Historik Václav Vendelín Komeda už není naživu, zemřel roku 1995. Během komunistického režimu byl u vzniku Charty 77. Spolu s Václavem Havlem, Pavlem Landovským či Zdeňkem Mlynářem v prosinci 1976 v bytě dalšího disidenta Jaroslava Kořána promýšleli provolání, které vyzývalo k dodržování lidských práv, k nimž se režim sám zavázal. Charta 77 se stala jedním z nejvýraznějších počinů českého disentu.
Touto aktivitou na sebe Komeda přitáhl pozornost Státní bezpečnosti. Komunistická tajná policie na přelomu 70. a 80. let spustila takzvanou akci Asanace, jejímž cílem bylo vybrané disidenty donutit k emigraci. Režim takto ze země vypudil hudebníka Jaroslava Hutku, duchovního Svatopluka Karáska či právě Landovského. V roce 1981 zločinnému tlaku podlehl i Komeda, který s rodinou odešel do Rakouska.
Historika Komedu měl v rámci Asanace na starosti estébák Vladimír Mareček. Příslušníkem Státní bezpečnosti se stal v říjnu 1974. Komedu a jeho rodinu začal sledovat o tři roky později, v nátlaku na ně pokračoval další čtyři roky. Za jejich pronásledování, výhrůžky a stíhání dostal loni v květnu pravomocný trest pět a půl roku vězení. Jak zjistilo Aktuálně.cz, Mareček za mříže už nastoupil.
Ve vězení s ostrahou
"Dovolání odsouzeného bylo odmítnuto. V současné době vykonává uložený trest odnětí svobody," potvrdila soudkyně Anežka Pudilová z Obvodního osudu pro Prahu 1, jenž kauzu vyřizoval v prvním stupni. Rozhodnutí Nejvyššího soudu obdržel Mareček tento měsíc. Trest si odpykává ve vězení s ostrahou. Pět a půl roku je nejpřísnější postih, jaký někdejší příslušník StB dostal za šikanu disidentů.
Marečkovy zločiny vyhodnotil soud coby zneužití pravomoci úřední osoby. Součástí verdiktu je také trest za podvod a zpronevěru z minulé dekády. Nejvyšší soud odmítl dovolání i jiného bývalého estébáka Milana Douši. Ten byl náčelníkem 1. oddělení druhého odboru StB, kde Mareček sloužil. Douša mu velel od ledna do prosince 1981 ve finálních fázích nátlaku na Komedu.
Douša dostal za zneužití pravomoci úřední osoby podmíněný trest tří let se zkušební lhůtou čtyř roků. Ve Státní bezpečnosti to dotáhl až do hodnosti majora. I za nátlak vůči disidentům během Asanace obdržel od komunistického režimu vyznamenání Za službu vlasti a za Zásluhy o obranu vlasti. Vedle toho inkasoval několik zvláštních finančních odměn.
"Vyvíjeli nátlak na Václava Komedu, spoluzakladatele a signatáře Charty 77, v podobě (…) opatření spočívajících v opakovaných výsleších, při kterých mu vyhrožovali trestním stíháním a uvězněním, domovních prohlídkách, znemožnění výkonu zaměstnání a perzekuci rodinných příslušníků s cílem dosáhnout jeho nedobrovolného vystěhování," stojí v původním verdiktu, jejž má Aktuálně.cz k dispozici.
Pohovory a zatčení
"Vzpomínám si, že byl mezi zakládajícími členy a sháněl podpisy pro Chartu před zveřejněním mezi brněnskými intelektuály. Přivezl jich tehdy z Brna asi patnáct. Až v devadesátých letech se ke mně jen doneslo, že zemřel," vzpomínal před lety na Komedu pro Aktuálně.cz jeden z nejvýraznějších disidentů Petr Uhl.
