"Je ostuda, že se na to musí takto upozorňovat," řekl předseda poslanců ODS Marek Benda. Podle něj se bude koalice snažit najít řešení, přičemž sám by preferoval, aby se téma řešilo přednostně. Nemyslí si, že je nutné penze disidentů řešit úpravou zákona. Podle něj jsou možné i rychlejší cesty. Jednání o penzích pro disidenty potvrdil i předseda poslaneckého klubu Pirátů Zbyněk Michálek. "Určitě se tím budeme zabývat," dodal. Řešení situace podpořili také zástupci opozice.
Za malými důchody odpůrců komunistického režimu bývá věznění, vynucená emigrace či nemožnost pracovat. Nemohli tak dostatečně dlouho platit odvody. Mnoho lidí také nesmělo působit v původní profesi a vykonávalo jen pomocné práce s nízkým výdělkem, který se promítl do nízké penze. Příplatky k důchodu pro odbojáře všichni nezískali.
Důchod několik tisíc korun tak měla třeba Dana Němcová, která patřila k nejvýraznějším tvářím českého disentu. Stála u vzniku Charty 77 i Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Pro své protirežimní postoje skončila ve vězení. Směla pracovat jen jako uklízečka a domovnice, i když studovala psychologii. Jako matka sedmi dětí strávila řadu let péčí o potomky.
Postup vlády ve věci nízkých penzí disidentů kritizoval také ředitel Post Bellum a zakladatel Paměti národa Mikuláš Kroupa. "Vláda je v této věci i přes své deklarované sliby pomalá. A i my jsme již rezignovali. Už jsme přestali doufat, že by se tato tristní situace nějakým zákonem změnila, a že by se konečně tak jako v jiných postsovětských zemích EU disidentům důchody navýšily a naopak bývalým prominentům režimu a zaměstnancům tehdejších ozbrojených složek snížily. Marně jsme na toto téma vícekrát poukazovali," uvedl. Důvodům protestu Jiřího Gruntoráda rozumí a souhlasí s nimi.
"Vlekoucí se problém nepodařeného zákona"
Signatář Charty 77 a zakladatel knihovny samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti Jiří Gruntorád v sobotu oznámil, že požaduje kvůli neřešení problému odstoupení ministra práce Mariana Jurečky (KDU-ČSL). Na podporu svého požadavku začal držet hladovku.
Jedenasedmdesátiletý Gruntorád uvedl, že malé důchody představují "vlekoucí se problém nepodařeného zákona", kterým chtěl parlament původně vyjádřit disidentům úctu a vděčnost za obranu svobody a demokracie za totalitního režimu. "Účastníkům odboje a odporu proti komunismu sice přiznává nárok na průměrný důchod, ale nikoli všem, ačkoli zákonodárci patrně tento úmysl měli, protože jinak by toto ustanovení postrádalo smysl," uvedl Gruntorád, který byl za totality dvakrát vězněn.
Zmínil, že spolu s dalšími disidenty napsali loni v srpnu dopis premiérovi Petru Fialovi (ODS) a žádali o řešení. Získali odpověď, že mohou požádat o odstranění tvrdosti zákona, tedy přepočítání penze. Na Jurečku se tedy jeden z disidentů s touto žádostí obrátil. Ministr ji zamítl, doporučil sociální dávky. Řešení se podle Gruntoráda dosud nepřijalo. "Nyní již nejde o starobní důchod Karla Soukupa, ale o morální integritu celé vlády. Myslím, že požadavek na odstoupení Mariana Jurečky z funkce ministra je přiměřený situaci," uvedl Gruntorád.
Tiskové oddělení ministerstva oznámilo, že Jurečka nařídil nové prověření případu Karla Soukupa. Sociální správa se jím má začít zabývat hned v pondělí. Rozhodnutí o dosavadní výši dílčího českého důchodu vycházelo podle resortu z toho, že Soukup podstatnou část života strávil mimo Česko a měl by mít zahraniční důchod.
Jurečka v květnu řekl, že ministerstvo řešení problému nízkých důchodů disidentů připravuje. Šéf ministerského odboru sociálního pojištění Tomáš Machanec tehdy uvedl, že by se na něm měl podílet Ústav pro studium totalitních režimů. Disidentům by mohl vydávat osvědčení. O úpravě disidentské penze by při zmírnění tvrdosti zákona rozhodovala sociální správa. Dostala by návod postupu.
Jiří Gruntorád (*1952)
- za komunismu mohl pracovat jen v dělnických profesích jako topič nebo zedník, od roku 1978 vydával režimem zakázané knihy, podepsal Chartu 77, byl členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných
- v letech 1980-84 byl vězněn za "podvracení republiky", které podle komunistů spočívalo v rozšiřování hudebních nahrávek a opisů textů (například od pozdějšího nositele Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta), držen byl i v Minkovicích u Liberce, kde vězni v těžkých podmínkách pracovali pro výrobce bižuterie Preciosa
- po pádu komunismu založil knihovnu Libri prohibiti, která chrání a zpřístupňuje největší sbírku zakázaných a exilových knih, dokumentů, časopisů a dalších materiálů
- v roce 2002 dostal od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy, po vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů se stal členem jeho vědecké rady
