Řím – Angelo Trovato má v Itálii na starosti systém žadatelů o azyl a je to pořádně vidět.
V kanceláři obrýleného úředníka, nacházející se nedalo římské fontány di Trévi, zaplňují naditá akta každý kousek volného místa. Telefony i mobily u něj zvoní bez ustání.
Třiašedesátiletý muž řídí celostátní síť výborů, které rozhodují o tom, kdo může zůstat v zemi a kdo bude poslán do své vlasti. V roce 2014 měla tato síť deset poboček. Dnes je jich osmačtyřicet.
"Vše se změnilo," povzdechl si Trovato.
Od roku 2014 počet imigrantů, kteří dorazili k italským břehům, neustále stoupá. Letos to bylo už půl milionu osob, zatímco za předchozí tři roky jen 119 tisíc. Administrativní, a tím i finanční zátěž země vzrostla, když byla Itálie minulý rok nucena na nátlak Bruselu začít plnit své závazky a postavit se záplavě imigrantů čelem.
Brusel trvá na "hotspotech"
Až do tohoto roku totiž vláda v Římě daný fakt víceméně ignorovala a nechala uprchlíky nerušeně proudit Apeninským poloostrovem směrem na sever do bohatších zemí Evropské unie.
Brusel ale trvá na tom, aby Itálie, v souladu s evropským právem, běžence posílala do zvláštních středisek, označovaných jako "hotspoty", což v překladu mimochodem znamená i místo, na němž se hromadí potenciální problémy.
V těchto střediscích se úředníci pokoušejí rozlišit mezi běženci prchajícími před válkou a pronásledováním a těmi, kteří se snaží uniknout chudobě. Ti totiž jsou v drtivé většině případů posíláni domů.
Tlak Bruselu měl za následek to, že počet žadatelů o azyl letos v Itálii skokově vzrostl. K 11. listopadu registrovala země 104 tisíc běženců. Německo naproti tomu letos zaplavilo 700 tisíc imigrantů, do Švédska jich šlo však jen 25 tisíc.
Sto dní na žádost
Každý žadatel skončí před některým z Trovatových výborů. Zpracování žádosti trvá přibližně sto dní, odmítnutí žadatelé se ovšem mohou odvolat k civilnímu soudu a náklady na soudní řízení přitom hradí stát.
Odvolací proces však může trvat i několik let. Soudci proto upozorňují na to, že justiční systém v zemi, který již tak patří k nejpomalejším v Evropě, je nebývale zatěžován a soudy kvůli tomu musejí odkládat jiné případy. Vláda slíbila, že vše urychlí, až doposud však žádná opatření nepřijala.
V rámci své nové imigrační politiky rozhodl Brusel o tom, že v průběhu dvou let přesune čtyřicet tisíc imigrantů, kteří čekají v italských sběrných střediscích, do jiných zemí. Až doposud však členské země EU přijaly pouze 1758 z nich. A některé státy na rovinu odmítly kvóty akceptovat.
Řím žádá Brusel o pomoc
Premiér Matteo Renzi požádal Unii o pomoc a pohrozil, že Itálie bude nucena pozastavit platby do společného rozpočtu EU, pokud ostatní země neprojeví více solidarity. Až doposud se však Itálii dostalo od ostatních členských zemí jen velmi málo pomoci.
Itálie odhaduje, že bude příští rok potřebovat pro zvládnutí přívalu uprchlíků přibližně 3,9 miliardy eur, což je téměř třikrát tolik než v roce 2013. A tato suma může vzrůst až na 4,3 miliardy, pokud počet běženců ještě vzroste. To je čtvrtina rozpočtu italského ministerstva obrany.
"Jsme velmi rozzlobeni," říká Mario Morecone, úředník pověřený na ministerstvu vnitra starostí o hotspoty. Když sleduje na televizoru s plochou obrazovkou ve své kanceláři záběry uprchlíků, kterých k italským břehům dorazilo jen během jediného říjnového týdne na pět tisíc, zhluboka potáhne z cigarety.
"To, co mi dělá největší starosti, je posedlost hotspoty," dodává. "Jako by byly řešením neschopnosti EU přijít s realistickým řešením imigrační politiky."
Otázka důvěryhodnosti
Jako součást strategie, přijaté v roce 2015, se severské země pokusily uzavřít své hranice před imigranty. Novým běžencům jsou v uprchlických střediscích navíc důsledněji než dříve odebírány otisky prstů.
Příslušné záznamy jsou pak ukládány ve společné unijní databázi. Pokud byly některému imigrantovi odebrány otisky prstů v Itálii a on požádá o azyl v jiné evropské zemi, bude poslán zpět na Apeninský poloostrov.
Trovatovy výbory většinu žadatelů odmítají, neboť mezi nově příchozími jsou především mladí muži ze severní Afriky a jen málo Syřanů prchajících před válkou. Přede dvěma lety bylo kladně vyřízeno šedesát procent žádostí, letos je to přibližně devětatřicet procent.
Více zamítnutých žádostí však znamená vyšší počet odvolání k soudu.
Příběh jedenadvacetiletého mladíka z Gambie ukazuje, jak zamotaný celý proces může někdy být.
Uvěří, nebo neuvěří?
