Karlovy Vary - Z Libye, zmítané krvavým bojem mezi odpůrci a příznivci diktátora Muammara Kaddáfího, v uplynulých dnech prchají Češi, aby si zachránili život.
Není to ale až tak dávno, co opačným směrem putovaly tisíce Čechů. Před listopadem 1989 byla Libye jednou z mála zemí, která nabízela i socialistickému člověku možnost, aby si legálně vydělal devizy.
Mezi "gastarbeitry" patřil i karlovarský lékař, který dva roky pracoval v rehabilitačním centru necelých 200 kilometrů na východ od Tripolisu. A na přelom 80. a 90. let, kdy v severoafrické zemi vydělával, nevzpomíná ve zlém. Spíše naopak.
"Pracoval jsem asi šest hodin denně, práce moc nebylo a docela si nás tam považovali. Ubytování bylo perfektní, peníze dobré, každý den jsem byl u moře, obchody dobře zásobené," vzpomíná lékař, který byl ochotný Aktuálně.cz sdělit své zážitky z Libye pod podmínkou, že se neobjeví jeho jméno.
Umíte anglicky? Můžete jet
Právě lékaři (a další zdravotnický personál) tvořili početnou profesní skupinou, která využívala toho, že Libye je díky ropě poměrně bohatá země. "Naše rehabilitační centrum bylo asi pět kilometrů za městem, kde byla nemocnice. Tam bylo také hodně Čechů," vzpomíná karlovarský lékař.
Podívejte se: Kaddáfí a ČSSR, družba na nejvyšší úrovni:
O možnosti vyjet za prací do Libye se dozvěděl z jakéhosi inzerátu. V Praze se konal konkurs, kterého se zúčastnil a uspěl. Jednou z hlavních podmínek byla kromě odbornosti i znalost angličtiny. "Libyjci umí dobře anglicky," říká.
Žádnou zvláštní prověrku od bezpečnostních nebo stranických organizací před výjezdem prý nepotřeboval. Jestli si ho ovšem někdo prověřoval tajně, netuší. Vyřizování dokladů pro odjezd z republiky nebylo nijak komplikované. "Nikdo nedělal žádné potíže."
V bytě si vařili pivo
V Libyi byly podle lékaře dobré podmínky k práci, vybavení kvalitní. Když chtěl jet taxíkem na výlet do Tripolisu, nikdo mu nebránil, žádné kontroly ho nevracely zpět. "Taxík ani nebyl drahý." Obchody byly také dobře zásobené, ovoce a zelenina čerstvé.
"Dovážely se i potraviny z Holandska. Vždycky jsme si nakoupili třeba maso a zamrazili si ho," vzpomíná lékař.
S dalšími krajany bydlel ve čtyřpokojovém bytě, kde tekla čistá, nezávadná voda. Jelikož v Libyi panoval přísný zákaz alkoholu, vařili si v bytě vlastní pivo.
"Ale pak už to kluky nebavilo a nechali toho," vzpomíná lékař. "Když jsem byl v Libyi před třemi lety na dovolené, už tam bylo k dostání nealkoholické pivo."
Jak ho zadržela libyjská policie
Za dva roky pobytu v Libyi se karlovarský lékař jen jednou dostal do konfliktu se zákonem. Bylo to krátce po příjezdu.
"Fotil jsem si místní nemocnici, chodili tak okolo i nějaké ženy a najednou mě zadrželi policisté," vzpomíná lékař. Na policejní stanici pak strávil jednu, dvě hodiny, než se nedorozumění vysvětlilo.
"Chovali se ale ke mně slušně. A když mě propouštěli, ani mi nevzali film," dodal lékař.