Historik Komeda se poprvé setkal s estébákem Marečkem 26. října 1977, kdy musel na výslech. Svazek na něj Mareček založil o necelé dva týdny dříve. Komedu varoval, že pomáhá protispolečenským silám a že by se mohl dostat do střetu se zákonem. Ze strany Marečka a později jeho nadřízeného Douši následovala řada opatření, která Komedovi a jeho rodině extrémně ztížila život.
Například v srpnu 1979 dostal výpověď z práce, kterou napadl u soudu. Mareček u pražské prokuratury intervenoval v jeho neprospěch. Soud přesto Komedovu výpověď zrušil. Už s Doušou mu pak Mareček vyhrožoval vězením, pokud ze země neodejde. V prosinci 1980 ho skutečně na dva dny nechali sebrat. V létě následujícího roku ho chtěli zadržet znovu, najít se jim ho však nepodařilo.
Nátlak na blízké a stíhání za příživnictví
"Prováděli opakované pohovory s osobami blízkými poškozenému, a to s přítelkyní poškozeného, s přítelkyní a následně druhou manželkou poškozeného, a to jednak s cílem dosáhnout jejich rozkolu s poškozeným, jednak s cílem vyvíjet na ně tlak, aby přesvědčily poškozeného, aby se vystěhoval z území ČSSR," popisuje jednání Marečka a Douši rozsudek.
U Komedy také iniciovali dvě domovní prohlídky, další směřovala vůči jeho přítelkyni Heleně Koenigsmarkové. Prostřednictvím šéfa Komedy v práci tlačili na odvolání jeho podpisu Charty 77, v zaměstnání ho také vyslýchali. Pracoval v Úklidu při mytí výloh, protože místo ve svém oboru, historie, nemohl sehnat. V březnu 1981 Komeda po jejich nátlaku z práce skutečně odešel, což Mareček s Doušou využili k dalšímu kroku.
"Dali podnět k zahájení jeho trestního stíhání pro trestné činy rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a příživnictví," popisuje verdikt. Na následných dvou pohovorech v Malostranské kavárně v březnu a květnu 1981 Komedu nátlakem donutili, aby s rodinou ze země odešel. Československo opustili v prosinci 1981, odešli do Rakouska.
"Nejsem si vědom trestného činu"
"Způsob, jakým byla prováděna profylakticko rozkladná opatření ze strany obžalovaných, vytvářel mezi občany, kteří byli podrobeni popsaným praktikám shora, atmosféru nejistoty, bezmocnosti, strachu a nedůvěry v činnost státních orgánů a nepochybnou nespokojenost s nezákonnými praktikami," stojí v prvoinstančním rozsudku, jejž vyšší soudy potvrdily.
Verdikt zdůraznil, že Komeda s manželkou a synem odešli ze země pro strach ze stupňujícího se psychického násilí a o život jako takový. Kvůli Marečkovi a Doušovi se museli vzdát státního občanství "s výhledem, že se nikdy nebudou moci vrátit a neuvidí své příbuzné a přátele, což je nutno považovat za zvlášť závažný následek jednání obžalovaných".
"Musel se schovávat, když byla vypjatá situace. Schovával se u mých přátel. Tam, kde jsem bydlela, měl udělanou cestu přes půdu do vedlejšího domu, takže když měl podezření, že by někdo mohl být u dveří, utekl tudy," vzpomněla u soudu Komedova tehdejší přítelkyně, disidentka Helena Koenigsmarková, která byla také cílem Marečkova a Doušova nátlaku.
Mareček u soudu vypovídat odmítl. Uvedl jen, že si není vědom, že by se "dopustil trestného činu". Během vyšetřování se snažil vysvětlit, že jen plnil rozkazy. Jeho argumentaci však soud rozbil. "Je zcela zřejmé, že to byl obžalovaný Mareček, který aktivně navrhoval různé operativní cesty - zpravodajské pohovory osob blízkých poškozenému, domovní prohlídky u poškozeného, i zadržení poškozeného…"