Jankuba Gassama dorazil do Itálie v červenci 2014 a o několik měsíců později zde požádal o azyl. Matteo Virardi, Gassamův právník říká, že Trovatův výbor, který gambijského uprchlíka zpovídal přes tlumočníka v květnu 2015 celkem půldruhé hodiny, shledal důvody jeho žádosti nepřesvědčivými. A podání zamítl.
"To, zda běženec může požívat ochranu EU, záleží vesměs na tom, zda ti, kdo ho zpovídají, uvěří jeho příběhu, či ne," říká Barbara Boniová, advokátka, jež pomáhá zajišťovat právní služby imigrantům v Římě. "Mnozí nemají žádné důkazy o tom, že byli pronásledováni, a pocházejí navíc ze zemí, ve kterých nezuří válka ani žádné nepokoje."
Gassama se proti rozhodnutí výboru odvolal a stání před soudem ho čeká v dubnu. Nyní bydlí společně se stovkou žadatelů o azyl v ubytovně, zřízené v panelovém domě na předměstí Říma. Itálie platí za stravu a ubytování každého ze žadatelů 35 eur denně.
Přepis interview, které měl na Trovatově výboru, ukazuje, že Gassamu zatkla gambijská policie, protože je údajně homosexuál. Zdá se přitom, že úředníci nevěděli, že v Gambii je homosexualita trestným činem a že taková osoba může být odsouzena až k čtrnáctiletému pobytu ve vězení, či dokonce na doživotí v případě, že "pachatel" je nakažen virem AIDS.
"Homosexualita je v Gambii důvodem k zatčení?" ptal se udiveně úředník, který Gassamu zpovídal.
Taková neznalost je běžná, říká Boniová. Hned tři ze čtyř členů každého z Trovatových výborů podle ní zpravidla vykazují nedostatečné znalosti o dané problematice, ačkoliv jim úřady poskytují náležitá školení.
Trovato ovšem tvrdí, že systém vcelku funguje dobře.
Gassama je přesvědčen o tom, že si zaslouží druhou možnost, protože během prvního interview se bál a zapomněl členům výboru říci, že byl týrán policií, a protože se mu mezitím dostal do rukou záznam z výslechu, potvrzující, že byl zatčen pro homosexualitu. Říká ale, že není homosexuál a obvinění vzniklo na základě nedorozumění.
Právo na dvě odvolání
Podobně jako Gassama má každý odmítnutý žadatel právo na soud a dvě odvolání. Podle studie, vypracované v roce 2013 Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OBSE), však může proces spojený s odvoláním trvat až osm let a někdy i déle. V hospodářsky rozvinutých zemích, k nimž Itálie bezesporu patří, jsou to však v průměru jen dva roky.
"Pracuji na mnoha, mnoha případech, které začaly být posuzovány ještě před rokem 2000," říká Concetta Potitová, soudkyně pro občanské právo působící v jihoitalském Bari a členka výkonné rady Národní asociace soudních úředníků (ANM).
"Odvolání odmítnutých žadatelů o azyl má devastující účinek na efektivitu soudního systému v zemi, protože jednoduše nemáme dostatek soudců," upozorňuje Potitová.
Během prvních čtyř měsíců tohoto roku přijaly soudy v Bari 417 odvolání odmítnutých žadatelů o azyl. Trovato udává, že od roku 2014 bylo takových odvolání v Itálii podáno 34 tisíc, ačkoliv připouští, že skutečný počet bude ještě mnohem vyšší.
Italští soudcové tak musí být odvoláváni od jiných občanskoprávních případů, jako jsou rozvody a spory o majetek, a jsou jim přidělována odvolání odmítnutých žadatelů o azyl. ANM proto požaduje, aby vláda zaměstnala další úředníky a soudce. Také Bari si nechalo přidělit ještě jednoho soudce z jiného italského města.
Ministr spravedlnosti Andrea Orlando v srpnu prohlásil, že vláda předloží parlamentu návrh reformy, která by proces vyřizování žádostí o azyl urychlila, až doposud tak ale neučinila. Zákon leží na úřadě premiéra, neboť jeho posuzování zastavily plány referenda o dodatcích k ústavě, jež se má konat počátkem prosince. "Ministerstvo si je vědomo tohoto problému a chce, aby zákon byl poslán do parlamentu co nejdříve," tvrdí mluvčí resortu spravedlnosti.
Itálie má v současnosti ubytovací kapacity pro dvě stě tisíc imigrantů. Podle údajů ministerstva vnitra je 25 tisíc lůžek stále volných. Jen v říjnu ale do země přibylo 27 400 nových běženců.
Gassama nyní čeká na termín u soudu. Ministerstvo vnitra udává, že přibližně polovina odvolání zamítnutých žadatelů o azyl slaví úspěch. Ředitel střediska, v němž gambijský imigrant žije, říká, že za poslední dva roky si podalo podobné odvolání 76 uprchlíků, kteří ve středisku bydlí. A pouze jeden z nich neuspěl.
Gambijec se začal učit italsky a organizace pomáhající uprchlíkům mu umožnily podstoupit zkoušku dokládající, že je schopen dokončit střední školu. Nyní pracuje na částečný úvazek u stěhovací firmy, kde nakládá a vykládá nábytek a další majetek těch, kdo se stěhují na jinou adresu.
"Věřím, že to vyjde," říká. "Rád bych pokračoval ve studiu."
