Brno - Syřan žijící čtyři roky v Česku na otázku, čeho si na nové zemi váží nejvíc, odpovídá bez váhání. Svobody.
IT specialista Ibrahim Nahhas v druhé části rozhovoru pro deník Aktuálně.cz tvrdí, že obavám Čechů z islámu rozumí.
Podle něj k negativnímu vnímání jeho náboženství přispívají i média. "Islámský stát zničil pověst islámu a muslimů," připomíná.
Kdyby osmadvacetiletý Syřan teď žil ve své mateřské zemi, bez váhání by se snažil utéct do Evropy. Obyvatele jedné z nejstarších kultur totiž z jedné strany svírají extremisté z Islámského státu a z druhé diktátorský režim Bašára Asada.
"Někteří moji přátelé překročili syrsko-tureckou hranici a pak se na malých lodích plavili do Řecka. Za převoz tou bárkou zaplatili dva, tři, někdy dokonce čtyři tisíce eur," říká.
Nahhas má v Sýrii nejbližší rodinu. Jeho přibližně sedmdesátiletí rodiče žijí ve zpustošeném Aleppu. Bez elektřiny a pravidelného přístupu k pitné vodě.
První část rozhovoru s Ibrahimem Nahhasem ČTĚTE ZDE.
Aktuálně.cz: Sýrie a Česko jsou odlišné země. V čem nejvíc?
Ibrahim Nahhas: Myslím, že téměř každá evropská země má jedno společné – svobodu a jakýsi evropský styl. Nikdo vám tu neplánuje život. V Sýrii to je jinak, zejména co se společnosti týče. Klademe větší důraz na rodinu. Také vláda v Sýrii hraje významnou roli, nemůžete dělat všechno, co třeba chcete.
Vztahy mezi rodinami, rodiči a dětmi jsou úplně jiné. V Sýrii má každý poměrně striktní role. Rodina je posvátná, otec je její hlavou. I když je vám přes třicet, děláte, co chce váš otec. Tady to je jiné. A když se mě na to zeptáte, ano, je to tady lepší. Po dvacítce si můžete dovolit, co chcete. Jste svobodní. Což je alespoň pro mne velmi správné.
A.cz: Jsme podle vás svědky velké uprchlické krize?
Jistě. Mám mnoho přátel, kteří přijeli ze Sýrie do Evropy, jsou to vzdělaní lidé, často s doktorátem. Mají i povolení k práci, takže jsou zaměstnaní tady, v Německu nebo třeba Norsku.
Nevím, jestli se všichni chtějí vrátit do Sýrie, ale já ano. Nechci čekat na to, až budeme mít demokracii, stačí, když bude země v pořádku, půjde elektřina, nebudou bezpečnostní problémy.
Syřané prodají i dům, aby se dostali do Evropy
A.cz: Mnoho lidí v Česku odmítá uprchlíky hlavně proto, že jsou muslimové a těch se bojí. Co si o tom myslíte?
Chápu jejich obavy. Podle mě za to mohou média. Kdybych v médiích například pořád slýchával, že Indové jsou teroristé a vraždí, myslel bych si, že takoví jsou.
Islámský stát zničil pověst islámu a muslimů. Však jste určitě slyšel stupidní slova jejich lídra, že chce vyplenit Řím.
Kdo je Ibrahim Nahhas?
Vystudovaný IT specialista Ibrahim Nahhas pochází ze syrského města Aleppo, 1,5 milionové metropole na severu země. Do Česka odešel před čtyřmi lety studovat na brněnském VUT. Teď tam působí jako doktorand. V roce 2013 mu vláda Bašára Asada zastavila studijní stipendium, protože podporoval opozici. Osmadvacetiletý Nahhas žije a pracuje v Brně s manželkou a malým dítětem. Plynně hovoří anglicky, domluví se francouzsky a ovládá základy turečtiny a češtiny. V Sýrii zůstala Nahhasova nejbližší rodina. Bez připojení k elektřině tam žijí jeho vysokoškolsky vzdělaní rodiče a sourozenci.
Tři roky Syřané museli trpět, že je režim vraždí. Mezinárodní společenství nijak nereagovalo, a tak někteří z nich měli tak málo na výběr, že se uchýlili k extremismu, protože to pro ně představovalo prostředek pro zastavení systematického zabíjení, které režim prováděl.
