Česká republika - Projekt Proti ztrátě paměti pomalu vrcholí. Akce Člověka v tísni si dala za úkol připomínat oběti i zločiny komunistického režimu.
Při příležitosti úmrtí Milady Horákové se tak snaží poukázat na dnešní relativizování dějin i obrušování hran.
"Jsme přesvědčeni, že nostalgické vzpomínání na komunistický včerejšek a hledání jeho 'pozitiv' nám nic dobrého nepřinese. Současnost jistě není jednoduchá, demokracie a otevřená ekonomika přinášejí vedle výhod také problémy, s nimiž je třeba se každý den potýkat. To však neznamená, že bychom se měli 'inspirovat' zločinným režimem. Ten by nám měl naopak sloužit jako trvalé varování," říká Karel Strachota, ředitel projektu Příběhy bezpráví, v jehož rámci kampaň probíhá.
Pomoci má tak například brožura, která vyvrací nejběžnější mýty o éře komunismu, nebo memorandum, jež může každý podepsat. Součástí programu jsou pak také mše, přednášky, výstavy, ale hlavně dokumentární film.
"Strach byl horší než bití samo"
Snímek "Ztráta paměti: Žalář je čest, ne ponížení" je totiž společným jmenovatelem celého programu, jen ve čtvrtek ho budou promítat více než dvě desítky českých měst a obcí.
Aktuálně.cz vám nyní přináší krátkou ukázku, na celý snímek se můžete legálně a zdarma podívat od 24. do 30. června ZDE.
Druhý díl dokumentární tetralogie režiséra Milana Maryšky a scenáristy Jiřího Stránského z roku 2000 je věnován všem politickým vězňům komunistického Československa.
"Počet obětí komunistického teroru v letech 1948 až 1989 je děsivý. Popraveno bylo 241 politických vězňů, tisíce zemřely ve vězeních a lágrech, další desetitisíce v nich prožily dlouhá léta. Stejně hrůzná jako tato čísla jsou svědectví jednotlivých vězňů," vysvětluje Člověk v tísni.
Mezi oběťmi, kterým se film věnuje, je právě i Horáková a skupina Rudolfa Slánského. "Většina obviněných byla bitím a mučením tak zpracována, že před soudem vypovídali jak z gramofonové desky. Byla to éra strachu," vysvětluje v dokumentu fungování komunistické justice právník Pavel Vítek, který spolupodepsal sedm rozsudků smrti.
"Každý den nás bili. Strach z toho bití byl horší než bití samo," říká v dokumentu například Václav Kamarád. "Než přišel bachař odvést nás na výslech, museli jsme mít černou pásku přes oči. Při výslechu mě přivázali řetězem za nohu a bili a kopali. Strašně to bolelo," vzpomíná zase Hilda Čiháková.
Film doprovodí diskuse nebo Tržiště paměti
Snímek poběží na několika místech v Praze, doprovodí ho diskuse s pamětníky, například se zakladateli Jazzové sekce. Kromě toho se v metropoli můžete těšit na Tržiště paměti, kde budou od 12:00 do 18:00 pamětníci sdílet své zkušenosti s návštěvníky.
Města, která se do projektu zapojila:
- Bobrová
- České Budějovice
- Frýdek-Místek
- Chříč
- Hodonín
- Jaroměřice nad Rokytnou
- Karlovy Vary
- Liberec
- Litomyšl
- Most
- Ostrava
- Pardubice
- Polička
- Praha
- Příbram
- Trutnov
- Svitavy
- Turnov
- Uherské Hradiště
- Uherský Brod
- Ústí nad Labem
- Velká Bíteš
- Železný Brod
Účast potvrdil například biskup a bývalý disident Václav Malý, hokejista a bývalý politický vězeň Augustin Bubník nebo Konfederace politických vězňů. Připojily se také známé osobnosti, například Bára Hrzánová, Jan Hřebejk nebo Helena Třeštíková.
Ostrava ve čtvrtek zahájí výstavu o Miladě Horákové, jejíž součástí bude i promítání dokumentárních filmů. Uherské Hradiště pak představí projekt "Život za mřížemi", Most představí přednášku o dobovém myšlení.
V Příbrami, v prostorách bývalého lágru vojna, zase proběhne mše za oběti komunistického režimu. Po ní pak bude následovat přednáška o číhošťském faráři Josefu Toufarovi.
Boj proti mýtům
Deník Aktuálně.cz v rámci projektu bojuje proti ztrátě paměti i obrazem. Historii tak připomíná i pomocí "oživených" galerií, které jste již na Aktuálně.cz měli možnost vidět dříve.
Nově je doprovází popisky z jednotlivých kapitol brožury "O komunistických časech", kterou Člověk v tísni v rámci celé akce připravil a která upozorňuje na některé mýty o komunistickém režimu.
Bez voleb a bez svobody:
Pokud při debatách o minulosti naší země zazní pochybnosti, zda režim v bývalém Československu lze vůbec označit za totalitní, je na místě připomenout základní rysy života v ČSSR: od února 1948 do listopadu 1989 v zemi vládla výhradně KSČ a nekonaly se ani jedny svobodné volby; existovala pouze jedna státní ideologie; zájmy vládní strany prosazovala politická policie; soukromé vlastnictví bylo zásadně omezeno a soukromé podnikání zakázáno; s krátkou výjimkou let 1968-1969 v zemi nebyla svoboda slova, projevu, shromažďování a zůstala omezena svoboda pohybu. Lidé, kteří kritizovali stát a jeho ideologii, byli pronásledováni. Navíc po celou dobu Československo podléhalo Sovětskému svazu, fakticky bylo jeho kolonií.
Celou kapitolu "V komunistickém Československu nebyl totalitní režim" najdete v brožuře O komunistických časech.
Nulová nezaměstnanost:
Při debatách o naší komunistické minulosti často zaznívá povzdech, že za bývalého režimu byla práce pro všechny a nikdo netrpěl nezaměstnaností. Vzpomínky na komunistické časy, kdy se stát o své občany "dovedl postarat", se dobře poslouchají. Zvlášť když přijde krize. Jenže to všechno se odehrávalo v kulisách postižené a ochromené ekonomiky, která i kvůli pracovní povinnosti vzdorovala jakékoli modernizaci. Statisíce lidí docházely do zbytečných chátrajících provozoven a úřadů, kde jen utloukaly čas. A to je zcela zásadní věc, na niž se při diskusích o minulosti soustavně zapomíná. Předlistopadový ekonomický systém nepředstavoval "alternativu" ke dnešku - byl to mohutný experiment, který zkrachoval.
Celou kapitolu "Nebyla nezaměstnanost, práce byla pro všechny" najdete v brožuře O komunistických časech.
