Moc nacistické říše dosahovala v květnu 1942 absolutního vrcholu. Adolfu Hitlerovi vycházelo doslova vše, na co sáhl: osamocená Velká Británie zápasila o život a na dně Atlantiku končily stovky torpédovaných lodí západních spojenců.
Ve stejné době obklíčil nacistický wehrmacht sovětský Leningrad, obsazoval Krym, Kavkaz a táhl na Stalingrad. Blízcí Hitlerovi spojenci Japonci kráčeli po útoku na americkou námořní a leteckou základnu Pearl Harbor v Pacifiku od vítězství k vítězství.
A právě v této osudové chvíli zaútočili před sedmasedmdesáti lety 27. května v 10.35 hod. v pražských Holešovičkách dva parašutisté Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem na jednoho z nejmocnějších mužů nacistické říše Reinharda Heydricha.
Výbuch Kubišovy bomby Heydricha smrtelně zranil a nacističtí pohlaváři byli v šoku.
"Atentát na Heydricha byl vyhranou a nesmírně důležitou bitvou," hodnotí historik Jan Břečka z Moravského zemského muzea.
Dvacetivteřinovou akci paraskupiny Anthropoid považuje za jeden z nejvýraznějších protinacistických činů odbojářů v nacisty okupované Evropě.
"Řekl bych dokonce, že jde o hvězdnou chvíli evropského protinacistického odboje," dodává historik Eduard Stehlík.
Ten v britských archivech objevil dopis velitele SOE (Oddělení pro zvláštní operace) generála Colina Gubbinse, v němž blahopřeje šéfovi československé zpravodajské služby v Londýně Františku Moravcovi k dokonale zvládnuté akci.
"Ti dva muži (Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem - pozn. red.) jsou teď nepochybně v nesmírně složité situaci a já se za ně modlím. Už v tuto chvíli vstoupili do evropských dějin," konstatoval Gubbins.
Pochyby o odvaze Čechů přiživovali už nacisté
Necelá půlminuta vytvořila předpoklady k zneplatnění mnichovské dohody z roku 1938, která připravila Čechy, Moravu a Slezsko o třetinu území a k jejímuž odvolání se západní mocnosti stále neměly, protože Československo se jí - byť pod nátlakem - podvolilo.
Velká Británie s Francií odstoupily od Mnichova brzy po atentátu na Reinharda Heydricha.
Podle badatele Jaroslava Čvančary není vyloučeno, že nebýt Kubiše a Gabčíka mohlo být poválečné Československo obnoveno bez jím před válkou odstoupeného pohraničí.
Neméně důležitý byl ovšem i důkaz spojencům, že Češi proti okupantům opravdu bojují. Jak totiž historici připomínají: protektorátní zbrojovky opouštěla v této době obrovská množství obrněnců, bojových letadel, bomb a jiného válečného materiálu.
Likvidace Reinharda Heydricha byla přesto nemyslitelná bez pomoci stovek lidí z domácího odboje, kteří tím riskovali vše, včetně životů svých i svých blízkých. Většina z nich později skončila na popravišti nebo zahynula v koncentračních táborech.
"Když pomineme stovky a tisíce dalších odbojářů, existuje snad pádnější odpověď na dodnes přežívající pochyby o odvaze Čechů v letech okupace?" ptá se historik Eduard Stehlík.
Pochyby o chování Čechů v letech válečné okupace přiživovali podle Vojtěcha Šustka z Archivu hlavního města Prahy už nacisté.
"Takže my dnes leckdy jen papouškujeme nacistickou propagandu o zbabělosti a povolnosti Čechů," konstatuje Šustek.
Před Anthropoidem se museli sklonit i komunisté
Až do heydrichiády a masových represí nemuseli pomocníci parašutistů vždy tušit, co všechno mohou čekat v odvetě nacistů za atentát na Heydricha.
Odbojáři, ale i vojáci se totiž až do té doby často naivně domnívali, že pokud nacisté nebudou mít důkazy o jejich odbojové činnosti, nemůžou je odsoudit.
"Odbojářům ale nedocházelo, že korunním svědkem je úředník gestapa, který jednoduše prohlásí, že jím vyslýchaní lidé parašutistům pomáhali," vysvětluje Stehlík.
Pokud tedy odbojáři vždy netušili, co je po atentátu čeká, už druhý den po smrtelném zranění Reinharda Heydricha to věděli všichni.
Přesto lidé v pomoci parašutistům pokračovali.
24. října 1942 - tedy už bez mála pět měsíců po atentátu - je v protektorátu z Velké Británie vysazena nová paraskupina Antimony (František Zázvorka, Stanislav Srazil a Lubomír Jasínek - pozn red.).
V ten samý den přitom nacisté v rakouském Mauthausenu popravili 262 spolupracovníků parašutistů ze skupiny Anthropoid i některých dalších.
"Přesto se opět našly desítky a stovky statečných vlastenců, kteří parašutistům ze skupiny Antimony pomáhali. Těmto lidem bylo už naprosto jasné, co vše riskují. Už si nedělali nejmenší iluze," připomíná Stehlík.
