Spuštění jednoho z nejdůležitějších strategických projektů armády srovnává podplukovník Zelinka s nervozitou výsadkářů těsně před padákovým seskokem z paluby letounu.
"Poslední kontrola padáků, upevnění vybavení a zbraní. Ujištění, že jste nic nepodcenili. Právě v této fázi se před spuštěním výstavby výsadkového pluku nacházíme. Dokončili jsme všechny kontroly, zakotvili výtažná lana a stojíme na pomyslné vysazovací rampě letounu."
Armáda už 1. června otevře ve všech krajích rekrutační střediska, kde se zájemci o službu ve výsadkovém pluku mohou přihlásit. A Zelinka věří, že startující projekt zaujme "především devatenáctileté kluky, kteří se u výsadkářů najdou jako střelci, kulometníci anebo třeba řidiči".
Zároveň se startujícími nábory nových výsadkářů má už k 1. červenci vzniknout tzv. organizační jádro výsadkového pluku. A Ivo Zelinka v něm bude zástupcem velitele Róberta Dziaka, jenž se po třech letech vrací ze struktur NATO v americkém Norfolku.
Dziak tam působil jako náčelník oddělení bojové přípravy. Měl by tedy mít podle Zelinky strategický nadhled jako jen málokdo v české armádě. Počáteční - tedy základní - operační schopnosti by pak výsadkový pluk mohl dosáhnout 1. ledna 2021.
Desítky výsadkářských míst
"Jde o desítky a desítky základních výsadkářských míst, v nichž se mohou uplatnit," dodává podplukovník. A ve stylu propagační náborové kampaně je láká: "Stačí přijít do rekrutačního střediska, oznámit, že chtějí být výsadkáři, a zeptat se, co jim armáda může nabídnout."
Tak jednoduché to ale podle bývalého náčelníka Generálního štábu Jiřího Šedivého nejspíše nebude. Navíc jemu je bližší spíše alternativa - standardní airmobilní prapor podobný výsadkovým jednotkám spojenců.
"Vedení armády se ale rozhodlo pro variantu výsadkového pluku složeného z několika komando rot. V obou případech to ale spustí výrazné změny v pozemních i vzdušných armádních silách," připomíná Šedivý. Nejdůležitější podle něj přesto je, že velení armády reaguje pružně na nová rizika, která mohou v budoucnu Česko a jeho spojence ohrozit - ať už jde o terorismus, migrační krize, anebo velmocenskou a agresivní politiku některých států.
Na jakoukoliv operaci start v krátké době
Rovněž současný náčelník Generálního štábu Aleš Opata zdůvodňuje existenci výsadkového pluku zhoršujícími se bezpečnostními poměry, a tedy i nutností mít k dispozici síly okamžité reakce, které budou schopny v krátké době vyrazit na jakoukoliv operaci. "A kamkoliv," dodává.
Ivo Zelinka
Podplukovník - koordinátor výstavby nového výsadkového pluku. Vystudoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově - průzkumný obor. Absolvent elitního kurzu RANGER v USA. Magistr mezinárodních vztahů. Absolvent Univerzity námořní pěchoty USA.
Síly okamžité reakce USA jsou například schopny spustit operaci do osmnácti hodin. A Opata tím nemá na mysli pouze akce v zahraničí, ale i na území České republiky. Stručně řečeno: v případě jakékoliv krize budou výsadkáři prvními vyslanými jednotkami, na něž navážou hlavní síly. Ať už půjde o rovněž připravovanou těžkou brigádu na pásových obrněných vozidlech, anebo naopak tu lehkou na současných obrněncích Pandur.
"Síly okamžité reakce České republiky budou schopny vyrazit do desítek hodin na jakoukoliv akci. Ne celý pluk, ale vždy jen jeho část, která je právě v pohotovosti," vysvětluje Zelinka.
Alianční stratégové zmiňují tři rovnocenné bezpečnostní hrozby: agresivní chování Ruska, migrační vlnu a islámské radikály. Všechny tři se přitom vzájemně ovlivňují. Státní aktér, tedy Rusko, může například vyvolat migrační vlnu. A v migrační vlně mohou být i radikálové.
A nikdo neví, která z těchto hrozeb vystoupí do popředí za pět let a která naopak ustoupí. Určitě tu ale podle oslovených odborníků budou i za zmíněných pět let všechny tři. "Nezapomínejme na šok z roku 2014, kdy Rusko bleskově obsadilo ukrajinský Krym, aniž by se kdokoliv vzmohl na cokoliv," připomíná Jiří Šedivý.
Do Pobaltí, Afghánistánu i na české hranice
Pokud by se tedy zhoršily například bezpečnostní poměry v Pobaltí, kde dlouhodobě působí i mechanizovaná rota české armády, a jestliže by se NATO rozhodlo v odpovědi posílit na místě vojenskou přítomnost, tak by podle expertů nebyl problém vyslat do Pobaltí okamžitě rotu výsadkového pluku. Jak ale říkají - jde jen o názorný a čistě hypotetický příklad.
