Praha/Kapské Město - Když koncem loňského roku porazil ve volbách předsedy Afrického národního kongresu (ANC) úřadujícího prezidenta Thabo Mbekiho jeho stranický rival a bývalý viceprezident Jacob Zuma, mnozí pozorovatelé na Západě se vyděsili.
Je totiž nepsaným pravidlem jihoafrické politiky, že šéf ANC se stává i hlavou státu. Příští prezidentské volby se přitom konají v Jižní Africe už příští rok a Mbeki v nich podle ústavy už nemůže kandidovat.
Tento týden se pravděpodobný příští prezident jediné africké země aspirující na status velmoci přijel představit do Berlína, Londýna a Paříže a měl toho hodně co vysvětlovat.
Vlevo v bok?
Panice z možného radikálního obratu vlevo začali po prosincovém sjezdu ANC v Polokwane propadat především investoři a manažeři nadnárodních korporací, kteří mají v nejvýkonnější ekonomice Afriky své dlouhodobě budované zájmy.
Zumovi totiž ke zvolení dopomohla především podpora ze strany Jihoafrické komunistické strany (SACP) a mocného Kongresu jihoafrických odborových svazů (COSATU), které spolu s ANC tvoří v JAR vládnoucí tripartitní alianci.
Ty již delší dobu dávaly najevo nespokojenost především s hospodářskou a sociální politikou vystudovaného ekonoma Mbekiho, která vycházela více vstříc byznysu než chudým vrstvám obyvatel, kterých je přitom v JAR většina.
Sprchou proti HIV
Nad představou Jacoba Zumy v prezidentském křesle se ale neošívali jen podnikatelé a bílá menšina, kterou děsí vidina divokého zabírání farem a podniků na způsob sousedního Zimbabwe, ale také zástupci nejrůznějších nevládních organizací bojujících proti epidemii HIV/AIDS.
Čtěte také: Boj s AIDS brzdí v JAR šarlatán Rath i prezident
Zuma se totiž jednou provždy znemožnil před odbornou (a vlastně i laickou) veřejností, když v roce 2006 coby tehdejší předseda Národní rady pro boj s AIDS tvrdil před soudem, který jej vyslýchal ve věci obvinění ze znásilnění, že se bránil riziku infekce po nechráněném pohlavním styku s HIV pozitivní ženou tím, že se šel osprchovat.
Kromě toho prokázal svou necitlivost vůči sexuálním menšinám, když se snažil přesvědčit zákonodárce k zamítnutí zákona povolujícího svazky osob stejného pohlaví tvrzením, že homosexualita je "neafrická". Za svůj výrok se sice později omluvil, málokdo ale upřímnosti jeho pokání uvěřil.
Čekání na soud
Vůbec největší stín pochybností na něm ale ulpěl v souvislosti s obviněním z korupce, z něhož se má v srpnu zodpovídat před soudem.
A to je také největší překážka na jeho cestě do prezidentského úřadu. Pokud by jej totiž soud shledal vinným, nemůže se funkce hlavy státu zhostit.
Zuma nicméně trvá na své nevině a vzhledem ke schopnostem svých advokátů, kteří už jej z podobných šlamastyk nejednou "vysekali", důsledně využívat veškerých právnických kliček, stojí před prokuraturou nelehký úkol.
„Netrápí mě to. Od toho jsou tu zákony, aby se ta záležitost vyřešila," řekl Zuma tento týden Berlíně v rozhovoru pro agenturu Reuters.
Krize v Zimbabwe jako požehnání
Veteránovi boje proti apartheidu, který tento měsíc oslavil 66. narozeniny, také přišla náramně vhod povolební krize v Zimbabwe.
Mohl se na ní totiž vyprofilovat jako mnohem větší bojovník za demokracii v Africe než jeho rival Thabo Mbeki, jehož sázka na „tichou diplomacii" a vstřícnost vůči Robertu Mugabemu zcela ztroskotala.
Čtěte více: Jižní Afrika obrací: Sem s výsledky voleb v Zimbabwe!
Byly to právě nekompromisní výroky Jacoba Zumy na adresu zimbabwského režimu, které nakonec prolomily bariéru mlčení na jih od Harare, a vyslání signálu Mugabemu, že už nadále nemůže počítat s tichou podporou.
Dnes sice po jednání s britským premiérem Gordonem Brownem mírnil přehnaná očekávání, když odmítl výzvy k uvalení zbrojního embarga na Harare, dal však jasně najevo, že volání zimbabwských voličů po změně nemůže být dále ignorováno.
„Afrika potřebuje vůdce, kteří nebudou zůstávat u moci příliš dlouho. Deset let je až dost. Po deseti letech začnou politici všechno brát osobně a je zaděláno na problém," prohlásil Zuma v rozhovoru pro list Wall Street Journal.
Mluvil přitom sice zdánlivě o Robertu Mugabem, ale jeho výrok se dá číst i jako vzkaz Thabo Mbekimu: Končíme, přišel čas přepřahat!
