Od naší zvláštní zpravodajky - "Hlavním tématem voleb je Tóra," odpovídá mladá žena, která se představuje jako Hodaja. Je zahalená do šátku a spolu s manželem míří ke Zdi nářků v srdci Jeruzaléma. Žena každý dotaz nejprve položí svému muži, který jí v hebrejštině odpoví. Teprve potom poskytne odpověď i ona sama. Její manžel, který se nepředstavil, na reportérku nijak nereaguje, nedívá se na ni.
"Chceme, aby se premiérem stal Bibi, protože nám hodně pomohl. Hodně pomohl Charedim," vysvětluje Hodaja. Charedim je označení pro nejkonzervativnější skupiny ortodoxních Židů, kteří tvoří asi dvanáct procent obyvatel Izraele a jejich počet rychle roste. Podle demografických odhadů, by skupina mohla do konce století tvořit většinu obyvatel státu.
Komunita žije na rozdíl od většinové společnosti velmi uzavřeně. Od žen se očekává, že budou rodit děti, a od mužů, že se budou zabývat studiem Tóry. S cizími ženami na veřejnosti nemluví a vyžadují od nich cudnost.
Někdejší nejdéle sloužící izraelský premiér Benjamin "Bibi" Netanjahu, který si získal Hodajinu důvěru, je jednou z klíčových osobností voleb. Světová i izraelská média hlasování označují za "referendum" o něm. Politik je v současnosti obžalovaný z korupce a kvůli obviněním, která odmítá, byl v roce 2019 sesazen.
Izrael prvního listopadu čekají už páté volby za méně než čtyři roky. Hlasování předtím pokaždé dopadlo tak, že strany nejsou schopné najít širokou shodu a křehké koalice se rychle rozpadají, vysvětluje Jakub Záhora, výzkumník z Rakouského institutu pro mezinárodní politiku. Některé strany se spolu neshodnou programově, jiné mají problém s Netanjahuem.
Ani tentokrát volby pravděpodobně nepřinesou jednoznačný výsledek. Rozdělení společnosti je vidět i v Jeruzalémě, kde ortodoxní Židé zdůrazňují víru, zatímco mladí lidé na kraji města volají po změně. "Už si z toho děláme legraci. Nikdo si nemyslí, že nám volby dají stabilního premiéra, který zemi povede další čtyři roky," tvrdí mladá Izraelka Renata. Její přátelé i rodina chtějí dat hlas liberálnějším stranám.
Hrozba pro izraelskou demokracii
Ve 120členném Knessetu, izraelském parlamentu, by podle posledních průzkumů zveřejněných týden před volbami získala strana současného premiéra Jaira Lapida 27 křesel, jeho koalice pak 56. Čtyři mandáty by připadly arabským stranám a Netanjahuův blok by mohl získat 60 míst. K většině by mu tak chyběl jeden hlas.
Záhora ale připomíná, že velkým tématem listopadových voleb jsou i krajně pravicoví politici, se kterými se Netanjahu rozhodl spojit. Ještě před lety je expremiér kritizoval, nyní pro něj například Náboženská sionistická strana představuje v podstatě jedinou možnost, jak se dostat zpět do čela vlády. Tyto partaje lákají hlavně ultraortodoxní Židy, jako je Hodaja a její manžel, jejichž volební síla bude v budoucnu ještě více růst.
"Opravdu se jedná o extremisty. Jeden z představitelů strany měl v ložnici fotku židovského teroristy. I tradičně pravicová izraelská média, která dlouhodobě podporují (Netanjahuův) Likud, nyní píšou, že je ohrožena izraelská demokracie," upozorňuje. Podle analytika nastane po volbách boj o to, aby se právě tato strana nedostala do vlády. Přesto jí preference v posledních týdnech rostou.
Šéf Náboženské sionistické strany Becalel Smotrič vážně navrhuje reformu soudnictví, které by mělo spadat pod politickou kontrolu vlády. Další čelní představitel Itamar Ben-Gvir chce anektovat celý Západní břeh Jordánu, kde by arabští obyvatelé přišli o všechna práva, upozorňuje v komentáři list Times of Israel. Částečnou anexi Západního břehu v roce 2019 navrhoval i Benjamin Netanjahu, ale po tlaku amerického prezidenta Donalda Trumpa myšlenku opustil.
Palestina nebo bydlení?
Otázka Palestiny přitom pro většinu Izraelců nepatří mezi hlavní volební témata. "Panuje tu celkové přijetí okupace a jejího pokračování do nekonečna," myslí si levicový aktivista Aviv, který pomáhá palestinským vesničanům na Západním břehu Jordánu bránit se proti nelegálním izraelským osadníkům. Politické strany se podle něj ani trvající konflikt řešit příliš nesnaží.
Palestinci přitom v Izraeli žijí už nyní, mezi nimi i čtyřicátník Jákob, palestinský křesťan, který na kole přijíždí ke stánku s vodou. Usmívá se a vysvětluje, že politická situace v zemi je "šílená". "Každý už si jen snaží udržet vlastní pozici. Poslední roky se možná vlády snažily situaci uklidnit, ale byl to falešný mír," tvrdí.
Sám dřív volil arabské strany, ale teď už jim svůj hlas nejspíš nedá. I ty se mezi sebou hádají a nejsou schopny vytvořit společnou koalici, a to ani přesto, že by i svým relativně malým počtem poslanců mohly o budoucí vládě rozhodnout. Jako silně věřící křesťan dokonce zvažuje, že byl dal hlas Likudu, aby prý v zemi konečně zavládla stabilita. Problémy mezi Palestinci a Izraelem podle něj už pro nikoho důležité nejsou.
"Po covidu už se lidi nezajímají o Palestinu, protože řeší, jak uživit rodinu. Život je teď těžký," říká. Mladá Izraelka Renata s ním souhlasí. "Pro moji generaci je nejdůležitější cena bydlení, která se pořád zvyšuje, a byt pro mladý pár je jako vymyšlený sen," vysvětluje a dodává, že zná několik lidí, kteří se kvůli tomu ze země odstěhovali, nebo o tom vážné přemýšlí.
