Praha - Dvě a půl miliardy si letos ze státního rozpočtu "ukousne" poměrně mladá Technologická agentura České republiky.
Jejím úkolem je podporovat v Česku aplikovaný a orientovaný výzkum; ze strany akademiků je však často bombardovaná kritikou za posílání "levných peněz" firmám.
Její šéfka Rút Bízková v rozhovoru pro Aktuálně.cz roli agentury hájí a zároveň přibližuje úskalí podpory aplikovaného výzkumu pramenící zejména z jeho problematického kvalitativního hodnocení.
"Je to věc, o které se hodně mluví, ale jednoznačné zhodnocení přínosů zatím nemáme. Není to jednoduché a ani v našem evropském okolí není dáno jednoznačně, jak počítat přínosy aplikovaného výzkumu," konstatuje Bízková.
A protože některé projekty opravdu končí pouze patentem, chystá agentura změny, které by měly vést k zohlednění jejich reálného využití.
"Chystáme nový způsob hodnocení našich projektů, který nebude počítat jen to, že daný projekt skončil patentem, ale také jeho dopady a reálné užití. To by mělo vést například ke zlepšení kvality života, zvýšení konkurenceschopnosti, nebo zavedení nové technologie," dodává.
Aktuálně.cz: Existuje vůbec nějaký koncept toho, jak u nás aplikovaný výzkum podporovat? Jaké jsou prioritní oblasti a podobně?
V červenci loňského roku schválila vláda priority orientovaného výzkumu. Ten přitom rozdělila do šesti velkých věcných oblastí, do nichž by prostředky měly směřovat přednostně.
Priority byly stanoveny na základě zkušeností a práce týmů jak z výzkumu, tak z praxe; tito lidé identifikovali oblasti výzkumu, které jsou pro tuzemskou společnost nejvýznamnější.
Každá státní organizace, která po tomto datu připravuje nějaký program, musí ho připravovat v souladu s těmito prioritami.
A.cz: Jak a kdy by měl být tento systém zaveden do praxe?
Způsob implementace priorit by měl být stanoven do poloviny letošního roku. V polovině ledna bude vyhlášena výzva na druhou veřejnou soutěž v programu Omega, který se soustředí na podporu společenskovědního výzkumu - a už zde budeme brát ohled na tyto priority.
V březnu pak otevřeme druhou soutěž v programu Centra kompetence a i zde na podporu dosáhnou především ta centra, která budou splňovat kritéria Národních priorit orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací.
A.cz: Jedním z častých argumentů kritiků podpory aplikovaného výzkumu je problematická - prakticky nemožná - měřitelnost jeho výstupů. Sdílíte tento názor? Jde nějak objektivně hodnotit výstupy podpory aplikovaného výzkumu?
Řekla bych, že výstupy jsou v aplikovaném výzkumu stejně dobře měřitelné jako v základním výzkumu. Jedna věc je počítání publikací, hodnocení jejich významnosti, což je charakteristika základního výzkumu. Výstupy aplikovaného výzkumu, tedy patenty, průmyslové vzory a prototypy jsou nepochybně také dobře měřitelné.
A.cz: Ale to stejně neřeší samotnou kvalitu - není patent jako patent.
Máte pravdu a platí to o výzkumu jako celku, ať už základním nebo aplikovaném. Jde o to, na co klademe důraz. Pokud je na konci aplikovaného výzkumu patent, je to na první pohled fajn, ale smysl má až ve chvíli, kdy se účinně uplatní v praxi.
Samozřejmě se může ukázat, že je to patent pro patent, protože je to právě to, co je hodnoceno. Pokud potom lze daný výzkum do patentu dovést, tak je do patentu doveden, ačkoliv v praxi třeba příliš využití nemá.
Chystáme proto nový způsob hodnocení našich projektů, který nebude počítat jen to, že daný projekt skončil patentem, ale také jeho dopady a reálné užití. To by mělo vést např. ke zlepšení kvality života, zvýšení konkurenceschopnosti, zavedení nové technologie šetrnější k životnímu prostředí apod.
Problém hodnocení firemního výzkumu je následující - z veřejných zdrojů se podpoří firemní výzkum, nějak to skončí, má to nějaký výsledek - a už se startuje nový program.
Pokud nemá být narušena kontinuita výzkumu, nejde to dělat jinak, ale zároveň se věnuje málo pozornosti následujícím třem až pěti letem - a my právě chceme, aby se skutečně vyhodnocovalo, zda to opravdu něco přineslo.
A.cz: Takže vy nejste v současnosti schopní posoudit a říct, jakou váhu má ten či onen patent a zda byl daný projekt úspěšný či nikoliv?
