Mandalaj (od našeho zpravodaje) - "Starého Barmánce rozbolí zub. Nezbývá mu tedy, než si vypůjčit od známých peníze a vyrazit za kopečky do Thajska. Tam vyhledá zubaře, kterému vysvětlí, co ho trápí.
Když se dentista podivuje, proč kvůli triviálnímu zákroku vážil tak dalekou cestu, odtuší Barmánec stroze: To máte těžké, když doma nesmíme otevřít pusu."
Tenhle vtip má barmský komik Lu Maw obzvlášť rád. Vypráví ho s gustem a divoce se mu směje, jako by ho sám slyšel poprvé.
Potvrzuje tak tezi, že je to často právě humor a schopnost smát se věcem, které jsou jinak spíše k pláči, co pomáhá lidem v jedné z nejhorších diktatur světa přežít.
Humor pouze na export
V případě Lu Mawa je to dokonce přímo prostředek obživy. Tento bodrý vitální mužík, kterému táhne na šedesát, je totiž jednou třetinou světoznámého komediálního tria Moustache Brothers, které v druhém největším městě Barmy, Mandalaji, provozuje profesionální živnost.
Přestože v minulosti hráli "kníratí bratři" především domácímu publiku, dnes tvoří jejich klientelu takřka výhradně cizinci, kteří chodí na jejich představení přímo do domu, kde jádro jejich rozvětvené rodiny bydlí.
Podobně jako tomu bylo za doby normalizace v komunistickém Československu, je i mandalajské "bytové divadlo" v podstatě znouzectnost.
Lu Mawovi společníci bratr Par Par Lay a bratranec Lu Zaw totiž nesmějí veřejně vystupovat, a tak hrají turistům v přízemní místnosti svého domu, kam se vejdou sotva dva tucty lidí poskládané v plastových židlích kolem nevelkého pódia, či spíše větší palety potažené kobercem.
Zločin a trest
Poté, co zmiňovaná dvojka vtipkovala na účet generálů vládnoucí barmské junty přímo v rangúnském domě opoziční vůdkyně Aun Schan Su Ťij u příležitosti oslav Dne nezávislosti v roce 1996, následovalo zatčení a nemilosrdný trest: sedm let v kárném pracovním táboře s nejpřísnější ostrahou.
Na svobodu nakonec vyšli po více než pěti letech. Za jejich propuštění lobovala nejen organizace na ochranu lidských práv Amnesty International, ale také řada hollywoodských komiků.
"Mezinárodní tlak pomohl. Snad pomůže i v případě Paní (Su Ťij)," říká Lu Maw před velkou fotografií barmské laureátky Nobelovy ceny míru, kterou vojenská vláda nadále drží v domácím vězení.
Už to, že její portréty zdobí stěny "divadelního sálu" Moustache Brothers, je výrazem jejich občanské statečnosti. Nemluvě o teatrálním pranýřování rozbujelé korupce, katastrofálních ekonomických výsledků barmského režimu a dalších nešvarů, jež mají zdejší generálové na svědomí.
Kdo se směje naposledy
"Od Indonésie se žene obrovská vlna tsunami, zpustoší Thajsko a míří k barmským břehům. Vtom se ale z hlubin moře vynoří trojice odporných vypasených ryb, které nápadně připomínají naše tři hlavní generály, a řekne: Pozdě, všechny škody, co tady šly napáchat, už jsou napáchány!"
Lu Maw se opět plácá do stehen. Na otázku, zda se nebojí, že skončí za mřížemi jako jeho starší bratr a bratranec, odpovídá s úsměvem: "Kdepak, naši generálové mají moc rádi dolary. Nechtějí riskovat turistický bojkot (kterým už jednou hrozili západní celebrity a aktivisté, když tlačili na protuštění Par Par Laye a Lu Zawa)."
To, co Lu Maw říká, má logiku. Z Moustache Brothers je dnes jedna z hlavních turistických atrakcí v Mandalaji.
Populární knižní průvodce Lonely Planet jim na svých stránkách věnuje podstatně víc prostoru, než jakékoli jiné pozoruhodnosti ve městě, což se odráží i na návštěvnosti jejich pravidelných večerních představení. Plno mají i v průběhu turisticky slabší monzunové sezóny.
A jelikož se hraje takřka výhradně pro cizince, může junta nad subverzivním poselstvím domácího kabaretu klidně přivřít obě oči.
Národní měnu nebrat
Ze vstupného k "bratrům" sice vláda nic nemá, přes den ale turisté v Mandalaji a okolí utratí spoustu dalších dolarů, a část z nich se dostane i do státní kasy například za vstup do památkové zóny na druhém břehu řeky Iravádí, který si odepře jen málokterý návštěvník ze zahraničí.
A přes veškerou protiamerickou rétoriku barmské junty jsou to právě bankovky s podobiznou George Washingtona, které úředníci od turistů na poplatcích vybírají.
"Ne, v kyatech platit nemůžete, tohle je pro vládu, a ta bere jen dolary," vysvětluje výběrčí. Vypadá to, že Lu Maw opět trefil do černého.