V jiném případě by výsadkáři mohli okamžitě posílit české jednotky v Afghánistánu. Anebo pomoci Čechům v zahraničí ohroženým humanitární, bezpečnostní či živelní katastrofou. "Tak jako němečtí výsadkáři pomohli v roce 2014 v operaci Pegasus ropným inženýrům, kteří uvázli uprostřed Libye, a v bezpečí je dopravili do Německa," vysvětluje Zelinka.
Výsadkáři by ale také mohli ve velmi krátkém čase zasáhnout na státní hranici, pokud by si to kvůli migrační krizi vyžadovala situace.
Jestliže Česko bude muset v budoucnu vyslat v bezpečnostní krizi v krátkém čase do střetu údernou bojovou jednotku, tak právě k této operaci se podle Zelinky nejlépe hodí výsadkový pluk. Navíc bude schopen nasazení na dvou různých směrech.
Česká armáda má také k dispozici - v NATO velmi ceněné - speciální síly. Ty ale nejsou podle bezpečnostních expertů k podobným akcím vhodné, jakkoliv by je zvládly. Operují totiž především v prostředí, v němž běžný voják není schopen působit.
Velmi specifický výcvik speciálních sil trvá kromě toho velmi dlouho, a je tudíž drahý. A jak dodává Zelinka: "S těmito muži není možné plýtvat v běžných akcích či bojových konfliktech. Jsou naopak nasazováni do operací, které nikdo jiný nezvládne." Při zmíněné operaci Pegasus v Libyi našli například němečtí speciálové své inženýry v poušti a dopravili je do míst, odkud si je pak mohli výsadkáři vyzvednout.
Začínající výstavbu výsadkového pluku považuje generál Šedivý za velmi ambiciózní a rozsáhlý projekt, jehož příprava zahrnuje množství souběžných kroků. Nutná je například velmi intenzivní komunikace s letectvem, pozemními silami, spojaři či s lidmi, kteří se věnují armádním nemovitostem. Pluk totiž podstatně rozšíří již existující základnu výsadkového praporu v Chrudimi.
Skákali bychom i ze spojeneckých letounů
US Army má jedinou 82. výsadkovou divizi, 173. výsadkovou brigádu a typově obdobnou elitní brigádu Rangers. Výsadkovou brigádu mají pak v NATO například Poláci, Britové či Francouzi, Němci disponují několika výsadkovými pluky.
Češi nyní tuto jednotku budují tak, aby její přepravu zajišťovalo národní dopravní letectvo. Armáda provozuje čtyři dopravní letouny CASA a rozšířit chce tuto flotilu o další dva stroje stejného typu. Česko kromě toho udržuje stálé partnerství s polskou 6. výsadkovou brigádou a již zmíněnou 173. brigádou USA.
V případě krize a nasazení českých výsadkářů by tedy podle Ivo Zelinky byli nejspíše začleněni do alianční výsadkové operace. "Takže bychom skákali i ze spojeneckých letounů. Jako například před časem v Ralsku z letounů Hercules a Globemaster," upřesňuje Zelinka. Proto se také dokončuje certifikace českých padáků vhodných pro americké letouny. "Aby nám oni nemuseli půjčovat své padáky a my mohli skákat z těch lépe řiditelných," vysvětluje podplukovník.
Při otázce na počty výsadkářů nově vznikajícího pluku nechce být Zelinka konkrétní s vysvětlením, že jakýkoliv pluk je podle standardů NATO větší než prapor a menší než brigáda. "Mluvíme tu o jednotce o velikosti od devíti set do osmnácti set vojáků. V našem případě půjde zhruba o víc než tisíc lidí," naznačuje.
A jak si na tom bude výsadkový pluk stát v roce 2025, až dosáhne plné operační schopnosti? "Naplněn by měl být alespoň z pětaosmdesáti procent, k dispozici bude mít potřebnou techniku včetně ubytovacího a výcvikového zázemí," odhaduje Zelinka.
Spočítány prý jsou i přijatelné náklady: stará vozidla Kajman, která jsou už na hranici životnosti, by vyšla na 1,8 miliardy korun. Nová lehká útočná vozidla pak výsadkový pluk vyjdou na čtyři až pět miliard. Velení armády se přitom kloní k druhé variantě - s kvalitnější balistickou ochranou i se systémy velení a řízení či datovým spojením.
Těžká brigáda zůstává nicméně nejdůležitějším prvkem obrany Česka. Půjde o páteř pozemních sil v podobě jednoho tankového a tří mechanizovaných praporů. A rovněž tato jednotka má vzniknout do roku 2025. Po tomto termínu bude muset vláda rozhodnout o hloubkové modernizaci stárnoucích tanků T-72MCZ anebo o koupi jiného aliančního typu.
"Bez tankového vojska se neobejdeme. A armády, které to učinily, toho vzápětí hořce litovaly, takže si dnes tanky pronajímají," připomíná Ivo Zelinka. A třeba Němci si kupují zpět tanky, které před časem prodali některým spojencům.
