Řeka Elvo (Itálie) - "Pěkný kousek," říká Dario Zanetti a naklání pánev z umělé hmoty ke slunci. Stojí při tom po kotníky ve vodě v řece Elvo na severu Itálie.

Mezi zrny písku se na pánvi třpytí tři miniaturní kousky zlata. Největší z nich připomíná malý drobek chleba.

Zanetti, který je učitelem angličtiny a zároveň doktorandem archeologie, říká, že zlato nerýžuje pro peníze. "Je to taky o dobrodružství," svěřuje se reportérovi americké stanice CNN. "Je to stejné jako být v Americe v období zlaté horečky."

"Jeho" zlatá horečka ovšem začala před dvěma lety. Tehdy od své matky dostal jako dárek k Vánocům kurz rýžování zlata.

Zanetti je jedním z lidí, kteří v poslední době vstoupili do Asociace hledačů zlata v italské provincii Biella. Jejich počet neustále roste.

Míří pak v drtivé většině k řece Elvo. Drobné zlaté nugety se do podhůří Alp dostaly spolu s vodou z tajících ledovců a usadily se v písku podél břehů řeky.

Půlroční dovolená

Jedním z hledačů je i Giacomo, který sem přišel se svou babičkou a pomáhá jí nabírat v řece písek do rýžovací pánve. S úsměvem ukazuje dvě lesklé vločky, které se mu podařilo oddělit od tmavého písku.

Zlaté nugety. | Foto: ČTK

Místní zákony určují denní limit těžby na pět gramů zlata. Tolik drahého kovu však zlatokopové najdou během jednoho dne jen zřídka.

Před lety měl takové štěstí pětašedesátiletý důchodce Giancarlo Rolando. Tento veterán jezdí k Elvu už od 80. let.

Vypráví, že se mu jednou podařilo vyrýžovat tolik zlata, že si mohl dopřát půlroční dovolenou na Britských Panenských ostrovech.

Teď už na tom tak dobře není. Peníze, které získá prodejem zlata, mu stačí jenom na přilepšenou k důchodu, zaplacení opravy auta nebo večeři s přítelkyní.

"Ano, může být únavné nosit kbelíky s pískem. Ale slyšíte zvuk vody, je tu slunce, vítr, pohoda. Když jste unavení, můžete si zdřímnout pod stromem. To není jako v práci. Děláte, co se vám líbí. Jste volní," popisuje Rolando.

Italský Klondike

Oblast kolem toku Elvo má přezdívku "italský Klondike" - podle kanadské řeky, která dala jméno i zlaté horečce v 19. století.

Zlato se přitom na severu Itálie těžilo ve velkém už ve 2. století před naším letopočtem. Kopce u řeky Elvo tvoří miliony tun kamenů, od kterých tenkrát lidé oddělili zlatá ložiska.

Podle prezidenta Světové asociace rýžování zlata Artura Ramelly byl důl aktivní asi dvě stě let.

Vytěženým zlatem tehdy Řím financoval dobývání Pyrenejského poloostrova, uvedl americký list The New York Times.

2:46

V kyrgyzském regionu Naryn se v podzemí lopotí ve strašlivém chladu stovky horníků a pátrají po zlatě. | Video: Radio Free Europe/Radio Liberty