Harare (od naší spolupracovnice) - Ještě před týdnem nikdo v Zimbabwe nepochyboval o neotřesitelné pozici prezidenta Roberta Mugabeho. Byl v zemi všudypřítomný.
Shlížel ze zdí v letištní hale a jeho portréty zdobily ulice. Zimbabwané hrdě nosili jeho tvář na tričku nebo pod paží třímali knihu s prezidentovým životopisem.
Jenže v noci na středu se moci v zemi chopila armáda a třiadevadesátiletý Mugabe a jeho žena Grace se ocitli v domácím vězení.
Teď je v ulicích více vojáků a místní se jim přestávají vyhýbat. Rozmarně si s nimi třesou rukama, objímají je, a pokud vlastní mobilní telefon s fotoaparátem, neváhají si udělat selfie se "svým vojákem".
Ačkoliv byla ještě donedávna jakákoliv kritika vlády nebo Mugabeho nelegální, politické rozhovory se vedly i před svržením prezidenta na každém rohu. Většina se jich týkala chvály Mugabeho a opatrné kritiky korupce v zemi.
Během jednoho týdne se ale slova lidí výrazně změnila.
Zimbabwe před převratem
Ještě před týdnem náčelník vesnice ze severní provincie Matabeleland prohlašoval, že Zimbabwe je ukázkou pravé demokracie. Že Evropané jsou obětí propagandy a kapitálu a že moc lidu je na starém kontinentu omezena.
Jak to, že ale v zimbabwské "demokracii" nikdo nemůže kritizovat prezidenta? "To je v pořádku. Proč říkat o Mugabem něco špatného, když není co? Pokud by byl důvod kritizovat, my Zimbabwané nebudeme mluvit, ale jednat," vysvětloval muž, který ale zároveň nechtěl říct své jméno.
Podobně mírně mluvil i třicetiletý mladík Arnold, který pro nedostatek placené práce v zemi pomáhá jako dobrovolník v neziskové organizaci zabývající se ochranou přírody.
"Lidé dělají chyby. Udělal je i Mugabe… Hlavní je, že jsme se ze svých chyb poučili. To Mugabe zvládl," říkal Arnold.
Hodnotil tak posledních téměř deset let, kdy Zimbabwe zasáhla hyperinflace. V červnu 2008 dosáhla 11,3 milionu procent a veškeré úspory místních byly znehodnoceny. Zemi trápil hlad.
Zimbabwané teď žertují, že během hyperinflace bylo výhodnější utírat si zadek bankovkami než si kupovat toaletní papír.
Mugabe ale vládl dál. Svou roli hrála i silná propaganda - ať už ve vzdělávání, nebo formou státních médií.
U některých lidí byl obdiv k Mugabemu nezpochybnitelný. Třeba jako u dívky sedící v luxusní kavárně nedaleko Viktoriiných vodopádů. Ještě před převratem měla na stole hrdě položenou knihu o Mugabem - s portrétem prezidenta na obálce.
"Mám tu rande. Nejdřív jsem si nebyla jistá, zda je to ten pravý. Ale dnes mi přinesl dárek," poklepala na knížku. "A už je mi jasné, že jsme na stejné vlně."
Puč a vystřízlivění
Jenže středeční ráno po zásahu armády bylo jiné. Plné špitání a nejistot. Nikdo pořádně nevěděl, co se děje.
Lidé pak začali pouštět televize a rádia, poslouchali je se zatajeným dechem. A mluvili o naději na změnu - svobodu, stabilitu, snížení sociální nerovnosti.
Jako první začali Zimbabwané kritizovat Mugabeho manželku Grace, proslulou svou zálibou v luxusu. Zatímco lidé hladověli, ona létala do Londýna nakupovat drahé oblečení. Proto se pro ni v minulosti vžilo přízvisko "Gucci Grace".
Kritika samotného Mugabeho začala z úst Zimbabwanů zaznívat až později. Až tehdy, kdy začalo být jasné, že zásah armády nikdo nezvrátí.
Během víkendu zaplavily Zimbabwe oslavy, zpěv a tanec. Lidé hrdě mávali vlajkami.
"Teď je šance, že se všechno změní. Zmizí korupce a konečně to zase bude místo k životu!" radoval se pětadvacetiletý Zivusisu, který se živí jako taxikář a někdy musí vystačit i s méně než třemi dolary na den (v přepočtu 65 korun).
"Jsme tak šťastní!" volala skupina tří mladíků s lahví piva, která kolovala z ruky do ruky. "Konečně budeme mít svobodu, Mugabe skončil! Předtím jsme si nemohli na sebe dát vlajku a radovat se jen tak. Teď můžeme."
Nekritizujeme prezidenta - jednáme
Města jsou v Zimbabwe, stejně jako jinde ve světě, liberálnější než venkov. I ten ale nyní stojí za armádou a svazem veteránů, kteří Mugabeho od moci odstavili.
"Teď jsme všichni spojení, bez ohledu na víru, etnikum, bohatství… Všichni jsme na cestě k lepšímu Zimbabwe," vysvětlovala po převratu Kleo, šedesátnice z malé vesničky čítající sedm chýší z udusané hlíny a kravského trusu.
A náčelník, který ještě před pár dny hovořil o kvalitě zimbabwské demokracie, najednou mluvil jinak. "Moc se vrátí zpátky do rukou lidu," pochvaloval si. "Armáda a svaz veteránů představují lid. Naslouchají lidu."
Politici se podle něj přestali zajímat o obyčejné Zimbabwany. "Zajímali se jen o peníze," řekl.
A je tedy Zimbabwe onou "pravou demokracií"?
"Jistěže je! Právě tohle je projev pravé demokracie. V naší kultuře je nepřijatelné kritizovat prezidenta. Je to tabu. Řešíme to jinak… Konfrontujeme ho tváří v tvář. Nemluvíme, jednáme," dodal.
