Katánie - Nyní dvacetiletý Yahaya přijel do Itálie lodí z Libye už v roce 2011. Pochází z Ghany a jeho cesta na sever Afriky trvala tři měsíce.
Otec je opustil, matka zemřela, když mu byly tři roky. Vychovával ho bratr, a protože neměli peníze, rozhodl se odjet do Libye a najít si tam práci. Jeho cesta ale byla víc než náročná, zajali ho v poušti, rodina ho musela vykoupit, pak ho přepadli i v Libyi.
"Nemyslel jsem na to, že bych mohl zemřít, nebál jsem se, neměl jsem co ztratit, už předtím jsem toho zažil tolik a hlavně neměl jsem jinou možnost," říká Yahaya o cestě lodí přes Středozemní moře.
Když vyrazil z Ghany, bylo mu 16 let. Jak vysvětluje, nejdřív cesta probíhala relativně hladce, protože "když jste dítě, neokradou vás, nepřepadnou, nezmlátí ani neseberou peníze". Na děti si prý nedovolí.
"Pak mě ale v poušti zajali lidé z Čadu a prodali mě jednomu Arabovi," vypráví Yahaya. "Bylo nás tam asi 250, dávali nám jen snídani - kousek chleba a vodu, a když jsme si stěžovali, bili nás. Chtěli, abychom volali domů a žádali je o peníze," dodává.
Tehdy zavolal tetě, která již v Libyi žila, a ta za něj zaplatila asi 1500 egyptských liber. Částku si následně u ní odpracoval a pokračoval dál v cestě.
Buď smrt, nebo zatčení
Pak pracoval u jednoho Egypťana, mimo jiné umýval auta. Jak říká, pamatuje si přesně, kdy nastala změna, byl to pátek v roce 2011, kdy v Egyptě odstoupil prezident Husní Mubarak.
"Lidé i tam v Libyi tehdy začali protestovat a bezpečnostní situace se rychle zhoršila. Volal jsem nějakým známým, nechtěl jsem zůstat ve válce, chtěl jsem domů, ale nedařilo se to. Měl jsem nějaké peníze, ale tehdy mě přepadla skupinka ozbrojenců, kteří mě zmlátili tak, že jsem nemohl dva týdny chodit," popisuje mladý Ghaňan.
"Všude explodovaly bomby, brečel jsem, chtěl jsem odjet. Jeden můj kamarád zemřel ve válce, další byli zranění a ostatní odjeli, já jsem se ale ze země nemohl dostat," dodává.
Rozhodl se tedy k cestě do Evropy. "Neměl jsem jinou možnost, v Libyi jsem mohl buď zemřít, nebo by mě zadrželi," říká.
Ještě mu zbyly nějaké peníze od bývalého šéfa, za cestu zaplatil několik tisíc egyptských liber.
Cesta přes Středozemní moře
"Každý tábor, který posílá lidi z Libye do Itálie, kontroluje místní armáda, každá osoba, která cestuje přes moře, musí zaplatit, i když vám tvrdí, že to tak nebylo," dodává Yahaya.
Tehdy prý čekal spolu s ostatními v nějakém táboře nedaleko pobřeží. Lidé, kteří vše organizovali, prý pořád kontrolovali počasí, zda je možné, aby lodě vyjely. Byli přitom v neustálém kontaktu s komplici v Itálii a na Maltě. Tam strávil ghanský mladík asi dva měsíce.
"Jednou nás vzbudili v jednu hodinu ráno s tím, že prý pojedeme. Na lodi bylo asi 600 lidí. Leželi jsme různě přes sebe, loď byla stará a špinavá, ale měli jsme alespoň nějakou vodu a sušenky," popisuje. Na moři tehdy strávil tři dny, než je objevila loď italského námořnictva a on se dostal na ostrov Lampedusa. Během plavby prý v jednu chvíli zjistil, že člověk, který seděl vedle něj, náročnou cestu nepřežil.
Nový život v Evropě
Nyní žije v táboře pro mladistvé v Katánii. "Jsem tady, abych změnil svůj život. Nejdůležitější je pro mě vzdělání, chodím do školy a nikdy nic nevynechám, učím se na elektroinženýra a ve třídě jsem jediný černoch," říká.
Jako mladistvému uprchlíkovi mu povolili, aby v zemi zůstal pět let. Povolení k pobytu ale nemá, takže ani nemůže legálně pracovat. "Každý den, když se probudím, přemýšlím nad tím, co budu dělat, až mě za rok, kdy mi bude 21 let, vyhodí z tábora. Když budu mít doklady, budu moct pracovat kdekoli jinde. Až dokončím školu, chtěl bych něco dokázat, třeba v Německu, Francii nebo ve Švýcarsku," plánuje Yahaya.
Jak vypadá jeho běžný den? Od osmi do dvou je ve škole. Pak jde do mešity a odtud do restaurace, kde si přivydělává mytím nádobí. Do tábora, kde obývá pokoj s dalšími dvěma uprchlíky z Afriky, se vrací až pozdě v noci. Často totiž pracuje až do dvou do rána.
Od úřadů dostává 15 eur (asi 400 Kč) na týden, v restauraci si za měsíc vydělá zhruba 600 eur (více než 16 000 Kč).
"Jestli mi dovolí, abych měl vzdělání, zaručuji, že to společnosti vrátím," říká ghanský mladík, jehož velkým vzorem je americký černošský aktivista Martin Luther King.
"Nejsem tady, abych byl zase otrokem bílých lidí, jako tomu bylo v minulosti. Jsem tady, abych změnil svůj život. Dejte mi šanci studovat, pak budu vzdělaný, můžu se vrátit do Afriky a spoustu věcí tam dokázat," uzavírá.
