Praha – Psychicky nemocní lidé jsou více stigmatizováni v Česku než Anglii. Tvrdí to studie odborníků z Národního ústavu duševního zdraví, která vznikla ve spolupráci s profesorkou ze třetí lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Zatímco více než polovině Angličanů by nevadilo žít s psychicky nemocným, Češi jsou mnohem skeptičtější. S člověkem trpícím psychickou nemocí by nevadilo žít necelým patnácti procentům Čechů.
Vyloučení ze společenského života
Podle Petra Winklera, jednoho z autorů studie, přitom stigmatizování a odmítavý postoj společnosti může způsobit vyloučení psychicky nemocného člověka ze společenského života.
Umíte si představit, že byste se podobně přestali kamarádit s někým, u koho se objevila rakovina? Odmítali pracovat s někým, kdo v dětství prodělal neštovice, bydlet v blízkosti lidí na vozíčku? Asi těžko, ale to jsou přesně jevy, které se vyskytují v souvislosti s duševním onemocněním.
"Často se říká, že stigma představuje pro duševně nemocného tu nejhorší část nemoci. Stigmatizovaný trpí jednak sociálním vylučováním se všemi důsledky, které to přináší, např. nezaměstnanost a s tím související chudoba, horší péče u lékaře a v nemocnici, nebo nerovné jednání na úřadech a posudkových komisích," vysvětlil Winkler.
Výsledky studie ukazují, že necelým dvaceti procentům dotázaných Čechů by nevadilo pracovat s psychicky nemocným. V Anglii by jej přitom na pracovišti sneslo více než šedesát procent lidí.
Konec přátelství
Podobné rozdíly se ukázaly v otázkách sousedských a přátelských vztahů. Soused trpící psychickou nemocí by nebyl problém pro téměř 72 procent Angličanů, ale jen pro necelých 25 procent Čechů. Po zjištění, že jejich kamarád trpí psychickou poruchou, by přátelství ukončilo 12,3 procent Čechů, ale pouze 1,8 procent Angličanů.
Diskriminace psychicky nemocných považují odborníci za alarmující. "Umíte si představit, že byste se podobně přestali kamarádit s někým, u koho se objevila rakovina? Odmítali pracovat s někým, kdo v dětství prodělal neštovice, bydlet v blízkosti lidí na vozíčku? Asi těžko, ale to jsou přesně jevy, které se vyskytují v souvislosti s duševním onemocněním," uvedl Winkler.
Místo léčebny nemocnice
Podle něj je jednou z příčin stigmatizace nedostatečná informovanost lidí o duševním onemocnění. V České republice byli duševně nemocní dlouho odsunováni na okraj společnosti a zavírání do velkých psychiatrických léčeben. "Ostatně ani dnes tomu není jinak, kosmetická úprava - přejmenování léčeben na nemocnice - problém neřeší," doplnila Lucie Bankovská Motlová z Univerzity Karlovy.
V Anglii naopak začala komunitní péče o psychicky nemocné již v polovině minulého století. Ve stejné době se začalo s řešením společenského problému stigmatizace pacientů.
Výzkum, do kterého se zapojilo přes 3500 anglických a českých respondentů, by měl vést k intervenčním programům a kampaním na snížení stigmatizace psychicky nemocných.
"Intervence, programy a kampaně pak musí být nejenom realizovány, ale také zpětně vyhodnocovány tak, aby nedocházelo k plýtvání financí k něčemu, co je neefektivní nebo dokonce kontra-efektivní," dodává Winkler.
