Káhira (Od našeho zvláštního zpravodaje) - Z epicentra egyptské revoluce, náměstí Tahrír, kde si statisíce lidí vynutily konec režimu prezidenta Husního Mubaraka, je v dálce dobře viditelná zčernalá, ohořelá výšková budova.
Tady vyhrála revoluční spravedlnost. Sídlo bývalé vládnoucí Národní demokratické strany demonstranti vypálili. Před zdevastovanou skořápkou budovy leží ohořelé vraky automobilů.
Sídlo strany dopadlo jako ona sama. Nová vojenská vláda ji nedávno rozpustila, stejně tak jako obávanou a nenáviděnou Mubarakovu tajnou policii.
Egypt teď prožívá něco podobného, co Československo na jaře roku 1990. Chystá se na první demokratické parlamentní volby, naplánované na září.
V sídle strany Wafd Ahmad Ezzelaráb, jeden z členů jejího vedení, tvrdí, že sametová revoluce v Československu a následný vývoj jsou pro stranu inspirací.
"Jsme v podobné situaci. Tady několik desetiletí politika neexistovala. Bohužel se Mubarakovi podařilo zničit a zdiskreditovat sekulární, liberální politický proud," míní.
Wafd se sama prezentuje právě jako liberální a sekulární strana. Má velkou tradici, mezi světovými válkami se podílela na několika vládách, ale od svržení monarchie v roce 1952 už neměla šanci.
Mubarak ji toleroval, ale pouze v tom smyslu, v jakém komunisté tolerovali během své vlády Československou stranu socialistickou a lidovce.
Jejím sídlem je honosná vila ve čtvrti Dokkí, kde se začínají rozbíhat přípravy na předvolební kampaň.
Osmasedmdesátiletý Ezzelaráb má značné znalosti o České republice. Jeho synovec byl prý kdysi zasnouben s Češkou, takže Ezzelaráb umí vyslovit "strč prst skrz krk", zná Václava Havla, Alexandera Dubčeka a Ludvíka Svobodu.
Je v opozici vůči Muslimskému bratrstvu, kterému nedůvěřuje. "Doufám, že hodně hlasů dostane koalice, kterou snad sestaví mladí revoluční vůdci. Ti jsou nadějí Egypta."
Káhirská státní univerzita Ain Šams je jediná v arabském světě a celé Africe, kde existuje katedra češtiny a české literatury.
Vyučuje ji tady docent Amr Šatury. Kromě jiného přeložil do arabštiny román Milana Kundery Nesmrtelnost.
"Díky Bohu, že revoluce přišla. Za ty tři desítky let pod Mubarakem šel Egypt ve všem strašně dolů. Moji známí v České republice mi to nechtějí moc věřit, ale například státní školství děsivě upadlo. A naše tajná policie, jakoby státní bezpečnost, ta byla mnohem horší a tvrdší než ta vaše," říká egyptský bohemista.
Věří ve zlepšení, podle něj snad nové vlády dají víc peněz na vzdělání. Na rozdíl od jiných Egypťanů se neobává Muslimského bratrstva, strany s islámským programem.
"Možná dostanou, dejme tomu, pětadvacet procent hlasů, ale nic se nestane. Nejsou to tak zlí lidé, jak si mnozí myslí. Někteří z nich dost dlouho trpěli za Mubaraka ve vězení. Nemám z nich strach. A i kdyby, tak když vyhrají, je třeba demokratickou volbu respektovat."
Hlavní starostí Egypťanů je ekonomika. Třetina lidí musí vystačit s příjmem zhruba padesát korun za den, což je i při egyptských cenách velmi málo.
V zemi sílí nové hnutí, které naléhá na vládu, aby uzákonila měsíční minimální mzdu 1200 egyptských liber (zhruba 3500 korun). Přitom po revoluci se ekonomika spíš propadá.
Turistů ubylo, investoři jsou opatrní. Rozpočtový deficit narůstá, ovšem odstranění dotovaných cen základních potravin a energií by za současné výbušné situace bylo pozvánkou k další revoluci.
Ezzelaráb soudí, že je povinností Egypta dokončit přechod ke stabilní demokracii, aby ukázal příklad ostatním.
"Egypt byl vždy vůdcem arabského světa, jeho kulturním a politickým centrem. Teď to musíme v tom dobrém smyslu slova potvrdit," říká politik.
