Praha - Osm měsíců strávil Bradley Manning v Iráku, pak více než tři roky ve vazbě. Z toho velkou část na samotce v přísné izolaci.

Teď ho čeká vězení. Ale nečeká ho doživotní trest bez možnosti propuštění. Soudkyně vojenského soudu plukovnice Denise Lindová na základně Fort Meade při úterním čtení rozsudku uvedla, že Manning se neprovinil napomáháním nepříteli. V tomto případě Al-Káidě a Tálibánu.

Soudkyně však Manninga uznala vinným ve zbylých jednadvaceti bodech obžaloby, včetně špionáže. Podle soudu Manning porušil zákon o špionáži hned v šesti bodech.

Soudkyně zatím neoznámila, kolik let za mřížemi Manning stráví. Zřejmě tak učiní ve středu. Manningovi hrozí až 136 let ve vězení, je však pravděpodobné, že jeho skutečný trest bude nakonec daleko kratší.

Pokud by ho uznala vinným z napomáhání nepříteli, hrozilo by mu doživotí bez šance na propuštění.

Bývalý analytik americké vojenské zpravodajské služby stáhl na přelomu let 2009 a 2010 z počítačové sítě na své disky tajné informace o válkách v Iráku i Afghánistánu a texty amerických diplomatických depeší.

Skoro tři čtvrtě milionu dokumentů a záznamů předal serveru WikiLeaks, který je zveřejnil.

Před soudem k tomuto bodu obžaloby vypovídal i člen komanda námořní pěchoty, který se účastnil operace v pákistánském Abóttabádu 2. května 2011. Americký tým tam ve vile zastřelil Usámu bin Ládina a mezi jeho věcmi našel i dokumenty, které zveřejnil server WikiLeaks.

Obhájci Manninga uvedli, že toto není důkaz vědomého napomáhání.

Obžaloba tvrdila, že analytik je zrádce a vše dělal jen pro to, aby se proslavil. Pokud by to byla pravda, moc se mu to nepodařilo, protože svět si s WikiLeaks spojuje hlavně nepoměrně známějšího a "slavnějšího" Juliana Assange.

Assange přitom jen přijímal zprávy od Manninga. Ten kolegům v Iráku tvrdil, že si na disky stahuje alba zpěvačky Lady Gaga a další muziku.

Obžalovaný Manning se hájí tím, že od svého převelení do Iráku ztratil iluze o americké zahraniční politice a zveřejněním dokumentů chtěl přispět k tomu, aby nastaly změny.

Nevynesl podle svých slov nic, co by Spojeným státům ublížilo, nebo ohrozilo jejich bezpečnost.

"Věřím, že kdyby veřejnost měla všechny informace, začala by veřejná debata o našich válkách," řekl před soudem.

K jaké argumentaci se nakonec přiklonila soudkyně, bude jasné, až zveřejní kompletní znění a zdůvodnění svého verdiktu. Z toho, co je už nyní známé, je zřejmé, že nepřijala argumentaci zástupců vlády, že pouhé předání informací serveru WikiLeaks znamenalo, že by se Manning dopustil napomáhání nepříteli.

Manning například dostal ven videozáznam ze zásahu americké helikoptéry v Bagdádu před šesti lety, při kterém zemřelo jedenáct lidí, včetně dvou zaměstnanců tiskové agentury Reuters. Piloti omylem považovali novináře s fotoaparátem za ozbrojence.

Na analytika by možná ani nepadlo podezření, kdyby se nepřiznal sám. O tom, že v Iráku kopíroval z chráněných systémů tajné složky, informoval v chatové korespondenci svého známého, hackera Adriana Lama.

Ten se rozhodl, že úřady o přiznání informuje. Jeho "výpověď" vedla k zatčení Manninga v květnu 2010.

Uvažoval o sebevraždě

Manning nedávno prohlásil, že první dny po zadržení byl rozhodnut spáchat sebevraždu. Chtěl se oběsit na prostěradle.

Zveřejněné diplomatické depeše postavily americké ministerstvo zahraničí i velvyslanectví USA do nepříjemné situace. V tajných zprávách se totiž američtí diplomaté vyjadřovali dosti nediplomaticky a takzvaně na plnou pusu komentovali dění v zemích, kde působili.

Mnozí politici v různých státech si tak o sobě přečetli věci, které jim rozhodně radost neudělaly.

Případ Manninga a WikiLeaks rozproudil v americké armádě, diplomacii a tajných službách debatu o tom, kdo a za jakých podmínek má mít přístup k citlivým materiálům.

Praxe ukázala, že se ale mnoho nezměnilo. Letos svět překvapil Manningův následník, analytik CIA Edward Snowden, který předal novinářům informace o celosvětovém sledování internetové a telefonické komunikace americkými zpravodajskými službami.

Snowdena zatím osud Manninga nečeká. Na moskevském letišti je mimo dosah americké spravedlnosti a snaží se získat azyl nejprve v Rusku a pak ve Venezuele.