Krakov (od naší zpravodajky) - Konečně mi farář podepsal žádost. Nechtělo se mu, ale nakonec musel podepsat. Trvalo to pět měsíců, ale teď už se těším, že Vánoce strávím jako svobodný člověk, píše na serveru Apostazja.pl Anna Nowaková.
Tradičně katolické Polsko čelí novému trendu - úbytku křesťanů. Církevní úředníci kvůli tomu již dokonce obdrželi manuál, jak s lidmi, kteří chtějí odejít z církve, nakládat a jak celý proces "odpadnutí od víry" vlastně probíhá.
Příručka zatím jenom radí, jak naložit s těmi, kdo nechtějí platit církevní daň, biskupská kongregace už ale přiznává, že bude muset vydat i informace, jak jednat v případě, kdy lidé chtějí církev opustit nadobro.
Pohádka, kterou nemám rád
Je to přibližně rok, kdy církev opouštěl také třiatřicetiletý Polák Jaroslaw Milewczyk. Založil tehdy webovou stránku Apostazja.pl, na které popsal svůj příběh a začal radit dalším, kteří si přáli udělat to, co on.
"Hlavní důvod, proč jsem vystoupil z církve, byl, že jsem chtěl žít ve shodě s vlastním svědomím. Nechtěl jsem mít s církví nic společného, protože v ni jednoduše nevěřím," uvedl pro polský deník Gazeta Wyborcza.
V katolickém týdeníku Powszechny pak víru v Boha přirovnává k víře v pohádky bratří Grimmů nebo v draka z krakovského hradu Wawel. "Víra v Boha prostě není pohádka, kterou bych chtěl poslouchat," říká.
Odejít nemusí být lehké
K samotnému aktu apostaze je potřeba vyplnit několik dokumentů, na faru přinést křestní list a svědectví dvou dalších lidí, kteří byli u podepsání apostaze přítomni. Poté, co člověk vystoupí z církve, nemůže se už účastnit křtu, nemůže jít na svatbu v kostele jako svědek a nesmí být pochován na křesťanském hřbitově.
"Teprve teď mám ale jistotu, že se na mém pohřbu neobjeví žádný kněz. Tak jsem si to přál," říká Milewczyk.
Ten na svých stránkách navíc dodává, že kdo odejde od církve, toho může společnost zejména v menších městech a na vesnicích vyloučit ze společenského života. Může také ztratit práci. Někdy mu odchod může znepříjemňovat i kněz.
"Musela jsem ty dokumenty donést osobně tam, kde jsem byla pokřtěná. Faráři se to nezdálo a chtěl po mně podpisy rodičů. Je mi 28 let," popisuje svou zkušenost Maria Jakubiková. "Podpisy jsem donesla a on to celé zakončil slovy: 'Když je někdo satanista, tak to ho v církvi násilím držet nebudeme.'"
Čísla jsou tajemství
V zemi, kde se 95 % obyvatel hlásí ke katolické církvi, se počet žádostí o vystoupení z církve stažených ze stránek, které Milewczyk provozuje, zvýšil od srpna do listopadu o dva tisíce. Teď už jich je více než tři a půl tisíce.
Ovšem jeho stránky nejsou jediné. Ateisté a ti, co z církve vystoupili, popisují své příběhy na desítkách dalších internetových diskuzních fór. O tom, kolik přesně lidí z církve za poslední dva roky odešlo, nechtěl nikdo z biskupské kongregace mluvit. "Je to jen pár lidí, nic masového," řekl mluvčí Kongregace polských biskupů Józef Kloch.
Odchodem od církve však pro mnohé vzájemné potyčky nekončí. "Jsem nevěřící, křesťanství nepraktikuji, nelíbí se mi, co káže, zajídá se mi ta kultura utrpení," říká jednatřicetiletá Magda, matka osmiletého Janka.
Povinné náboženství, zlý sen ateistických rodičů
Janek není pokřtěný, nešlo to, protože svatbu měla Magda civilní. Už od školky však její syn chodí na povinné hodiny náboženství. Žáci si sice mohou vybrat alternativu - etiku, ta se však vyučuje jen na minimu škol.
"Přál by si být pokřtěný, prý chce být blíž Bohu. Říkala mu to sestra na náboženství. Pověděla jsem mu, ať s tím počká, až bude větší, ale on začal plakat. Cítila jsem se hrozně," vyprávěla Magda novinářům Gazety Wyborcze.
Se synem nakonec šla ke knězi, aby ho nechala pokřtít. Čekalo ji ale překvapení. Kněz jí oznámil, že syna pokřtít nemůže vzhledem k tomu, že ona sama věřící není. "Nemám nic proti tomu, když ho pokřtí, ale já už s církví nic společného mít nechci," říká.
Józef Kloch tvrdí, že svévolné jednání kněze je výjimka.
Poté, co na jaře dnes už bývalý ministr školství Roman Giertych podepsal zákon, podle něhož se náboženství počítá do oficiálního průměru známek, přehlásili se studenti tam, kde to šlo, na etiku. "Na náboženství chodily celé třídy, teď jen několik dětí," řekl Zbigniew Byszewski, ředitel základní školy v Sosnovci deníku Metro.
