Praha - Lidé prchající před válkami, pronásledováním či chudobou nepovažují Česko za příliš ideální místo k usazení.
Česko tvoří spolu s Estonskem, Španělskem a Portugalskem chvost evropských zemí s nejnižším počtem žádostí o azyl v přepočtu na obyvatele.
A zatímco u nás jejich celkový počet v loňském roce dále klesal, sousední země jako Rakousko, Slovensko či Polsko zaznamenaly poměrně výrazný nárůst, jak vyplývá z dat Eurostatu.
"Situace je řadu let v podstatě stejná s tím, že žadatelů o azyl je velmi málo, poslední dva roky nejméně za celou azylovou historii České republiky," říká k tomu ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek.
Primárním důvodem nízkého počtu žadatelů o azyl je podle ředitelky Sdružení pro integraci a migraci Magdy Faltové nařízení Rady Evropského společenství z roku 2003 označované též jako "Dublin II", podle kterého mohou uprchlíci žádat o azyl pouze v jednom členském státu EU - obvykle tam, kde překročí hranice.
Hlavní roli v rozhodování o tom, kde požádat o azyl, hrají podle Faltové zejména přítomnost či nepřítomnost národnostní komunity, k níž uprchlík náleží, rodina nebo osobní zkušenost.
To sice vysvětluje poměrně nízká absolutní čísla žadatelů o azyl, ale nikoli pokles zájmu v posledních letech, kontrastující s nárůstem například v okolních zemích. Podle Rozumka leží hlavní důvody toho, proč není Česko uprchlíky příliš vyhledáváno, jinde.
"Problémem ve srovnání se západními státy Evropské unie je délka azylového řízení, kvalita rozhodování a možnosti úspěšné integrace," konstatuje.
Že svoji roli hraje také reputace země, říká Ariane Rummery z Agentury pro uprchlíky OSN. Podle ní sice od roku 2009 počet nových žádostí pomalu roste, klesá ale počet těch opakovaných, což naznačuje, že po zkušenostech z tuzemska se uprchlíci raději rozhodnou zkusit to znovu někde jinde. Důvody k tomu mají.
"Na rozdíl třeba od Švédska dochází u nás ke zbavení svobody mnohých žadatelů o mezinárodní ochranu a ČR jim ani nezajistí efektivní soudní přezkum. Ale jednoduše řečeno, jsou horší země a jsou lepší země," komentuje situaci Rozumkova kolegyně Eva Holá a jako příklad zmiňuje například Řecko a Itálii, kde je podle ní standard přijímacích podmínek "tak nízký, že vlastně snad ani nelze o nějakém hovořit".
Přesto však Rozumek označuje situaci, v níž se většina žadatelů o azyl v ČR nachází, za tristní. Uprchlíci zde podle něj léta čekají na nekvalitní rozhodnutí ministerstva vnitra, které nezřídka neobstojí před krajskými soudy nebo Nejvyšším správním soudem, a potom se celý jejich případ vrací na samý začátek.
Zlomení lidé
"Navíc prvních 12 měsíců pobytu v ČR nemohou pracovat, takže po letech nicnedělání a nervozity z toho, jak bude ve věci rozhodnuto, vycházejí ze správního řízení a bran uprchlických táborů často zlomení lidé, neschopní jak návratu do země původu, tak úspěšné integrace," dodává.
Na problémy s azylovým řízením - zejména průtahy ze strany ministerstva vnitra - upozorňují také Faltová či Rummery.
"Z informací poskytnutých ministerstvem vnitra v březnu letošního roku vyplývá, že u 55 % všech žadatelů o mezinárodní ochranu je prvoinstanční řízení delší než 90 dní a u 26 % trvá dokonce více než rok. Navíc se mnoho žadatelů obrací na soudy a později i na Nejvyšší správní soud, který však může rozhodnutí o azylu buď potvrdit, nebo ho vrátit na začátek," shrnuje situaci Rummery.