Akce Anthropoidu a pak i poslední boj sedmi parašutistů v pražském kostele Cyrila a Metoděje z jara 1942 je natolik silným morálním příkladem, že ho po válce nemohli ignorovat ani komunisté.
Ti přitom jinak vše, co souviselo s prozápadními odbojáři, systematicky diskreditovali.
"Museli se před Kubišem a Gabčíkem nakonec přece jen sklonit a vlastně jen proto mohl režisér Jiří Sequens natočit film Atentát, třebaže až v období politického uvolnění v roce 1964," říká badatel Čvančara.
Riziko smrti
Parašutisté vysazení za války do protektorátu počítali i s rizikem smrti. Civilisté doma se ale mohli rozhodnout, zda jim pomůžou. Tím spíš, že v mnoha případech šlo o ženy s dětmi.
Známý libeňský řezník Bohumil Vosmík například dodával prostřednictvím Františka Jarolímka parašutistům maso.
Vosmíka gestapo zatklo a již 24. října 1942 popravilo na Kobyliské střelnici. A stejně tak jeho manželku Annu, dceru Boženu, syny Bohumila a Oldřicha, snachu Alžbětu a také pomocníka v obchodě Václava Mihulu.
"Ideály svobody byly těmto lidem dražší než vlastní život. Život bez těchto ideálů pro ně postrádal smysl," shrnuje badatel Jaroslav Čvančara.
Výčet rodin, které parašutistům před atentátem, ale i po něm pomáhaly, je podle Eduarda Stehlíka nekonečný.
"Ať již šlo o rodinu Khodlovu, Ogounovu, Pecháčkovu anebo tu mé profesorky na kreslení Zdenky Landové, u které se zase schovával Adolf Opálka (skupina Out Distance - pozn. red.). Pominout samozřejmě nemůžeme ani děvčata Kubiše a Gabčíka Marii Kovárníkovou s Annou Malinovou, která neprozradila Františka Šafaříka (zaměstnanec Hradu, který dodával Anthropoidu informace o pohybu Heydricha - pozn. red.). Vraždění se často zastavilo u hrdinství těchto lidí, kteří při brutálních výsleších a mučení nepromluvili," říká obdivně Stehlík.
Pocta prezidenta Gaucka
Německý prezident Joachim Gauck poslal před sedmi lety dopis svému tehdejšímu českému protějšku Václavu Klausovi.
V něm jako první politik z Německa jmenovitě uvádí jména parašutistů Jana Kubiše, Josefa Gabčíka, Adolfa Opálky, Josefa Valčíka, Jana Hrubého, Josefa Bublíka a Jaroslava Švarce, kteří v obklíčení stovek vojáků Waffen SS padli 18. června v pražském kostele Cyrila a Metoděje.
Gauck v dopise zmiňuje i pomocníky parašutistů.
"Jejich život a odpor proti okupaci i brutální diktatuře jsou povzbuzením pro náš vlastní život. Svět potřebuje takové příklady," konstatoval tehdejší německý prezident.
Čechoslováci v této pro ně jedné z nejtěžších chvil v jejich historii podle oslovených historiků jednoznačně obstáli.
Příběh skupiny Anthropoid dokazuje, že skutečný život je mnohem strhující než jakákoliv fikce.
"Silnější příběh snad už ani nejde vymyslet. Jsou v něm hrdinové, jejich obětaví pomocníci, až dojímavá love story, ovšem i tyran, zrádce, ale i morální apel pro dnešek. Nic už do toho příběhu antických rozměrů nemusíme přidávat," shrnuje Stehlík.
Tragickými důsledky atentátu na Heydricha byly na druhé straně obrovské represe.
Z povrchu země zmizely obce Lidice a Ležáky. Nacisté popravili tisíce vlastenců. Na dlouho byl zdecimován domácí odboj.
Podle řady lidí to ale nebylo nadarmo.
"Válku s nacisty bylo přece nutné vybojovat a jen pasivně nepřihlížet Heydrichovým plánům o likvidaci českého národa, přesídlení jeho zbytků na Sibiř či převýchovu rasově vhodných," prohlásil nedávno zemřelý hrdina druhé světové války parašutista Tomáš Sedláček.
"Pokud měl člověk volit mezi tím, zda sedět doma a jen čekat, anebo si vybrat odpor proti tyranovi, který plánoval vyvraždění Čechů, Moravanů a Slezanů, tak byla volba pro každého slušného člověka jasná," dodal k sedmasedmdesát let starému dilematu spisovatel Jiří Šulc, autor bestselleru Dva proti říši, popisujícího právě příběh parašutistů a jejich pomocníků.
Jeden z čelných nacistů Reinhard Heydrich byl totiž nejen architektem holokaustu (nacistického plánu na vyvraždění Židů - pozn.red.), ale i hlavním tvůrcem jejich výkonného policejního a bezpečnostního aparátu.
Tedy ceněným expertem na potlačování odboje v zemích, které nacisté okupovali.
Výsledek druhé světové války by byl velmi pravděpodobně jiný, pokud by se Heydrich dožil jejího konce.
V pražských Holešovičkách mu ale zkřížili cestu Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem.
