Společnost Astroscale s centrálou v Japonsku nedávno vypustila na oběžnou dráhu malý satelit ELSA-d. Testuje, jestli je možné sbírat už nepoužívané satelity. Jedná se o vůbec první komerční misi podobného typu a má do budoucna zajistit, aby se větší a nepoužívané technologie mohly z orbity bezpečně odstranit.
Staré, nefunkční satelity totiž na oběžné dráze zůstávají, protože je dosud nebylo jak odstranit. Stejně tak se na orbitě nachází třeba nosiče raket nebo jejich kusy, které nespadly do atmosféry. Často obíhají Zemi i desítky let.
Signal acquisition of our #ELSAd servicer and client satellites confirmed! 📡 Congrats to the entire team and thank you to all our partners and fellow Space Sweepers around the world for getting us this far. #GoELSAd pic.twitter.com/vmxRmpSQ6g
— Astroscale (@astroscale_HQ) March 22, 2021
Teď Astroscale podepsala dohodu s britskou firmou OneWeb v hodnotě 3,5 milionu dolarů (73 milionů korun). Společně chtějí do roku 2024 vyvinout technologie, které budou vesmírný odpad uklízet. OneWeb má momentálně ve vesmíru asi 180 satelitů, v budoucnu jich ale chce mít přes 6000.
Právě exponenciálně se zvyšující počet satelitů ve vesmíru od soukromých společností jako SpaceX nebo Amazon budí velké obavy. "V roce 2018 jme měli 2000 satelitů a do roku 2029 jich má být přes 100 tisíc. Je to šílený nárůst a my neděláme nic pro to, abychom souběžně zvyšovali kapacity sledování kosmického provozu," vysvětluje pro deník Aktuálně.cz Petr Boháček, výzkumník Centra governance nových technologií Ústavu mezinárodních vztahů.
Čím více objektů na oběžné dráze je, tím větší je riziko kolize, upozorňuje evropská vesmírná agentura ESA. Do roku 2029 může podle odhadů docházet i ke 40 srážkám ročně. Ty povedou k dalšímu tříštění objektů a ještě většímu počtu menších částí. Úlomků, které měří okolo jednoho centimetru, je v orbitě asi 128 milionů.
🚧 Imagine driving down a road that has more broken cars and bikes lining it than functioning vehicles.
— ESA (@esa) May 28, 2021
🛰 This is the scene our satellites face in #Earth orbit.
🚓 So how do we clean this up?
⚠️ Read our #Space #Environment Report 2021👇https://t.co/fGhlKMWlxs #SpaceDebris pic.twitter.com/Eb2mNMQ6xF
"Člověk si může říct, že tak malé části nejsou žádná hrozba, ale kvůli tomu, že létají rychlostí 27 tisíc kilometrů za hodinu, tak i takhle malý úlomek může zničit celý satelit nebo výrazně poškodit nějaký jeho senzor," doplňuje Boháček.
Poškození satelitů by přitom mělo obrovský dopad na celou společnost, která je na nich závislá. A to třeba v oblasti telefonování, navigování, připojení se k internetu, v bankovním sektoru i jinde.
Proč nemůžeme uklidit?
Přesto podle Boháčka lidstvo reaguje na tento problém pomalu. Překážek v řešení je totiž hned několik. Mezinárodní telekomunikační unie, která má na starosti správu oběžných drah, je omezená finančně i kapacitně.
Nemůže navíc nic vymáhat. Ani od velkých vesmírných hráčů, jako je šéf SpaceX Elon Musk, který chce na oběžnou dráhu vyslat 30 tisíc satelitů. Musk zažádal o povolení federální vládu USA, která mu to povolila. Telekomunikační unie už pak s rozhodnutím v podstatě nic nezmůže.
"Navíc neexistuje žádná globální databáze všech objektů na oběžné dráze, protože se to považuje za informace citlivé pro národní bezpečnost," tvrdí Boháček. "Nemůžeme čekat, že mezi sebou budou Amerika, Čína a Rusko sdílet informace."
Problémem je i nevyřešená otázka mezinárodního práva, která nijak nedefinuje, kdo za vesmírný odpad zodpovídá ani která družice by se měla vyhnout v případě hrozící srážky.
Česko jako globální hráč
Přesto vzniká stále více iniciativ, jako je ta japonská, které se snaží situaci řešit. Nově už i z komerčních důvodů, protože firmy nechtějí, aby jejich satelity něco poškodilo. Například Evropská unie má naplánovanou misi Clean Space, která odstartuje za dva roky a bude odstraňovat jeden starý nefunkční satelit.
S odstraněním malých úlomků je to ale mnohem složitější. "Používají se na to laserové nástroje. Jeden takový vyvinuli v Austrálii s pomocí českých komponentů. Laser posvítí na úlomek na oběžné dráze, který rotuje, a tím zpomalí jeho rychlost. Úlomek pak začne padat do atmosféry, kde shoří," popisuje Boháček.
Ze Země je ale nesmírně těžké takový malý úlomek zaměřit, a to kvůli velké vzdálenosti a rychlosti letu částečky a také kvůli lomu světla. V ideálním případě by se zmíněný laser měl dopravit přímo na oběžnou dráhu, odkud by mohl začít uklízet.
Přesně na takovém nástroji se momentálně pracuje v tuzemsku. Česko má dlouhou historii výroby laserů a patří tak mezi světové špičky. Výzkum, na kterém se podílí řada soukromých i vědeckých institucí, je zatím v raném stadiu.
