Praha - Loňská novoroční amnestie Václava Klause sice vyprázdnila tuzemské věznice, počet vězňů však opět výrazně roste. Zvyšuje se zejména podíl recidivistů.
Zatímco ještě před patnácti lety měla s vícenásobným odsouzením zkušenost jen necelá polovina vězňů, nyní jich jsou více než dvě třetiny. Stát teď proto hledá cesty, jak recidivu snížit a jak propuštěným vězňům na svobodě pomoci zapojit se do běžného života.
Podle pracovníků Probační a mediační služby, která dohlíží na výkon soudních nařízení, je třeba řešit především zadlužení a lichvu. Lidé se totiž dostávají zpět do vězení především kvůli dluhové pasti. Za mřížemi dluh nesplatí a závazek na ně čeká po propuštění.
"Jedním z hlavních důvodů opakovaných trestů je lehká dostupnost úvěrů," říká v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz ředitelka Probační a mediační služby Jitka Čádová.
Aktuálně.cz: Po amnestii se sice vyprázdnily věznice, ale už ty počty opět rostou...
Jitka Čádová: ... a za pár měsíců je zase budeme mít plné, ano…
Statistiky navíc říkají, že čím dál větší podíl vězňů tvoří recidivisté. Proč?
Prvním důvodem je jejich vysoká zadluženost. Druhým pak nezaměstnanost a absence pracovních návyků. Třetí příčinou je, že vězni nejsou dostatečně připraveni na život po odchodu z věznice.
Tedy že mnozí nemají pevné zázemí, nemají se kam vrátit?
Ano. Nemají práci, nemají se kam vrátit. Navíc opouštějí častokrát vězení s dluhy, takže do toho obvykle spadnou znovu. Navíc ta loňská amnestie... Ale s tím nic neuděláme. Třeba zadluženost jde ruku v ruce s nezaměstnaností a pracovními návyky. Je to obrovský problém, který dřív neexistoval. Je to fenomén posledních pěti až deseti let.
Jak vznikl?
Příčiny jsou společenské: snadnou dostupností úvěrů. Naši lidé jsou obrovsky zadlužení, bez prostředků, tudíž páchají trestnou činnost. Je to přímá souvislost: Nemám peníze, mám dluhy, porušuji zákon. Pak jdu do vězení, a když z něj vyjdu, tak mi dluhy často zůstanou…
Co s tím?
Máme probační a resocializační programy i s programem finanční gramotnosti. Klienty učíme pracovat s penězi.
Probační služba má projekt placený ze švýcarských fondů. Tam funguje takzvaná Aliance proti dluhům. A ta vše řeší opravdu systémově – to jsou projekty oddlužení, osobního bankrotu, všechny ty kroky, které můžeme klientovi – který samozřejmě spolupracuje a má zájem - nabídnout. Aby se oddlužil a mohl začít pomalu pracovat.
Jenže třeba s nezaměstnaností bují šedá ekonomika. Člověk má dluhy, ale jakmile začne legálně pracovat, tak podléhá exekuci a za životní minimum, které mu zbude, nikdo z našich klientů pracovat nechce. Protože má dluhy, nechce legální práci, protože mu peníze seberou.
Navíc není jednoduché práci vůbec sehnat, když máte záznam v trestním rejstříku. S úřadem práce děláme projekty na zaměstnávání klientů se záznamem. S klienty jsem to často zkoušela, ale i na nejobyčejnější pracovní profese vyžadují čistý trestní rejstřík.
Například?
Sháněla jsem práci klientovi, který měl za sebou trest odnětí svobody několika let. I jako po pomocném dělníkovi na hřbitově – je jasné, co by tam dělal – chtěly technické služby čistý výpis z rejstříku trestů.
Myslíte, že to někteří zaměstnavatelé přehání?
Určitě. Je to stoprocentně přehnané. Pro běžné profese je nesmysl žádat beztrestnost. Samozřejmě záleží na tom, za co byl člověk odsouzen. Pokud to bylo za trestnou činnost na dětech, tak ho nedoporučíme, aby dělal například vychovatele v družině. Ale klidně může dělat řidiče, dělníka.
Tedy zaměstnavatelé ani neřeší, za co byl odsouzen?
Na výpise to není, tam je pouze to, že má záznam. Takže našim klientům pomáháme. Oslovujeme zaměstnavatele a říkáme: co je pro vás lepší? Vezmete si člověka, o kterém nic nevíte, jen to, že má čistý trestní rejstřík, anebo si vezmete našeho klienta, který k nám chodí na dohled, a my vám přesně řekneme, za co seděl, proč je nad ním dohled? A když to nebude fungovat, tak nám to nahlásíte a my ho dáme do latě. A může to fungovat. Takto se snažíme ten handicap, záznam v rejstříku, odstranit.
Kolik je takových zaměstnavatelů, kteří požadují čistý rejstřík?
Dnes už rozhodně velká většina. Měla jsem klienta, který dostal dvanáct let za vraždu, po devíti letech byl propuštěn. Byl to podnikatel, vydírali ho a zahnaný do kouta pak vyděrače zabil. Nikdo ale neřeší okolnosti, pro všechny je to jen vrah. To je ten kontext, který víme my – a můžeme těm lidem pomoct.
