Praha - Na začátku bylo před třemi týdny nenápadné, ale přelomové oznámení ministerstva vnitra. Resort uvedl, že poslanci a senátoři mohou podpořit libovolné množství uchazečů o Hrad. Do té doby všichni soudili, že jeden poslanec či senátor může podpořit jen jednoho kandidáta.
Po překotném honu na zákonodárce, jejichž podpisy by nahradily těžko dosažitelnou metu 50 tisíc podporujících občanů, pak přibylo pět kandidátů, kteří mohou doplnit předpokládané favority s občanskou nominací - Miloše Zemana, Jiřího Drahoše a Michala Horáčka. A jak se ukázalo v neděli, o podpisy zákonodárců se chce ucházet i expremiér Mirek Topolánek.
Způsoby, jakým se outsideři dostali k potřebnému počtu dvaceti poslanců či deseti senátorů, byly někdy vyloženě kuriózní. Třeba hudebník Petr Hannig sbíral podpisy na kapotě auta zaparkovaného na Malostranském náměstí, tedy nedaleko Poslanecké sněmovny.
"Chytil mě na ulici, bylo mi to celkem jedno"
"Chytil mě na ulici," vzpomíná nyní už bývalý poslanec TOP 09 Jaroslav Lobkowicz. V jeho případě měl Hannig zřejmě až mimořádné štěstí. "Měl to už napůl vyplněné, já jsem to podepsal. Bylo mi to celkem jedno, měl jsem úplně jiné myšlenky. Myslím, že je to muzikant, nabízel mi nějaká cédéčka. Zdržel jsem se tam nanejvýš minutu a běžel jsem dál," líčí Lobkowicz.
Hannig kandiduje s podporou Národní demokracie, kterou eviduje ministerstvo vnitra ve zprávách o extremismu. Její předáci se netají antisemitskými názory a důvěrou v konspirační teorie. Předseda strany Adam B. Bartoš v minulosti sestavoval "seznamy Židů" v Česku a volal po potřebě řešení židovské otázky. Bartoš byl odsouzen za antisemitismus, další jeho případ je nyní u soudu. Čelí obžalobě kvůli schvalování genocidy a podněcování k nenávisti.
Právě proto odmítl podpořit Hanniga Marek Černoch, zvolený v roce 2013 za Úsvit. "Oslovil mě asi třikrát, nejdříve náhodně na zastávce, poslal jsem ho kamsi. Spolupráce s podobnými lidmi je nemyslitelná," říká Černoch. "Pak na mě 'kleknul', jak se dneska říká, ve Sněmovní ulici, říkal, že bude volat," vzpomíná na neodbytného Hanniga Černoch, který letos už do sněmovny nekandidoval.
Hannig získal podporu celkem 26 poslanců, mezi nimi i libereckého komunisty Stanislava Mackovíka, který ve sněmovně skončil. "Větší výběr mi přijde lepší, není to černobílé," říká Mackovík. Podpis Hannigovi dal i lékař Jiří Koskuba, který také ve sněmovně, do níž byl zvolený za ČSSD, skončil. Koskuba byl s autogramy štědrý, podepsal se i Vratislavu Kulhánkovi a Jiřímu Hynkovi.
Kdo mě podpořil? Je to zbytečné, nebudeme to říkat
Petr Hannig, Vratislav Kulhánek ani Jiří Hynek nechtějí nyní sdělit, kteří poslanci je podpořili a kterým teoreticky mohou za kandidaturu a zviditelnění být zavázaní. "Myslím, že to je zbytečné," odráží stručně otázku Hannig. "Nebudeme to říkat," přizvukuje mluvčí Vratislava Kulhánka Vladimír Šulc.
Jiří Hynek, který si vybudoval kontakty s poslanci jako dlouholetý šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, je otevřenější. "Za poslanci jsem jezdil i domů, vedli jsme o kandidatuře debaty, za každým podpisem je příběh. Ale nenapadlo mě požádat je o souhlas se zveřejněním jména," říká. Uznává, že to "možná byla chyba", kterou ještě zkusí napravit.
Jména podporovatelů z řad poslanců tak lze zatím rekonstruovat jen zčásti. K podpoře byznysmena Kulhánka se například přihlásili zmíněný Jiří Koskuba, Stanislav Huml (oba ČSSD) a Nina Nováková (TOP 09).