Jedna věc je, jak vyhodnotit patenty a jejich dopady - to je spíš otázka na ostatní poskytovatele a Radu pro výzkum, vývoj a inovace, protože ty výsledky jsou v její databázi a navíc pocházejí z jiných programů než z našich. Nezapomínejme na to, že Technologická agentura je "na trhu" teprve tři roky a první hmatatelné výsledky budeme mít v tomto roce.
Ty významnější navíc budeme mít až příští rok - takže zda ten či onen patent k něčemu byl, budeme schopní zhodnotit poprvé někdy v letech 2018 či 2019. Výzkum je "běh na poměrně dlouhou trať".
Pravda je, že je to věc, o které se hodně mluví, ale jednoznačné zhodnocení přínosů zatím nemáme. Není to jednoduché a ani v našem evropském okolí není dáno jednoznačně, jak počítat přínosy aplikovaného výzkumu. Je povícero možností, jak výstupy hodnotit.
A.cz: A v okamžiku, kdy byste tyto informace měli, došlo by k jejich zohlednění?
Ano, přesně tak. Až na základě tohoto se dá říci "usilujme o to, aby výsledkem výzkumu byly patenty nebo průmyslové vzory".
A.cz: O co jde v programu Center kompetence, která v rozhovoru pro Aktuálně.cz nazval Petr Šebo "Potěmkinovými vesnicemi"?
Těmi Centra kompetence v žádném případě nejsou. Jejich smysl spočívá např. v tom, že dávají mladým výzkumníkům šanci vyrůstat v prostředí, kde se aplikovaný výzkum provádí v úzké návaznosti na reálné potřeby samotných podniků. Je to cesta, jak připravit a vyškolit lidi schopné kvalifikovaně posoudit, nakolik je možné tu či onu myšlenku uplatnit v praxi.
A v tom jsme v doručených žádostech viděli slabé místo. Jejich součástí je i marketingová studie, ve které se prokazuje znalost trhu a možnosti uplatnění výsledků výzkumu na něm. Na ní se ukazuje, že výzkumná komunita je velmi slabá ve schopnosti vyhodnocení uplatnění výzkumného potenciálu v praxi.
A.cz: Řešilo se to již nějak?
V Národní politice výzkumu a vývoje byla identifikována potřeba posílit "manažerské řízení vysokých škol a výzkumných pracovišť", protože se ukazuje, že za špatnou přenositelností výsledků výzkumu a vývoje stojí z velké části právě rigidní řízení výzkumných pracovišť a jejich "nepobídková" vnitřní pravidla.
Máme zkušenost z řady škol a dalších pracovišť, kde lidé vidí potenciál v uplatnění získaných výsledků v praxi - jejich realizace je po formální stránce tak náročná, že pokud to není z nějakého důvodu "nezbytné" - třeba proto, že to vylepší hodnocení dotyčné instituce - raději to vzdají, než aby se trápili. A to je velká škoda.
A.cz: Mohla byste popsat, jak vůbec mají ona Centra kompetence fungovat?
Uvedu příklad Centra kompetence pro klasickou energetiku, což je celkem významná věc, když si vezmete, kolik zemí v Evropě používá uhlí pro teplárenství a výrobu elektřiny. Navíc je tu srozumitelný požadavek udržet určitou nezávislost České republiky na dovozu energetických surovin.
V tomto centru se spojilo ČVUT s dvanácti dalšími výzkumnými pracovišti a firmami. Projekt je rozdělen do osmi "balíčků", přičemž každý z těch balíčků má jasně identifikované výsledky - například, že daný projekt musí přinést určité množství aplikovaných výsledků, třeba čtyři patenty.
Zároveň obsahuje samostatný balíček pro mladé výzkumné pracovníky. Škola pracuje na výzkumu, který v určité fázi předá firmě. Ta pak pokračuje na vývoji, který dotáhne do praxe. To umožňuje, aby mladí lidé ze škol spolupracovali na celém procesu v daleko větší míře, než je dosud obvyklé.
A.cz: Žadatelé o tento typ podpory musí předkládat nějaký výzkumný záměr, označovaný jako strategická výzkumná agenda. Projekty jsou na osm let, celkově se počítá s více jak šesti miliardami korun na jejich podporu, proto je na místě otázka, co od nich na začátku chcete, jak podrobně musí své záměry popsat?
Dokumentace k jednomu Centru kompetence měla třeba dvě stě stran, ale to je opravdu velmi kvantitativní kritérium. Popis byl podrobný v míře, kterou předkladatelé uznali za vhodnou a nutnou.
