obecně přijímána, v běžné praxi naráží jiné než tradiční výkladové a testovací postupy na řadu překážek.
Přestože je průběžné hodnocení náročnější než psaní testů a jeho výsledky jsou zjevné až po delší době, rozhodně se vyplatí mu důvěřovat. Jak praví výrok připisovaný Albertu Einsteinovi: „Každý je génius. Ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, celý svůj život prožije s vědomím, že je neschopná."
Autor pracuje v nezávislé společnosti Scio, která je členem AEA-E (Association for Educational Assessment Europe)