Mezi 29 poslanci, kteří se podepsali Hynkovi, nechybí Marek Černoch či Antonín Seďa, dnes už bývalí poslanci, stejně jako Martin Lank a Jana Hnyková, kteří byli v roce 2013 zvoleni za Úsvit a v říjnových volbách neúspěšně kandidovali za Realisty. Hynka také podpořili poslanci Bohuslav Chalupa (ANO) a Václav Klučka (ČSSD).
Zálusk na končící poslance
Cílem prezidentských uchazečů se stali hlavně poslanci, kteří svůj mandát už neobhajovali nebo neobhájili. Ještě několik dnů po volbách totiž jejich podpis na kandidátní listině měl váhu poslaneckého. Rušno bylo také v horní komoře parlamentu, o podpis Václava Lásky stálo hned šest adeptů. "Senát jich byl plný," vypráví Láska.
Řada poslanců žádost o podporu nevyslyšela, například šéf lidovců Pavel Bělobrádek nebo Petr Gazdík a Jan Farský z hnutí STAN. "Jako hnutí podporujeme pana Drahoše, přijde mi chybné tříštit síly," říká k tomu Farský. Svůj podpis nikomu nedal ani Jiří Zlatuška (ANO).
Jana Lorencová (rovněž ANO) zase líčí, že zcela podporuje kandidaturu Miloše Zemana, proto nechce podpořit žádného možného protivníka.
Zájemci nepochodili ani u pirátů. "Někteří lidé nás oslovili, nikoho jsme však nenominovali," říká místopředseda pirátů Jakub Michálek. Kandidáti by podle něj měli mít větší podporu než jen dvacítky lidí, třebaže to jsou poslanci.
Marně se Pavel Fischer, Marek Hilšer a Petr Hannig "dvořili" senátorce Renatě Chmelové. "Kandidát v přímé volbě by měl sehnat podporu občanů, odstát si to na ulici, jako já, když jsem kandidovala do Senátu. Marek Hilšer mi říkal, že má stejný příběh jako já. Já mu řekla - nemáte. Stůjte na té ulici," odmítla Chmelová žadatele.
Sdílnější kandidáti se senátory v zádech
Sdílnější stran podporovatelů byli dva kandidáti nominovaní hlasy z horní komory, Marek Hilšer a Pavel Fischer. Za oběma jsou senátoři z demokratických stran, ani jeden z nich se nechlubil podporou ANO či KSČM. Hilšer zmínil jména Ladislava Kose, Petra Orla, Zdeňka Papouška, Václava Lásky, Lumíra Kantora či Jana Žaloudíka.
Papoušek sám nicméně Hilšerovi vyjádřil jen slovní podporu, senátorský podpis ale dal Pavlu Fischerovi. Toho podpisem podpořili i senátoři Jiří Šesták, Petr Šilar, Tomáš Czernin, Jitka Seitlová, František Bublan, Václav Hampl a Jiří Oberfalzer. Kompletní seznam chce Fischerův tým zveřejnit po 7. listopadu.
Případné lpění na utajení podporovatelů, na němž nyní trvají zejména Hannig a Kulhánek, ale kandidátům stejně k ničemu nebude. Jména totiž koncem listopadu zveřejní ministerstvo vnitra.
Outsideři můžou volby rozhodnout
Outsideři navíc mohou mít na výsledek volby prezidenta rozhodující vliv. Roli sehraje to, kolik hlasů komu odeberou, případně koho podpoří, pokud svou kandidaturu vzdají. Tím mohou při těsném průběhu prvního kola voleb ovlivnit složení kola druhého, tedy i výsledek.
Po volbách v roce 2013 se například mluvilo o tom, že Miloš Zeman měl proti Karlu Schwarzenbergovi, tehdejšímu ministrovi mimořádně neoblíbené vlády, snazší pozici, než jakou by býval mohl mít například proti kandidátovi tehdy silné ČSSD Jiřímu Dienstbierovi. Jenže Schwarzenberg těsně před prvním kolem výrazně posiloval a nakonec se probil do finále, ve kterém prohrál.
