Více než 360 mladých účastníků party zastřelili, ubili nebo upálili útočníci Hamásu, kteří toho dne brzy ráno vtrhli do areálu festivalu poblíž plotu oddělujícího Izrael od Pásma Gazy. Dalších 40 lidí zajali jako rukojmí.
Příspěvky na sociálních sítích nejprve ukazovaly panikařící davy prchající před raketami vypálenými z Pásma Gazy a ozbrojenci na místě. Později začala rozsah masakru potvrzovat znepokojivá videa od záchranářů, kteří natočili desítky zavražděných.
V následujících dnech si doktorka Lia Naorová uvědomila, že mladí lidé z festivalu, kteří prožili utrpení, kolem sebe neměli žádnou komunitu, jež by jim poskytla podporu. A tak ji vybudovala.
"Chtěla jsem jen, aby je někdo podržel," popsala Naorová pro BBC News. "Byli tak zlomení a zamrzlí. A pak tu byla roztříštěnost víry, kterou cítili - nikdo tu pro ně nebyl, ani rodiče, ani armáda, ani policie. Nikdo tam nebyl, aby je zachránil. Takže první věcí bylo právě to, aby se cítili bezpečně a v ozdravném prostoru," dodala.
Venkovní prostředí v Rišponu severně od Tel Avivu je chráněné a klidné. Počáteční prosincové dny jsou v Izraeli teplé a lidé sedí na barevných pytlích rozesetých po trávě. Na stole visí rozvrh ukazující nabídku workshopů, které se toho dne konají - od výroby mozaiky až po zvukové lázně. Konají se zde masáže, skupinová hudební vystoupení a pěvecká setkání.
"I když měli těla vcelku, viděli jsme, jak jsou rozlámaní a že mají prázdné oči," vzpomíná Lia. "Nevypadali jako živí. Nedokázali se na nás podívat. Třásli se, nemohli jíst, nemohli pít. Zlo, které tyto lidi potkalo, je nepochopitelné. Hned na začátku jsem jim řekla: 'Jakkoli temná je tma, kterou jste viděli, my přineseme světlo. Pomůžeme vám znovu uvěřit v sebe i v druhé'," dodává.
Útěk k otevřenému poli
Server BBC News místo popsal jako obrovské kolektivní úsilí, které však nebylo řízeno státem. Každý je tu dobrovolníkem, který zdarma věnuje svůj čas a doufá, že se také uzdraví. Jídlo rozložené na nízkých stolech věnují charitativní organizace a podniky. Každý chce něčím pomoci po jednom z nejtemnějších okamžiků v dějinách Izraele.
Lior Gelbaumová je přeživší z Novy. Čtyřiadvacetiletá dívka z města Petah Tikva sem pravidelně chodí pro podporu a rozdává ručně vyrobené stříbrné náhrdelníky ostatním, kteří tam ten den byli. Dobře si na něj pamatuje.
"V půl sedmé ráno jsme nad hlavami začali slyšet létat rakety," vypráví. "Známe to, tak jsme nasedli do auta a začali odjíždět, ale byla tam zácpa. Nad hlavami jsme začali slyšet výstřely, tak jsme vystoupili a prostě jsme začali utíkat směrem k otevřenému poli. Nevěděli jsme, kam jdeme ani co se děje, jen jsme slyšeli výstřely z automatických zbraní všude kolem nás. Dva lidé, Jehuda a Galit, měli velké auto a dostali nás do něj a pryč. Zachránili nás," popsala.
Nad místem k sezení se na nízkém kopci rozprostírá obrovská zahrada. Rámují ji stromy obtěžkané citrusovými plody a řady košatých bylinek, ve vzduchu voní rozmarýn a šalvěj. Pozůstalí se po ní často procházejí a sbírají lístky, ze kterých vaří bylinkové čaje. Příroda je velkou součástí tohoto místa. Potřeba prostoru je tak velká, že se staví nové rustikální stany, aby se uvolnilo místo pro stovky lidí, kteří sem nyní přicházejí.
Psychologická pomoc
Každý den se tu mísí profesionální kliničtí psychologové s přeživšími, kteří sem přijíždějí. Jsou tu, aby si s nimi popovídali tolik nebo tak málo, jak je potřeba. Doktor Itamar Kohen je jedním z nich. Přiletěl z Londýna, jakmile to bylo po 7. říjnu možné.
"Lidé tady zažili obrovskou bolest. Někteří z nich byli nesmírně blízko tomu, aby tu už nebyli. Někteří byli pronásledováni a museli utíkat jako o život. Nebylo moc času to zpracovat, jen utíkat před masakrem. A teď ještě musí fungovat a překonat to," řekl.
Doktor Kohen říká, že být v temných chvílích v blízkosti jiných terapeutů jim všem pomáhá. "Máme čas se společně vidět, zpracovávat a mluvit o výzvách a svých zranitelnostech, o svých obavách a pocitu viny. Znamená to, že máme prostor to zpracovat a vzájemně se posílit, a mně to také nesmírně pomáhá," uzavírá.