Ta také upozorňuje na české specifikum - takzvaná "přijímací centra" omezující pohyb osob až po dobu 120 dní, což je výrazně déle, než na Slovensku či v Polsku.
Pevnost Česko
Situaci uprchlíků a jejich případné integraci však nepomáhá ani veřejné mínění, které není cizincům - a potažmo tedy také uprchlíkům - příliš nakloněno.
Podle průzkumu CVVM z března loňského roku si totiž polovina občanů Česka myslí, že zde žije příliš mnoho cizinců. Veřejné mínění je v tomto ohledu za poslední tři roky poměrně stabilní a odráží zejména životní úroveň dotazovaných a jejich zkušenosti s cizinci.
Podle stejného průzkumu je navíc každý desátý Čech či Moravan přesvědčen, že cizincům by nemělo být v tuzemsku umožněno dlouhodobě pobývat za žádných okolností.
Více než polovina občanů je také přesvědčena, že cizinci, kteří v Česku dlouhodobě žijí, jednak zvyšují celkovou nezaměstnanost (64 %), jsou příčinou nárůstu kriminality (62 %) nebo představují zdravotní riziko z důvodu šíření nemocí (54 %).
Cílová země
"Co se oproti minulým rokům změnilo, je, že nyní Česká republika představuje už nikoliv tranzitní, ale spíše cílovou zemi," říká Faltová.
Pokud se však navzdory byrokracii a vztahu občanů k cizincům přeci jen rozhodnou zůstat, jedná se z velké míry o příslušníky starší generace - například ve třetím čtvrtletí loňského roku tvořili žadatelé o azyl ve věku mezi 35 až 64 lety největší skupinu - 43,4% podíl překonává průměr evropské sedmadvacítky dokonce o 23 % a je z evropských států vůbec nejvyšší.
Zajímavé je v tomto ohledu porovnání se sousedním Slovenskem, kde podíl žadatelů o azyl ve věku mezi 18 a 34 lety představuje 75,4 %.
Určitým vysvětlením tohoto jevu by mohlo být národnostní složení žadatelů o azyl i fakt, že Česko je v "zákrytu", a není tedy hraniční zemí Unie. Nejpočetnější skupinu tu tak představují Ukrajinci, zatímco na Slovensku jde zejména o Somálce.
Nicméně podíl skupiny žadatelů o azyl ve věku 35 až 64 let je skutečně v Evropě nejvyšší a tato pozice Česka v porovnání s ostatními evropskými státy poukazuje na to, že právě zde mladí lidé ani rodiny s dětmi (podíl dětí mezi nultým a 13. rokem je také výrazně pod průměrem evropské sedmadvacítky) svou budoucnost příliš dobře nevidí.
Škromachova vábnička na zahraniční odborníky
Ostatně ubývající zájem zůstat v Česku neprojevují pouze uprchlíci před válkami či pronásledováním, ale také odborníci - to bylo ostatně také jedním z důvodů ukončení projektu nazvaného "Aktivní výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků", jenž byl spuštěn za vlády Vladimíra Špidly v roce 2003 a jenž měl pomoci zaplnit mezery na trhu práce a přilákat odborníky ze zahraničí.
Původně se týkal tří zemí, v roce 2005 byl rozšířen na sedm (Bělorusko, Bulharsko, Chorvatsko, Kanada, Kazachstán, Moldavsko, Srbsko a Černá Hora) a od ledna 2006 se týkal také Ukrajiny.
Podívejte se: Foto: Jak Syřané prchají přes řeku do Turecka
Nečasův kabinet rozhodl o jeho ukončení ke konci roku 2010. Právě v tomto roce došlo k dalšímu propadu počtu cizinců pracujících v Česku - oproti roku 2009 se jejich počet podle ministerstva práce a sociálních věcí snížil o 11 900, tento úbytek se týkal zejména cizinců ze třetích zemí.
Spolu s tím také ubývalo cizinců přihlášených do tohoto projektu. Zatímco za celý rok 2009 se ho účastnilo 340 cizinců, k 1. září 2010 jich bylo už pouze 190.