Recidivistů jsou ve věznicích dvě třetiny
Sedm z deseti vězňů, kteří si nyní odpykávají trest v 35 tuzemských věznicích, už je ve vězení poněkolikáté. Podíl recidivistů výrazně stoupl zejména v posledních dvou letech – zatímco koncem roku 2012 bylo poprvé ve vězení 36 procent odsouzených, o rok později to bylo již pouze 29 procent. Více než 10 tisíc lidí tak bylo za mřížemi již dříve.
I když je podle expertů hlavním důvodem současného strmého nárůstu počtu recidivistů ve vězení loňská amnestie Václava Klause, jejich počet ve vězení od poloviny devadesátých let neustále roste. Zatímco v roce 1997 si většina vězňů odpykávala svůj první trest (recidivisté činili „pouhých“ 49 procent), v roce 2003 byl tento poměr už výrazně opačný a recidivistů zde bylo přes 61 procent.
Na Slovensku stejná statistika vykazuje o něco příznivější čísla. Podle údajů tamního Zboru väzenskej a justičnej stráže tvořili recidivisté ke konci prosince 2013 necelých 53 procent z 9753 vězňů.
Co vám funguje?
Součinnost s ostatními orgány. Před rozhodnutím soudu se státním zástupcem, po něm s vězeňskou službou. To je nastavené velmi dobře. Můžete se i spolehnout na to, že když něco provedete, nejdete hned do vězení. Fungují i alternativní tresty jako obecně prospěšné práce, velmi často je soudy ukládají.
Můžete tyto tresty blíže popsat?
Jako první dostáváte prostou podmínku s varováním: Kliente, je to na tobě, víš, že máš podmínku, tak se chovej slušně. Další je trest obecně prospěšných prací nebo domácí vězení. Soud využívá celou škálu alternativních trestů, než dojde k nepodmíněnému. Trest obecně prospěšných prací je výhodný v tom, že si to hned odpracujete a maže se vám záznam v rejstříku. Je to nabídka ve stylu: odpracuješ si a nemáš záznam. Naši klienti na to hodně slyší.
Zmínila jste i spolupráci s vězeňskou službou. V čem spočívá?
Spolu připravujeme člověka na cestu z věznice. Mapujeme, jak to má s prací, jak se vyrovnal se svým trestným činem, určitě se nezapomíná na oběť. Pro nás neexistuje jen odsouzený, ale i ten, kterému dotyčný ublížil. Jestli došlo k nějaké omluvě či finančnímu odškodnění. To je základ.
A musím připomenout neziskový sektor – i proto, že už umí žádat o dotace, umí zafinancovat aktivity z grantů. Zlepšila se také odborná úroveň, dnes už není amatérská jako dříve. Nyní poskytnou kvalitní odbornou péči.
Naše sociální síť hodně zhoustla. Člověk, který vyjde z vězení a má všechny tyto sociální problémy, nemusí nutně propadnout.
Přesto se to stává.
Může být chyba na jeho straně. Stává se, že klient mohl třeba bydlet. Máme ubytovny, i práci jsme mu zařídili. Jenže on si řekl: Vstávat v pět ráno? To pro mě není, to jsem nikdy nedělal, tam chodit nebudu. Tam, kde selhává klient, to není způsobeno sociální sítí a nedostatkem pomoci státu.
Počkejte. Stát tedy funguje a chyby jsou na straně klientů?
Není dotažené do konce řešení příčin. Třeba té zadluženosti. Je tady nějaký nástin řešení a návrh, jak to řešit, ale není dotažený do konce.
Je tu také sociální problém bydlení osob, které se vracejí z výkonu trestu. A návrat k životu na svobodě. My jsme třeba nyní přišli s myšlenkou probačních domů. Ty dají propuštěnému zázemí, dají mu práci – to musí být vzájemně napojené. My potřebujeme, aby se tam s ním pracovalo, aby měl nějaký režim zaměřený na přizpůsobení životu venku. Tohle mu ubytovna nedá.
Vy už jste ty probační domy začali budovat?
To je zatím jen rozpracovaná myšlenka, kterou přijalo ministerstvo spravedlnosti právě v koncepci řešení nárůstu recidivy.
Jaké jsou zkušenosti v zahraničí?
Například v Norsku mají zákony upravené tak, že poslední část odnětí svobody vykonává vězeň v probačním domě. A pak tam i po propuštění na svobodu pokračuje.
Bude do toho chtít stát investovat?
Nejde o to, že by se stavěl nějaký nový dům. Znamená to využít stávající potenciál neziskovek. A můžeme pracovat na tom, že v rámci již stávajících ubytovacích zařízení vznikne oddělení nebo patro, které bude probační dům. Bude tam pracovník, který to bude mít na starosti a bude s nimi ty programy dělat.
Nicméně nějaké peníze budou potřeba – na úpravu prostor, na personál.
Určitě se nabízí využít evropské fondy. Počkáme na výzvu v příštím roce, do té doby dáme dohromady myšlenky a připravíme nějaký projekt.
Odhadnete, kolik lidí by se mohlo zapojit a kolik by to mohlo celé stát?
Nechceme, aby projekt nějak extrémně zatížil státní rozpočet. Víme, že to lze udělat za rozumné peníze s využitím evropských dotací a potenciálu současných neziskovek.
Kdy by mohly domy začít fungovat?
Chceme vše připravit od roku 2016. Nastoupila nová paní ministryně (Helena Válková z ANO - pozn. red.), která myšlenku podporuje. Řešení problémů recidivy má ostatně i v programovém prohlášení.
