Moskva - Krátce před páteční půlnocí skončil život Borise Němcova, opozičního politika, bonvivána a tvrdého kritika Vladimira Putina.
Symbolicky se to stalo pár set metrů od Kremlu, vracel se domů v doprovodu ukrajinské modelky a čtyři kulky, vypálené zezadu zasáhly hlavu, srdce, žaludek a játra. Bez ohledu na to, že jde o místo s jednou z nejvyšších koncentrací policistů a bezpečnostních kamer v Evropě, vrazi dokázali zmizet.
Ruský prezident Vladimir Putin pak ústy svého mluvčího prohlásil, že "zločin má všechny rysy nájemné vraždy a nese vyhraněně provokativní charakter".
Zemřel kvůli Ukrajině?
Němcovovi spolupracovníci ukazují prstem na tajné služby, které Němcova sledovaly, odposlouchávaly mu telefon a periodicky tyto odposlechy publikovaly v bulvárním tisku. Další naznačují, že Němcov pracoval na materiálu, který dokazoval přítomnost ruských vojáků na Ukrajině.
Naopak jeho oponenti naznačují, že smrt Borise Němcova se mohla hodit před naplánovaným nedělním pochodem opozice a ještě v noci kremelští trollové ve twitteru publikovali stovky identických tweetů s hashtagem "rituální oběť“. Pomyslného dna dosáhl prokremelský bulvární holding LifeNews, který v noci publikoval článek o tom, že za vraždou může být pomsta za potrat jeho milenky.
Proč ale Boris Němcov dokázal vzbuzovat takové emoce, že někdo objednal s největší pravděpodobností profesionály k provedení vraždy? Němcov byl původním vzděláním fyzik z Nižního Novgorodu, už v dobách perestrojky se ale dal na politiku. Byl opakovaně gubernátorem nižněgorodské oblasti a působil jako zjevení.
Mladý, pohledný, energický, schopný diskutér. V roce 1997 si ho prezident Boris Jelcin vytáhl do Moskvy a jmenoval prvním vicepremiérem. To byl vrchol jeho popularity, tehdy ho na postu prezidenta chtělo vidět více lidí než komunistického předáka Gennadije Zjuganova. Za svého nástupce ho ostatně považoval i Boris Jelcin. Vše skončilo o rok později finančním krachem Ruska, stigmatu, kterého se Němcov a všichni tehdejší liberálové již nezbavili.
V roce 1999 byl Němcov zvolen do čela Svazu pravicových sil, sdružení liberálů, které podpořilo výběr Vladimira Putina na nástupnictví a Němcov sám se o něm vyjadřoval jako o "nejlepší volbě“. Postupem času se ale strana Putinovi začala vzdalovat, přišla o podporu Kremlu a nedostala se v letech 2003 a 2007 do parlamentu. Občas si za to mohla sama, třeba když straničtí lídři Boris Němcov, Irina Chakamada a Anatolij Čubajs natočili předvolební klip na palubě luxusního business jetu, což je dodnes považováno za jednu z největších chyb v dějinách ruských politických technologií.
Zameten do Jaroslavle
Němcov ale na rozdíl od svých liberálních souputníků, kteří stačili být ve vládě, nevyužil možnosti získání nějaké finančně výhodné prebendy a v politice zůstal. V podmínkách postupného utahování šroubů to znamenalo, že se dostával do stále větší opozice vůči Kremlu. Účastnil se pouličních demonstrací, sepisoval petice, ale maximum, co mu Kreml dovolil, bylo zvolení do zastupitelstva jaroslavské oblasti, což je funkce víceméně ceremoniální.
Bez ohledu na to, že Boris Němcov prakticky nepředstavoval žádnou hrozbu pro Kreml, státní propaganda z něj dělala málem démona. Hodil se pro takovou roli. Milovník žen, který jednou prohlásil, že impotent nesmí být v politice, protože ztratil zájem o život. Oblíbenec nepopulárního Borise Jelcina, vlastně ztělesnění "divokých devadesátých", epochy, kterou Vladimir Putin nyní napravuje.
Je to jako když stojíš na jevišti a ve všech stran na tebe míří reflektory, takže nic nevidíš. Jenom víš, že někde ve tmě je člověk s pistolí. Ale odkud výstřel přijde, nemůžeš tuši.
Člověk, který rád a často dokázal využívat všeho bohatství ruského jazyka, včetně těch částí, které spíše než v kabinetech jazykozpytců naleznete v armádních nebo jiných ryze mužských kolektivech. Však také tyto pasáže z telefonních odposlechů státní televize rády používaly ve svých pořadech, odhalující opozici coby agenty Washingtonu. Ostatně v neděli měl být vysílán další díl pořadu Anatomie protestu, jehož hlavním hrdinou měl být právě Boris Němcov.
Stupeň hysterie se ještě zvýšil v posledních měsících v souvislosti s ukrajinskou krizí. Nedávno vzniklé hnutí Antimajdan, těšící se podpoře Kremlu, si klade za cíl boj proti "páté koloně", včetně fyzické konfrontace v ulicích. Hrozby fyzickou likvidací patří ke každodennímu životu většiny opozičních aktivistů. Nejsou zatím žádné důkazy, které by Němcovovu vraždu spojovaly s konkrétními lidmi nebo skupinami.
"Je to jako když stojíš na jevišti a ve všech stran na tebe míří reflektory, takže nic nevidíš. Jenom víš, že někde ve tmě je člověk s pistolí. Ale odkud výstřel přijde, nemůžeš tušit," vyprávěl mi před pár lety lidskoprávní aktivista Alexandr Čerkasov své pocity po sérii vražd svých kolegů. Dnes víme, že na svědomí je měli lidé napojení na čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova a skupina ruských neonacistů. Snad se také jednou dozvíme, kdo střílel v noci na Velkém zamoskvoreckém mostě.
Psáno pro Hospodářské noviny.
