Manila/Bacolod - Jak zbavit přelidněné metropole třetího světa věčného smogového oparu a ulevit tím jejich obyvatelům i celé planetě? Třeba tím, že naučíte nejrozšířenější prostředek hromadné dopravy jezdit místo benzínu či nafty na elektřinu.
Koncept skupinového taxíku, který jezdí v nepravidelných časech po pravidelných trasách a cestující se s ním levně svezou, kam potřebují, je rozšířen v mnoha zemích světa, především v těch méně rozvinutých.
V postsovětském prostoru se mu říká maršrutka, v Turecku dolmuš, v Keni je to matutu. Velice osobitou verzi téhož najdete i na Filipínách, kde se stal jeepney doslova národním symbolem.
Zbožňovaný i nenáviděný "král silnic"
Jak už sám název napovídá, design vozu vychází z džípu - ty první také údajně vznikly lehkou úpravou vojenských terénních vozů, které na ostrovech zanechali po druhé světové válce Američané. A byly tak úspěšné, že se na Filipínách záhy začaly vyrábět masově.
Jeepney má oproti běžnému džípu o něco delší korbu, na níž jsou proti sobě umístěny dvě lavice, na něž se běžně vejde až 16 lidí. Když je ale potřeba - především na venkově - kapacita se i zdvojnásobí (využívá se i střecha).
"Král silnic", jak se vozidlu občas spíše žertem přezdívá, dnes patří k Filipínám stejně neodmyslitelně jako terasovitá rýžová políčka nebo katolická velikonoční procesí.
V přelidněné Manile, kde žije zhruba 11 miliónů obyvatel - přes den ale vzhledem k velkému množství dojíždějících i o pět miliónů víc - jej lidé milují i nenávidí zároveň.
To druhé především proto, že džípy činí z ovzduší i samotné dopravní situace v ulicích učiněné peklo. Bez nich si však lidé bez vlastního auta (a těch je na Filipínách naprostá většina) nedokážou pohyb ve městě vůbec představit. Síť metra - nadzemní dráhy - a autobusů je totiž velice řídká.
Nová inkarnace: e-jeepney
Bylo nejspíš jen otázkou času, než někoho napadne sestrojit pro jeepney jiný než spalovací motor. A to nejen z ekologických, ale i ekonomických důvodů. Podle studie, kterou si nechal vypracovat jeden filipínský deník, má totiž "král silnic" úplně stejnou spotřebu jako dálkové autobusy s několikanásobnou kapacitou.
Ekologicky přívětivější verzi s elektromotorem (e-jeepney) momentálně testují hned na dvou místech Filipín: od 4. července v manilské městské části Makati, která je vyhledávaným sídlem bank, velkých společností a ambasád, a od minulého pátku také v Bacolodu, hlavním městě provincie Negros Occidental v centrální části souostroví.
Pokud se během půlročního zkušebního provozu vozidla osvědčí, zvýší se jejich počet na padesát.
Cena nového džípu je kolem půl miliónu pesos (zhruba čtvrt miliónu korun), což je o sto tisíc víc, než stojí běžná dieselová verze. Dobití baterie, na kterou vůz ujede 120 až 140 kilometrů (při maximální rychlosti 40 km/h), však přijde jen asi na 150 pesos, tedy několikanásobně méně, než kolik by řidič dal za tradiční palivo. Dobíjení přes běžnou zásuvku trvá osm hodin.
Velké plány
Další fáze projektu má být ještě zelenější: počítá se totiž s tím, že zúčastněná města nechají vybudovat speciální dobíjecí stanici, která bude vyrábět elektřinu z organického odpadu (uvolňovaný bioplyn promění generátor v čistou energii).
Kromě představitelů obou zmiňovaných měst celou věc zaštítila organizace Greenpeace a nezávislá nadace GRIPP, která na ostrově Negros pomáhá s naplňováním vize stoprocentního využívání energie z obnovitelných zdrojů.
"Doufáme, že se podaří zavést elektrické jeepneye i v dalších městech. Pokud dokážeme vyčistit ovzduší v Makati, věřím, že to půjde i v jiných částech země," prohlašoval při slavnostním zahajování testovacího provozu starosta nejbohatší manilské čtvrti Jejomar Binay.
I on však dobře ví, že Makati je jen jedním ze 16 obvodů, které spolu tvoří metropolitní území velké Manily, a ze všech stran jej obklopují méně prozíravé městské části. Bez jejich spolupráce bude necelý půlmilión lidí z Makati o čistém vzduchu moci dál jen snít, ať už platí sebevětší daně.
Na tahu je centrální vláda
Athena Ronquillová, předsedkyně správní rady nadace GRIPP a zároveň členka mezinárodní klimaticko-energetické kampaně Greenpeace, proto využila páteční návštěvy filipínské prezidentky Glorie Macapagalové-Arroyové v Bacolodu a obrátila se přímo na ni:
"Naše země potřebuje vizionářské vedení na místní i národní úrovni, pokud máme odvrátit klimatickou krizi a zahájit přechod k udržitelné energetické budoucnosti. Vláda může dokázat, že jí otázky energetické bezpečnosti a klimatických změn nejsou lhostejné - tím, že podpoří projekt klimaticky šetrnějších měst a zaváže se k přijetí účinných zákonů o využívání obnovitelných zdrojů energie."
O reakci prezidentky agentury mlčí. Nechala se sice vedle e-jeepneye vyfotografovat, z výrazu tváře ale není poznat, zda se spokojeně usmívá, nebo jen tiše trpí.
Kde končí ekologie a začíná politika
Jejomar Binay totiž coby jeden z lídrů opozice patří k jejím úhlavním politickým nepřátelům.
A v nadaci GRIPP má zase důležité slovo Hnutí za obnovu filipínského venkova (PRRM), které se tradičně zastává chudých zemědělců, rybářů, původních horských kmenů a dalších marginalizovaných skupin, k nimž pravicová prezidentka zaujímá spíše podezíravý postoj.
PRRM navíc vzešlo z provincie Nueva Ecija, kterou vláda považuje za baštu komunistických povstalců a jejich sympatizantů a vede tam proti nim dlouhodobě vojenskou kampaň.
Obě strany (tedy krajní levice a vláda, respektive armáda) se také vzájemně obviňují z vysokého počtu neobjasněných politických vražd, k nimž v této oblasti dochází, a které v posledním roce přiměly OSN, EU i americký Kongres, aby se situací začaly zabývat.
EU řeší politické vraždy na Filipínách - ČTĚTE ZDE
OSN: Filipínská armáda vraždí aktivisty - ČTĚTE ZDE
Pokud tedy prezidentka usoudí, že e-jeepney vypadá až příliš jako projekt "rudo-zelené koalice", hrozí revolučnímu vozítku, že si bude muset hledat místo na slunci bez pomoci shora.