A.cz: Čeští politici často říkávají, že mezi uprchlíky se skrývají teroristé, a když uprchlíky přijmeme, přijmeme s nimi i teroristy.
To je přece zodpovědnost zdejšího bezpečnostního systému. Pokud má někdo pochybnou džihádistickou historii, tak ho přece nepřijmeme.
Drtivá většina uprchlíků před teroristy utíká. Musíme se zabývat kořeny této uprchlické krize, jinak Evropa přijme desetitisíce uprchlíků jeden rok a po roce další tisíce. Velké státy světa si musí sednout ke stolu a najít řešení krize.
A.cz: Kdybyste teď žil v Sýrii, pokusil byste se uprchnout?
Určitě.
A.cz: Jak se to v praxi dělává?
Někteří moji přátelé překročili syrsko-tureckou hranici a pak se na malých lodích plavili do Řecka. Za převoz tou bárkou zaplatili dva, tři, někdy dokonce čtyři tisíce eur.
Je to hrozně peněz. Často tito lidé prodají všechno, aby peníze měli. Prodají dům nebo auto. Nemají jinou možnost, jsou to hlavně mladí muži, protože kdyby neuprchli, musí narukovat – máme od osmnácti let vojenskou povinnost. Tito mladí muži dostanou do rukou zbraň a musí zabíjet své bratry ze Syrské osvobozenecké armády.
Zaujal mě český fotbalový tým
A.cz: Zpět do Česka. Žije tady množství lidí, kteří mají xenofobní názory. Setkal jste se někdy s urážkami nebo něčím podobným?
Ne, ne. S ničím takovým jsem se tady nesetkal.
A.cz: Ale i v Brně se konala nedávno demonstrace proti uprchlíkům a proti islámu.
No, ale já byl doma (smích). Jen jsem o tom slyšel z médií.
Samozřejmě, mnoho lidí se muslimů bojí, já jim rozumím, protože muslimy neznají, neznají naši kulturu, problémy. Když znáte něčí problémy, porozumíte mu. V arabštině máme důležité přísloví: "Neznalost je největším nepřítelem člověka." A Češi muslimy neznají.
Když se mě někdo zeptá na islám, jsem upřímný. Nemám problém přiznat, že máme potíž s džihádisty.
Já osobně nemám s jinou kulturou problém. Nejsem samozřejmě Čech, ale snažím se být jedním z nich. Čtu o Česku zprávy v médiích a podobně. Snažím se se svou kulturou integrovat do kultury Čechů. Mým cílem není být Čechem, ale žít s Čechy.
Nic v islámu není v rozporu s vaší kulturou. V našem náboženství bychom měli mít rádi všechny lidi.
A.cz: Ale přece jen se začínají objevovat populistické strany, které se snaží na nenávisti k islámu a uprchlíkům přiživit.
Ano, Češi nevidí rádi na ulicích například zahalené ženy, vypadá to totiž cize. Muslimové se musí přizpůsobit životu tady a integrovat se, nestýkat se jen se členy komunity a neseparovat se od české společnosti. Moje žena nikdy neměla – stejně jako já – problémy s Čechy, nechodí zahalená.
A.cz To je zajímavé. Vy nepovažujete za součást své víry zvyk, že ženy chodí na veřejnosti více či méně zahalené?
Já to neuznávám, ale mnozí ano. Já to po své ženě nevyžaduju, nikdy jsem jí neříkal, aby chodila zahalená. Je svobodná, a když chce chodit zahalená, pak může. Pro mě to součást víry není.
A.cz: Jak jste si představoval Česko, než jste sem přišel?
Měl jsem rád český fotbalový tým. Zaujal mě na mistrovství Evropy v Anglii, kde jste se dostali až do finále a prohráli s Německem. To bylo poprvé, co jsem o České republice víc slyšel.
Na univerzitě v Sýrii jsem měl výborné známky a tito lidé se mohou přihlásit na výměnný program a já jsem ho získal. Učil jsem se francouzsky a připravoval se na studium ve Francii, ale univerzita vybrala Česko a já neměl na vybranou. Tak jsem si samozřejmě vyhledával informace o Česku na internetu.
Lidé jsou tady tiší, přátelští. Problém je jen čeština, učil jsem se francouzsky, umím anglicky, arabsky a trochu turecky. Takže jsem se musel učit nový, složitý a úplně jiný jazyk.
A.cz: Co na Česku oceňujete nejvíc?
Svobodu. Ta je pro nás v Sýrii jen snem.
